Přeskočit na obsah

Inkolát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Inkolát (z lat. incola, usedlý obyvatel), někdy také indigenát, byl pojem středoevropského, českého a rakouského stavovského práva a označoval příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, jakousi středověkou obdobu šlechtického občanství.

Inkolát zařazoval svého nositele mezi „zemskou šlechtu“ v zemích České koruny (kromě obojí Lužice) a v Rakousku; opravňoval mimo jiné k nabývání deskových statků, tj. významných nemovitostí. Teprve držitel takového statku byl oprávněn účastnit se zemských sněmů a ucházet se o zemské úřady.

Inkolát se získával narozením nebo výslovným udělením, o němž v Čechách od korunovace Jana Lucemburského roku 1310 až do stavovského povstání roku 1618 rozhodoval výhradně Český zemský sněm.[1] Od Obnoveného zřízení zemského (1627) jej udílel panovník. Se zrušením stavovského zřízení v Rakousku roku 1848 ztratil inkolát praktický význam.

Příklady získání českého inkolátu

[editovat | editovat zdroj]
Český inkolát
Rok získáníRodOsobnost
1623[2]Serényiové
1652[3]Paarové
1710[4]Seilern-Aspangové
1843[5]Pallaviciniové

Příklady získání moravského inkolátu

[editovat | editovat zdroj]
Rakouský inkolát
Rok získáníRodOsobnost
1593[6]SerényiovéFrantišek Serényi

Příklady získání rakouského inkolátu

[editovat | editovat zdroj]
Rakouský inkolát
Rok získáníRodOsobnost
1808[7]RohanovéJindřich Ludvík z Rohanu a jeho tři synové,
mezi nimi Charles Alain z Rohanu

Příklady získání uherského indigenátu

[editovat | editovat zdroj]
Uherský indigenát
Rok získáníRodOsobnost
1803[5]Pallaviciniové

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inkolat na německé Wikipedii.

  1. ↑ Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-24.
  2. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 244. Dále jen Modrá krev.
  3. ↑ Modrá krev, s. 218
  4. ↑ Modrá krev, s. 243
  5. 1 2 Modrá krev, s. 221
  6. ↑ KUNDRATOVÁ, Miroslava. Sňatková politika v 17. a 18. století na příkladu rodin Serenyi, Chorinských, Petřvaldských. Brno, 2011. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Tomáš Knoz. s. 20. Dostupné online.
  7. ↑ Modrá krev, s. 234

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bohumil Baxa: Inkolát (a indigenát) v zemích koruny české od roku 1749–1848, Bursík a Kohout, Praha 1908

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]