Bernard B. Fall

Bernard B. Fall
Narození	11. listopadu 1926 Vídeň
Úmrtí	21. února 1967 (ve věku 40 let) Vietnamská republika
Povolání	válečný zpravodaj, vysokoškolský učitel, politolog, fotograf, překladatel a novinář
Významná díla	Street Without Joy. Indochina at war, 1946-54 Hell in a Very Small Place : The Siege of Dien Bien Phu
Ocenění	Cena George Polka (1965) Guggenheimovo stipendium French Liberation Medal
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard B. Fall (19. listopadu 1926 – 21. února 1967) byl válečný zpravodaj, politolog a historik, jehož reportáže se v 50. a 60. letech 20. století zaměřovaly na Indočínu. Narodil se v Rakousku, ale po anšlusu se s rodinou jako dítě přestěhoval do Francie. V 16 letech začal bojovat za francouzský odboj a později za francouzskou armádu během druhé světové války.

V roce 1951 poprvé přijel do Spojených států na postgraduální studium na Syrakuské univerzitě, kam se vrátil a usadil. Většinu své kariéry učil na Howardově univerzitě a pravidelně cestoval do jihovýchodní Asie, aby se dozvěděl o změnách a jejich společnostech. Předpovídal selhání Francie a Spojených států ve válkách ve Vietnamu kvůli jejich taktice a nedostatečnému pochopení společností. V roce 1967 byl zabit nášlapnou minou v Jižním Vietnamu, když doprovázel americké mariňáky na hlídce.

Bernard Fall se narodil ve Vídni v Rakousku židovským rodičům Leu Fallovi a Anně Seligmanové. Jeho rodina se v roce 1938, když mu bylo 12 let, přestěhovala do Francie po anšlusu, anexi Rakouska nacistickým Německem. Poté, co Francie v roce 1940 připadla k Německu, jeho otec pomáhal francouzskému odboji a byl zajat, mučen a zabit gestapem. Jeho matka byla také zajata a deportována a od té doby o ní nikdo nikdy neslyšel.^[1][2]

V roce 1942, ve věku 16 let, se Bernard Fall vydal ve šlépějích svého otce a připojil se k francouzskému odboji, poté bojoval proti Němcům v Alpách. Fall se zapsal na Lycée Jules Ferry v Cannes, kde dokončil střední vzdělání.^[3] Během osvobozování Francie v roce 1944 vstoupil Fall do francouzské armády, ve které sloužil až do roku 1946.^[4] Za své služby byl vyznamenán Francouzskou medailí za osvobození. Po druhé světové válce pracoval Fall jako analytik pro Norimberský tribunál pro válečné zločiny, kde vyšetřoval společnost Krupp Industries.

Fall krátce studoval na Pařížské univerzitě v letech 1948 až 1949 a v letech 1949 až 1950, kdy působil jako vyhledávací úředník OSN, na Mnichovské univerzitě. Kromě toho absolvoval vysokoškolské kurzy mezinárodního práva a amerických zahraničních vztahů na Marylandské univerzitě, která nedávno otevřela vzdělávací centra pro americký personál umístěný v Německu.^[5]

V roce 1951 Fall cestoval na Fulbrightovo stipendium do Spojených států, aby studoval na Syrakuské univerzitě, kde v roce 1952 získal magisterský titul v oboru politologie a v roce 1955 doktorát.^[6][7] V létě 1952 Fall absolvoval kurz jihovýchodní Asie na Johns Hopkins School of Advanced International Studies. Profesor Amry Vandenbosch povzbudil Fall ke studiu Indočíny kvůli jeho francouzskému původu.^[6.1]

Fall se nespokojil se studiem Indočíny z dálky a strávil většinu roku 1953 ve Vietnamu výzkumem pro svou disertační práci. Viet Minh tam bojoval proti silám Francouzské unie v první indočínské válce. Jeho francouzské občanství Fallovi umožňovalo doprovázet francouzské vojáky a piloty na nepřátelské území. Na základě svých pozorování Fall předpověděl, že Francouzi ve Vietnamu selžou. Když byli Francouzi poraženi v kritické bitvě u Dien Bien Phu, Fall tvrdil, že Spojené státy nesly částečnou odpovědnost za francouzskou ztrátu. Fall se domníval, že Američané Francii během války dostatečně nepodporovali.^[8]

V roce 1954 se Fall vrátil do Spojených států, oženil se s Dorothy Winerovou, absolventkou Syrakuské univerzity z roku 1952, a předložil svou disertační práci s názvem Politický vývoj Vietnamu od dob VJ do Ženevského příměří.^[9] V roce 1955 se stal odborným asistentem na Americké univerzitě ve Washingtonu, D.C.

V roce 1956 začal vyučovat kurzy mezinárodních vztahů na Howardově univerzitě, rovněž ve Washingtonu, D.C. Fall se stal řádným profesorem na Howardově univerzitě v roce 1962 a s přestávkami tam učil až do své smrti.

Fall nikdy neztratil zájem o Indočínu a do regionu se vrátil ještě pětkrát (v letech 1957, 1962, 1965, 1966 a 1967), aby si z první ruky prohlédl vývoj událostí. Fall získal grant od Organizace Smlouvy o jihovýchodní Asii na studium vývoje komunismu v jihovýchodní Asii. Dokumentoval vzestup komunistické aktivity v Laosu. Fall se zvláště zajímal o napětí mezi Severním a Jižním Vietnamem. Během svého výukového programu na Královském institutu správy v Kambodži v roce 1962 byl Fall pozván k rozhovoru s Ho Či Minem a Phạm Văn Đồngem v Hanoji. Ho Či Min Fallovi sdělil o svém přesvědčení, že komunismus v Jižním Vietnamu zvítězí asi za deset let.

Fall byl politolog, ale byl vojákem, a proto mluvil jazykem vojáků a sdílel s nimi životy na frontě. Svá data o válce získával, když se prodíral bahnem Vietnamu s francouzskými koloniálními jednotkami, americkými pěšáky a vojáky ARVN. Akademickou analýzu Indočíny spojil s pohledem vojáka na válku.^[4]

Fall podporoval americkou vojenskou přítomnost v Jižním Vietnamu a věřil, že by mohla zabránit pádu země do komunismu, ale ostře kritizoval Amerikou podporovaný režim Ngo Dinh Diema a taktiku používanou americkou armádou ve Vietnamu. Jak se konflikt mezi americkými silami a komunisty ve Vietnamu v 60. letech 20. století vyostřoval, Fall se stával stále pesimističtějším ohledně šancí Američanů na úspěch. Předpovídal, že pokud se Francie nepoučí z chyb, i ona ve Vietnamu selže. Fall psal rozsáhlé články, v nichž podrobně analyzoval situaci ve Vietnamu, a hodně přednášel o svých myšlenkách na vietnamskou válku. Fallův výzkum byl mnoha americkými diplomaty a vojenskými představiteli považován za neocenitelný, ale jeho negativní názory často nebyly brány vážně. ^[8] Do roku 1964 Fall dospěl k závěru, že americké síly ve Vietnamu prohrávají. Fallovy hrozivými předpověďmi upoutal pozornost Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), který začal sledovat jeho aktivity.^[10]

Mnozí si všimli Fallovy přesnosti a pochopení v jeho psaní o válce ve Vietnamu. V autobiografii Colina Powella z roku 1995 s názvem Moje americká cesta napsal:  

Nedávno jsem si znovu přečetl knihu Bernarda Falla o Vietnamu, Street Without Joy (Ulice bez radosti). Fall v ní bolestně jasně ukazuje, že jsme téměř vůbec nechápali, do čeho jsme se vlastně pustili. Nemohu si pomoci a myslím si, že kdyby prezident Kennedy nebo prezident Johnson strávili klidný víkend v Camp Davidu čtením této pronikavé knihy, vrátili by se v pondělí ráno do Bílého domu a okamžitě by začali hledat způsob, jak se vyprostit z vietnamských tekutých písků.

Noam Chomsky označil Falla za „nejuznávanějšího analytika a komentátora války ve Vietnamu“.

Ke konci svého života Fall trpěl retroperitoneální fibrózou, která vedla ke ztrátě ledviny a ucpání tlustého střeva. Podle jeho manželky v něm jeho stav vyvolal pocit fatalismu, když odjížděl na cestu, která se ukázala být jeho poslední, do Vietnamu.^[11] Dne 21. února 1967, když doprovázel rotu 1. praporu 9. námořní pěchoty v rámci operace Chinook II v ulici Street Without Joy v provincii Thừa Thiên, šlápl Fall na minu Bouncing Betty, která zabila jeho i seržanta dělostřelectva Byrona G. Highlanda, bojového fotografa americké námořní pěchoty. ^[11] Diktoval si poznámky do magnetofonu, který zachytil jeho poslední slova: „Po přestřelce jsme dosáhli jedné z našich fázových linií a je tam cítit nepříjemný zápach – což znamená, že je to trochu podezřelé... Mohl by to být pohřeb –.“ Falla přežila jeho manželka a tři dcery. ^[8]

Lékařská knihovna v hlavní civilní nemocnici v Da Nangu byla na jeho počest pojmenována Lékařská knihovna Bernarda B. Fall Memorial.

• Francouzská medaile za osvobození (1945)
• Fulbrightův stipendista (1950)
• Osvědčení o uznání Ministerstva obrany Spojených států (1961)
• Cena George Polka za žurnalistiku (1966)
• Guggenheimovo stipendium pro další výzkum ve Vietnamu (1966)

• Anatomy of a Crisis: The Laotian Crisis of 1960–1961. Garden City, New York: Doubleday, 1969. OCLC 1686 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Last Reflections on a War. Garden City, New York: Doubleday & Company, 1967. OCLC 1225688 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Hell in a Very Small Place: The Siege of Dien Bien Phu. [s.l.]: Lippincott, 1966. OCLC 2571399 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• The Two Vietnams: A Political and Military Analysis. [s.l.]: [s.n.], 1963. OCLC 411218 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Viet-Nam Witness, 1953–66 (1966)
• Street without Joy: Indochina at War, 1946–54. Harrisburg, Pa.: Stackpole, 1961. OCLC 00951887 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• The Viet-Minh Regime (1954)
• Le Viet Minh 1945–1960. Paris: Armand Colin, 1960. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Ho Chi Minh on Revolution; Selected Writings 1920–66. Editor. Praeger, 1967.

• FALL, Dorothy. Bernard Fall : memories of a soldier-scholar. [s.l.]: Potomac Books, 2006. Dostupné online. ISBN 1574889575. OCLC 64442861 

• INNES, Michael A.K.G. Streets Without Joy: A Political History of Sanctuary and War. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2020. ISBN 978-1787383173. OCLC 1121145163 
• MOIR, Nathaniel L. Bernard Fall and Vietnamese Revolutionary Warfare in Indochina. Small Wars & Insurgencies. 2017-11-02, roč. 28, čís. 6, s. 909–946. Dostupné online [cit. 2026-04-08]. ISSN 0959-2318. doi:10.1080/09592318.2017.1374594. (anglicky) 
• Moir, Nathaniel L. (2022). Number One Realist: Bernard Fall and Vietnamese Revolutionary Warfare. Oxford University Press.