Alnilam

Alnilam
Orionův pás s Alnilamem uprostřed
Poloha Alnilamu v souhvězdí Orionu
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0)
Souhvězdí	Orion (Orion)
Rektascenze	05h 36m 12,81s[1]
Deklinace	−01° 12′ 06,9″[1]
Paralaxa	(1,65±0,45) mas (Hipparcos)[1]
Vzdálenost	přibližně 1 250 ly (384±8[2][pozn. 1] pc)
Barevný index (U-B)	−1,03[1]
Barevný index (B-V)	−0,18[1]
Zdánlivá hvězdná velikost	1,69 (1,64–1,74)[1][3]
Radiální rychlost	(+27,3±0,8) km/s[1]
Vlastní pohyb v rektascenzi	(+1,44±0,42) mas/rok[1]
Vlastní pohyb v deklinaci	(−0,78±0,19) mas/rok[1]
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnosti	α Cygni[3]
Spektrální typ	B0 Ia[4]
Hmotnost	(28,4±2,0)[2] M☉
Poloměr	(27,4±1,5)[2][pozn. 2] R☉
Zářivý výkon (V)	(271 000±38 000)[2][pozn. 3] L☉
Povrchová teplota	(25 000±1 000)[2] K
Rotační perioda	4,27 +1,00 −0,00  d[2]
Rychlost rotace	326 +50 −120  km/s[2]
Další označení
Henry Draper Catalogue	HD 37128
Bonner Durchmusterung	BD −01° 969
Bright Star katalog	HR 1903
2MASS	2MASS J05361280-0112070
SAO katalog	SAO 132346
Katalog Hipparcos	HIP 26311
Katalog Tycho	TYC 4766-2450-1
General Catalogue	GC 6960
Bayerovo označení	ε Ori
Flamsteedovo označení	46 Ori
Synonyma	FK5 210, IRAS 05336-0113, PPM 175945, TD1 4963[1]
Databáze
SIMBAD	data
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alnilam (ε Orionis, zkráceně ε Ori) je modrobílý veleobr spektrálního typu B0 Ia v souhvězdí Orionu. Je prostřední hvězdou Orionova pásu, který spolu s ním tvoří Alnitak a Mintaka.^[5] Jeho zdánlivá hvězdná velikost ve vizuálním oboru je přibližně 1,69 mag.^[1] Patří mezi proměnné hvězdy typu Alfa Cygni.^[3]

Jméno Alnilam pochází z arabského výrazu znamenajícího „šňůra perel“.^[5] Mezinárodní astronomická unie toto jméno schválila 20. července 2016.^[6] Hvězda má Bayerovo označení ε Orionis a Flamsteedovo označení 46 Orionis.^[1]

Alnilam slouží jako srovnávací hvězda při spektrální klasifikaci veleobrů typu B0 Ia. Je zařazen také do souboru standardních a referenčních hvězd publikovaného v rámci projektu IACOB v roce 2024.^[4]

Podle Všeobecného katalogu proměnných hvězd (GCVS) se jeho jasnost pohybuje přibližně mezi 1,64 a 1,74 mag ve filtru V.^[3] Proměnlivé je také jeho spektrum, zejména profil vodíkové čáry Hα, který se mění v intervalech od hodin po desítky dnů. Změny jsou spojovány s proměnlivostí hvězdného větru a hvězdnými pulzacemi.^[5]

Původní zpracování měření družice Hipparcos vedlo k odhadu vzdálenosti přibližně 412 pc, nová redukce z roku 2007 k přibližně 606 pc. Na vzdálenosti závisejí také odvozené hodnoty poloměru, zářivého výkonu a ztráty hmoty.^[5]

Studie z roku 2025 přijala vzdálenost (384±8) pc, přibližně 1 250 světelných let, podle mediánu vzdáleností slabších členů asociace Orion OB1b změřených družicí Gaia. Předpokládá, že Alnilam leží poblíž tohoto mediánu. Vlastní měření paralaxy Alnilamu družicí Gaia jsou kvůli vysoké jasnosti hvězdy nespolehlivá.^[2]

Interferometrická pozorování pomocí VLTI, analyzovaná ve studii z roku 2025, podporují výrazné zploštění a rychlou rotaci Alnilamu. Model kombinující interferometrii a spektroskopii má rovníkový poloměr přibližně 33,6 a polární poloměr 22,3 poloměru Slunce. Obě metody však poskytují rozdílné odhady sklonu rotační osy. Autoři uvádějí splynutí hvězd jako možné vysvětlení rychlé rotace.^[2]

Alnilam ztrácí hmotu hvězdným větrem. Analýza ultrafialového, optického a rentgenového spektra publikovaná v roce 2016 odvodila konečnou rychlost větru přibližně 1 700–1 800 km/s. Odhady rychlosti ztráty hmoty závisejí na předpokládané vzdálenosti a na popisu hustších shluků ve větru. Rentgenové spektrum ukazuje přítomnost plazmatu s teplotami přibližně 1–7 milionů kelvinů.^[5]

Tatáž práce zjistila mírné obohacení dusíkem a nižší zastoupení uhlíku a kyslíku. Autoři tento výsledek vykládají jako přítomnost materiálu pozměněného CNO cyklem.^[5]