Chvarena

Chvarena, novopersky farr, je avestánský výraz pro slávu, nádheru či lesk, spojené se sluncem a ohněm. Sekundárně také označuje dobrou štěstěnu nebo blahobyt, ale také moc právoplatného vládce Íránu, jejíž ztráta provází jeho pád.^[1]

Poté, co mytický král Jima ztratil kvůli své pýše boží milost, jeho chvarena se od něj po třech částech oddělila a byla rozebrána Mithrou, Thraétaonou a Keresáspou. Chvareně je věnován v Avestě Zamjád jašt, v kterém se vypráví o sporu o její vlastnictví mezi Spenta Mainjuem a Angra Mainjuem, během kterého se chvarena odebrala k mytickému jezeru Vourukaša. Tam se jí zmocnil Apam Napát a uložil ji do vody. Poté vyhlásil Ahura Mazda její výlov a slíbil, že úspěšnému nálezci přinese chvarena zdar v kněžské, pastevecké a vojenské sféře. O její získání se pokusil Túránec Franrasjan, který se pro ni třikrát potopil, ale ta mu vždy unikla, protože nebyl Árjou. Při pohybu chvareny se jezero rozvodnilo a vznikly tak různé řeky, včetně Haétumant, která stále obsahuje tento posvátný symbol.^[2]

Slovo chvarena je avestánské a Jaan Puhvel jej vykládá jako „sluneční látka“ z pra-avestánského hvar („slunce“), příbuzného s védským svar a latinským sōl téhož významu. Lze se též setkat se zápisy xᵛarənah, khvarenah či khwarena. Z téhož období je doloženo také médské a staroperské farnah. Ve střední perštině se objevuje v podobě xwarra. Ve východoíránských jazycích se objevuje jako sogdijské farn, baktrijské far(r)o, chotánské phārra, v osetštině jako farnä nebo farn („mír, štěstí, hojnost“). V novoperštině se objevuje jako farr či farrah.^[2][1]