Přeskočit na obsah

Strana pro svobodu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z PVV)
Strana pro svobodu
Partij voor de Vrijheid
ZkratkaPVV
Datum založení22. únor 2006
PředsedaGeert Wilders
Vůdce
Geert Wilders
SídloBinnenhof 1
2513 Haag
Rozkol odLidová strana pro svobodu a demokracii
Ideologienizozemský nacionalismus
národní liberalismus
pravicový populismus
protiimigrační
protiislamismus
euroskepticismus
Politická pozicepravice až krajní pravice
Evropská stranaEvropská aliance za svobodu
Politická skupina EPIdentita a demokracie do roku 2024
Patrioti pro Evropu od roku 2024
Počet členů1 (od 2006)
Barvymodrá, červená, bílá
Oficiální webwww.pvv.nl
Zisk mandátů ve volbách
Senát
4/75
Sněmovna reprezentantů
26/150
Evropský parlament
6/31
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strana pro svobodu (nizozemsky Partij voor de Vrijheid, PVV) je nizozemská krajně pravicová národně-konzervativní politická strana.

Stranu založil Geert Wilders, který v září 2004 odešel z Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD), protože se nemohl smířit s jejím pozitivním postojem k otázce vstupu Turecka do EU.

V červnu 2005 byl Wilders jedním z vůdců v boji proti evropské ústavě, která byla zamítnuta nizozemskými voliči 62% většinou.

Strana vznikla v roce 2006 se dvěma členy, což byl zákonem stanovený minimální počet. Prvním členem byl sám Wilders, druhým byla Nadace Skupina Wilders, právní entita tvořená jedinou osobou – opět Geertem Wildersem.[1]

V roce 2006 se konaly nizozemské všeobecné volby, v nichž PVV dostala 9 mandátů. V následných všeobecných volbách v roce 2010 si polepšila na 24 mandátů (při zisku 15,5 %).

Ve volbách v roce 2023 PVV vyhrála s výrazným ziskem hlasů a stala se nejsilnější stranou. Následně vstoupila do čtyřčlenné pravicové koalice. PVV ale v červnu 2025 po 11 měsících vládu opustila kvůli neshodám v otázce omezení migrace do země,[2][3] což vedlo k pádu vlády premiéra Dicka Schoofa a vyhlášení předčasných voleb.

V parlamentních volbách v roce 2025 strana ztratila téměř třetinu křesel a skončila v počtu hlasů druhá za středově-liberální D66.[4][5]

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Sněmovna reprezentantů Nizozemska

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů (ze 150)
2006
579 490
5,90 
9
2010
1 453 944
15,45
24
2012
950 263
10,08
15
2017
1 372 941
13,06
20
2021
1 124 482
10,79
17
2023
2 450 878
23,49
37
2025
1 760 966
16,66
26
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů (ze 75)
2011
21 709
13,07 
10
2015
20 235
11,97 
9
2019
11 298
6,53 
5
2023
10 922
6,10 
4

Evropský parlament

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2009
769 125
17,0
4
2014
633 114
13,3
4
2019
194 178
3,53
1 (po Brexitu)
2024
1 057 662
16,97
6

Strana pro svobodu vystupuje proti imigraci, islamizaci Nizozemska a Evropské unii, za což ji hromadné sdělovací prostředky označují za populistickou,[6][7] euroskeptickou[8] nebo krajně pravicovou.[3]

  1. ↑ Geert Wilders’ one-man rule — and what that means for the Dutch. POLITICO [online]. 2025-10-16 [cit. 2026-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Wilders opouští nizozemskou vládní koalici, vláda tak ztratí většinu - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-06-03 [cit. 2025-06-03]. Dostupné online.
  3. 1 2 Padá vláda v Nizozemsku. Wilders se svou stranou opouští kabinet kvůli sporu o migraci. iROZHLAS [online]. 2025-06-03 [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.
  4. ↑ ČT24, ČTK. Wilders ztratil, nizozemští proevropští liberálové D66 ve volbách posílili. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-30]. Dostupné online.
  5. ↑ Nizozemský krajně pravicový politik Wilders uznal volební porážku | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.
  6. ↑ HÁJEK, Adam. Zastavte islám, braňte svobodu! Populista Wilders šíří svůj boj na západ [online]. 16 červenec 2010. Dostupné online.
  7. ↑ V nizozemské vládě zřejmě budou i protiislámští populisté[nedostupný zdroj]
  8. ↑ JCH. Wilders s převahou vyhrál volby v Nizozemsku. Čeká ho ale náročné hledání koaličních partnerů. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]