Diethylamid kyseliny lysergové

LSD bylo poprvé syntetizováno Dr. Albertem Hofmannem v laboratořích švýcarské farmaceutické firmy Sandoz (nyní Novartis) v Basileji v roce 1938, psychoaktivní účinky objevil Hofmann náhodou, když se LSD omylem potřísnil^[8] v roce 1943.^[9]

Do šedesátých let byly prováděny po celém světě rozsáhlé výzkumy jejích účinků, např. CIA projekt MKULTRA nebo Timothy Learym na Harvard University, kde pracoval do roku 1963. LSD bylo před svou prohibicí používáno jako psychoterapeutická pomůcka, v léčení depresí, schizofrenie, drogové závislosti a alkoholismu a dětského autismu^[10]. LSD si brzy oblíbili umělci k posílení své kreativity. Od toho byl už jen malý krok k získání si popularity mezi veřejností, zejména mezi příslušníky hnutí hippies. Největší propagátor LSD, Timothy Leary, viděl v látce potenciál k přeprogramování lidského uvažování a podporu svobodomyslné kontrakultury.^{[chybí zdroj]}

Výzkum LSD byl od jeho zařažení na seznam zakázaných látek v roce 1971 relativně vzácný a obvykle limitovaný pouze na testování na zvířatech. Ojedinělé výzkumy na lidech ale existovali, například výzkum z roku 2007 v Texasu prokázal, že LSD může pomoci léčit těžší formy migrény.^[11][12]

V socialistickém Československu, kde prováděl výzkum např. Stanislav Grof, bylo zakázáno jako v jedné z posledních zemí.^[13] Nadále se však LSD v jistých kruzích nelegálně užívá (v roce 2004 dle průzkůmu 4,6 % studentů amerických středních škol někdy vyzkoušelo LSD).^[2]

Účinky LSD jsou vysvětlovány tím, že se váže na určitý typ serotoninových receptorů (5-HT2 i 5-HT1), tedy receptorů mozkového neurotransmiteru serotoninu. Serotoninu se přezdívá hormon štěstí, ale jeho funkce v mozku je mnohem širší. Pomáhá totiž regulovat naši náladu, emoce, spánek, chuť k jídlu i trávení a další tělesné funkce. Skutečné vazby a následky těchto vazeb jsou velmi komplikované a vedou k blokaci nebo naopak stimulaci určitých mozkových drah.^[15]

LSD se nejčastěji užívá perorálně ve formě papírků či želtiny nasáknutých roztokem LSD ve vodě. Dalšími možnostmi jsou pak kapky, tablety, rektální podání nebo injekce do žil, při které účinky nastupují již během 1 až 5 minut. ^[16]

Pro typické psychoaktivní účinky se obvykle užívá 50 až 400 μg. Přibližně 20 μg se udává jako spodní limit, při kterém je lehce pozorovatelný efekt LSD. Užívání méně než 20 μg (tzv. microdosing) nezpůsobí LSD trip a halucinace, ale věří se, že tato dávka podporuje kreativitu, produktivitu a neuroplasticitu. Dávky nad 400 μg jsou považovány za velmi vysoké (heroické dávky). Není známá smrtelná dávka LSD nebo případ, kdy by člověk zemřel čistě kvůli požití příliš velké dávky a to zřejmě především proto, že LSD zůstává v těle 12 hodin a jeho metabolity jsou do 48 hodin zcela vyloučeny.^[17]

Účinek nastupuje 30 až 60 minut (podle způsobu užití) po požití a trvá v rozmezí 6 až 12 hodin.^[2] Obvykle se po tuto dobu dostavují pseudohalucinace, iluze, vize, změna vnímání reality, odlišné a zintenzivněnější prociťování emocí a času, častá je také smyslová synestezie, tedy prolínání smyslů (např. pocit „vidění hudby“ apod.) Tento stav se označuje jako psycholytický. Při vyšších dávkách (300–500+ μg) dochází také k dočasnému, ale i úplnému odpoutání uvědomění od těla a ega (potažmo jeho štěpení). Zážitky přitom mohou být jednoznačně pozitivní, ale i výrazně negativní. Často je uváděno zřetelné vnímání myšlenek zatlačených do podvědomí či nevědomí, právě toho se využívalo v psychoterapii. Mnoho uživatelů uvádí, že zážitek s LSD výrazně změnil jejich osobnost i vnímání světa.^[18] Osoby pod vlivem LSD však mají sníženou schopnost komunikace, koncentrace, a nemohou spát. Halucinace během tripu mohou vést k záměrnému či nezáměrnému sebepoškození, v několika případech se toto ukázalo pro uživatele fatálním.^[2]

Užití LSD může mít dlouhotrvající psychické následky, a to častěji u osob, které měly psychické problémy v anamnéze u sebe nebo blízkých příbuzných. Traumatem může být i samotný zážitek ze stavů zažitých po požití LSD. Trip na LSD může vzácně způsobit i psychózu, zejména u osob s blízkými příbuznými s anamnézou schizofrenie či bipolární poruchy. Častější jsou však „flashbacky“, krátké záblesky z prožitých halucinogenních tripů.^[2] Některé studie uvádějí, že LSD může u osob trpících schizofrenií zhoršit průběh nemoci.^[zdroj?]

Fyzické účinky LSD tripu jsou proti těm psychickým téměř zanedbatelné. Dochází však ke zvýšení krevního tlaku, srdeční frekvence a tělesné teploty, někdy k pocení a vyschnutí v ústech. U těhotných žen však požití LSD může vyvolat kontrakce dělohy a tedy potrat.^[2]

Na LSD vzniká jen krátkodobá tolerance, což vede k tomu, že po maximálně 14 dnech lze opakovat stejně intenzivní zážitek při stejné dávce.^[2] LSD dále nezpůsobuje žádnou fyzickou závislost – někdy však může vést k nespecifické psychické touze po drogovém opojení.^[2]

Užití LSD mimo psychické změny mění také hojnost některých proteinů v buňkách. Při experimentu s uměle vytvořenou mozkovou tkání změnilo 7,5 % zkoumaných proteinů své množství v buňkách. Mezi proteiny, kterých výrazně přibylo se řadí například protein ABRAXAS1, který se podílí na opravě DNA a vápníkové senzory pro příjem a výdej synaptických váčků. Naopak ubylo množství proteinů BRAF kináz, které se podílejí na řízení růstu a dělení buněk.^[19]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lysergic acid diethylamide na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu diethylamid kyseliny lysergové na Wikimedia Commons
• LSD.cz
• LSD: Jak se ČSSR stalo psychedelickou velmocí
• LSD Blotter Acid Art
• V Československu běžel oficiální výzkum LSD – rozhlasový rozhovor s MUDr. Milošem Vojtěchovským, účastníkem psychedelických výzkumů v ČSSR
• LSD — Made in ČSSR 2015, Paul Kremen.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.