Smích
Smích (z řeckého γέλιο[ujasnit]) je jedna z mnoha mimických vlastností člověka (a vyšších primátů). Je hlasitým projevem veselí, radosti, nadšení apod. Na rozdíl od úsměvu, který je v zásadě pouze specifická grimasa, smích je doplněn o charakteristické zvuky, pracuje při něm především bránice. Může vzniknout jako psychologická reakce na vtip, lechtání, nebo jiné podněty. Inhalace oxidů dusíku může také vyvolávat smích. Drogy, jako třeba marihuana, mohou způsobit silný smích. Silný smích může vyvolat slzy, příp. při konzumaci tekutého jídla může vést až k jeho samovolnému vypuzení nosem. Smích je každodenní součástí lidského života a sdílejí jej lidé všech věkových kategorií a národností.

Chemický proces v těle
[editovat | editovat zdroj]Při smíchu se v našem těle uvolňuje mnoho látek, často označovaných jako hormony štěstí. Mezi tyto látky patří například endorfin, serotonin, oxytocin, protein BDFN. Tyto látky podporují naše životní funkce a přivozuje dobrou náladu, pocit bezpečí, lásky, štěstí atd.
Nakažlivost
[editovat | editovat zdroj]Lidský smích je nakažlivý, u zvířat však nakažlivost tohoto chování zaznamenána nebyla.[1]
Původ smíchu z hlediska evoluce
[editovat | editovat zdroj]Podle antropologů zazněl smích poprvé v říši zvířat a jeho původním zdrojem byla pravděpodobně „hravá agrese“, neboli ohrožení bez nebezpečí. Vyšší primáti (šimpanzi, gorily, orangutani atd.) se smějí při hře, kdy jeden druhého napadá, ale ten druhý ví, že jde pouze o hravé napadání a nehrozí při něm žádné nebezpečí. Potýká se v nich tedy evoluční instinkt – utéct, či bojovat – se skutečností, že útok je hravý a ani jedna z těchto možností není potřeba. Přebytek této energie, původně určené na boj nebo útěk, tedy uvolníme smíchem.[2]
Pohled na smích v průběhu věků
[editovat | editovat zdroj]Antičtí filozofové a smích
[editovat | editovat zdroj]Až do 20. století většina filozofů o humoru nepřemýšlela, zmiňovala jej okrajově až negativně. První kniha od významného filozofa vyšla až v roce 1900 od autora Henri Bergson pod názvem Smích. Důvodem odporu filozofů k humoru může být právě výše zmíněný původ smíchu ze zvířecí říše.
- Řecký filozof Platón například doporučoval, aby v ideálním světě byla komedie přísně kontrolována. Platona pohoršovaly části z Odyssey, kde Homér popisuje, jak se hora Olymp otřásala pod smíchem bohů. Platon napsal, že nelze přijmout, když někdo popisuje význačného člověka, natož boha, jak je přemožen smíchem.
- Řecký filozof Aristotelés smích také neschvaloval a vyjádřil se k němu takto: Žertování je druhem výsměchu, a protože zákonodárci některé druhy výsměchu zakazují, možná by měly být zakázány i některé druhy žertu.
Náboženství a smích
[editovat | editovat zdroj]Smích jako lék
[editovat | editovat zdroj]- Jóga smíchu[5] (viz např. Karel Nešpor)
- Dobročinná organizace Zdravotní klaun
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PETR, Jaroslav. Smějeme se už 15 milionů let. OSEL.cz [online]. 2026-06-27 [cit. 2026-08-03]. Dostupné online.
- ↑ LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Co prozradila polechtaná opice. iDNES.cz [online]. 2009-06-10 [cit. 2024-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Ž 2, 2–6 (Kral, ČEP)
- ↑ Archivovaná kopie. www.bible21.cz [online]. [cit. 2024-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-10-09.
- ↑ SELEA, Elinor. Jóga smíchu. Jogín.cz [online]. [cit. 2024-10-09]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu smích na Wikimedia Commons
Téma Smích ve Wikicitátech
Slovníkové heslo smích ve Wikislovníku- Smích jako lék? A zázraky se dějí…
