Daniel Mérida

Daniel Mérida
Stát	Španělsko Španělsko
Datum narození	26. září 2004 (22 let)[1]
Místo narození	Madrid, Španělsko[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	80 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 491 229 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	21–12
Tituly	1 ATP, 2 challengery, 6 ITF
Nejvyšší umístění	39. místo (24. srpna 2026)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo kvalifikace (2025)
French Open	1. kolo (2026)
Wimbledon	2. kolo (2026)
US Open	3. kolo (2026)
Čtyřhra
Poměr zápasů	0–1
Tituly	0 ATP, challengery, ITF
Nejvyšší umístění	1 589. místo (23. září 2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20260918a18. září 2026 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Mérida Aguilar (* 26. září 2004 Madrid) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osm titulů ve dvouhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2026 na 39. místě a ve čtyřhře v září 2024 na 1 589. místě.^[1]

V juniorském tenise si zahrál čtvrtfinále French Open 2021, v němž podlehl třináctému nasazenému a pozdějšímu vítězi Lucovi Van Asschemu.^[3] V osmifinále US Open 2021 pak nestačil na světovou jedničku a pozdějího finalistu Šanga Ťün-čchenga.^[4] Účast mezi poslední osmičkou zopakoval na French Open 2022, kde byl nad jeho síly desátý nasazený Dino Prižmić.^[5] Mezi juniory dosáhl celkové singlové bilance 77–33 a na kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2022, kdy mu patřilo 15. místo.^[2]

Na okruhu ATP Tour debutoval únorovou čtyřhrou Qatar ExxonMobil Open 2025, do níž s Katařanem Mubarakem Al-Harrásím obdrželi divokou kartu.^[6] Časnou porážku jim přivodili Juki Bhambri s Ivanem Dodigem.^[7] Od Madrid Open 2022 nezvládl na turnajích ATP čtyři kvalifikace, než ji poprvé prošel na BNP Paribas Open 2026 v Indian Wells, kde v rámci okruhu prožil singlový debut. V úvodním kole jej však vyřadila světová čtyřiačtyřicítka Alex Michelsen.^[8] Při druhé účasti ve dvouhře ATP, dubnovém Țiriac Open 2026, vyhrál včetně kvalifikace šest utkání v řadě. V Bukurešti postupně vyřadil Ottu Virtanenena, nevýše postaveného soupeře – čtyřicátého třetího hráče pořadí Adriana Mannarina,^[9] po skreči Titouana Drogueta a v semifinále třetího nasazeného Fábiána Marozsána.^[10] V třísetovém souboji o titul podlehl světové šedesátce Marianu Navonemu. Po skončení vystoupal na žebříčkové maximum, když 6. dubna 2026 figuroval na 101. místě.^[11][12]

Na Mutua Madrid Open 2026 porazil dvakrát za sebou člena osmé desítky Marca Trungellitiho, v kvalifikaci i prvním kole dvouhry. Ve druhém klání odvrátil Argentinci dva mečboly.^[13][14] Přes třicátého muže klasifikace Corentina Mouteta prošel do třetí fáze,^[15] v níž nenašel recept na Stefanose Tsitsipase.^[16] Do grandslamové dvouhry poprvé zasáhl v singlu French Open 2026. Hladkou porážku mu ale uštědřila světová pětka Ben Shelton.^[17] Premiérový zápas na majorech vyhrál na travnatém Wimbledonu 2026, když mu při soupeřově vedení 2–1 na sety skrečoval zraněný Camilo Ugo Carabelli.^[18] Poté mu stopku vystavil devátý muž klasifikace Daniil Medveděv.^[19] První kariérní trofej ATP si odvezl z antukového Croatia Open Umag 2026. V osmifinále přehrál třícátého tenistu světa Tomáse Martína Etcheverryho a v semifinále Romána Andrése Burruchagu.^[20] V závěrečném zápase zdolal bosenského hráče Damira Džumhura po třísetovém průběhu. Bodový zisk jej 20. července 2026 poprvé posunul na 59. místo.^[21][22] Do čtvrtfinále Mastersu poprvé postoupil na montréalském National Bank Open 2026. Od druhého kola porazil příslušníka Top 30 Uga Humberta, Michelsena i Tallona Griekspoora, čímž si zajistil vstup do elitní světové padesátky.^[23] Ve čtvrtfinále podlehl Learneru Tienovi.^[24]