Commonplacing

Termín "commonplace" se vztahuje k historii lidské každodennosti a znamená nestrukturované zapisování individuálně zajímavých nebo důležitých informací do formy osobních deníků. V takto komponovaných knihách se objevují různé recepty, básně, dopisy, přání a nebo modlitby. Tento termín se také vztahuje na sbírku humanisticky inspirovaných výňatků z klasických autorů uspořádaných pod tematickým nadpisem.^[1]

Vývoj a typy

Commonplace kniha (v angličtině commonplace book) je sbírka znalostí – verše, citace, nápady, teorie, poznámky – zakládaná většinou z důvodů sebereflexe a odkazování na zdroje a souvislosti mezi myšlenkami. Nebyl to deník, ale archiv, ke kterému bylo možné se opakovaně vracet a referovat.

Commonplace knihy bývaly osobní, a proto unikátní. Jejich obsah závisel na charakteru a zájmech majitele. Informace byly tříděny do různých kategorií pomocí nadpisů nebo štítků. Tato forma pro uchovávání informací byla materializována již v době antického Řecka, i když v jiné podobě. Klíčové znaky commonplace byly obsaženy už ve formách teoretických pojednání Aristotela, Cicerona a jejich současníků.^[2] Tento koncept se později vyvíjel přes středověk a renesanci, kde byl primárně asociován s věcmi jako florilegia, sylva nebo tezaurus.^[2]

S nástupem moderních technologií začala analogovou podobu doprovázet také jejich digitální verze. Příkladem jsou digitální zahrady a množství aplikací a softwarů jako Obsidian nebo Pinterest.

Historie commonplace knih

Antika

Aristotelés v díle Topika rozlišoval různé druhy argumentace, které řadil jako κοινοὶ τόποι (koinoí tópoi). V díle Rétorika navrhl, aby se tato argumentace používala ke zkoumání platnosti tvrzení rétoriky. Římští autoři, zejména Cicerona a Quintilianus, tyto myšlenky dále rozvinuli. Quintilianus konkrétně v díle Základy rétoriky (v latině Institutio oratoria) pojednává o rétorickém vzdělávání a klišé zasazuje do morálního a etického kontextu.^[3]

Středověk

Ve středověku představovala důležitý mezistupeň mezi mentální rétorickou praxí a pozdějšími osobními zápisníky tzv. florilegia.^[4] Florilegia představovala tematicky uspořádané sbírky citátů z autoritativních textů. Sloužila především k výuce, kázáním a teologické argumentaci. Byla tak díky středověké klášterní učenosti úzce propojena s konceptem loci communes.

I přes existenci starověkých "commonplace knih" mnoho renesančních autorů považovalo za zakladatele žánru Aula Gellia a jeho spis Atické noci (v latině Noctes Atticae).^[3]

Renesance

V době renesance nabyly commonplace knihy formu podobnou té současné. Vynález knihtisku měl vliv na dostupnost knih a celkovou výrobu papíru. Byť dostupnější, knihy byly stále drahé. Proto si vědci a učenci při návštěvách knihoven začali přepisovat důležité informace do svých deníků.^[5]

Humanisté jako Erasmus Rotterdamský nebo Francesco Petrarca napomohli popularizaci tohoto média. Tento styl tvorby poznámek tak brzy získal pevné místo v dobových pedagogických osnovách (v latině studia humanitatis) a stal se součástí intelektuálního života.^[2]

Viktoriánská éra

Zásadní nárůst levného tisku měl vliv i na styl uchovávání poznámek. Vystřihování a lepení textů a článků existovalo v oblasti commonplace dlouhou dobu. Industriální výroba papíru udělala ze scrapbooků (osobní kniha či album pro uspořádávání fotek a koláží) konvenční záležitost.^[6] Díky vynálezům jako parní lis, ruční přepisování bylo vytlačeno lepením článků. S představením litografie a fotografie začalo být mnoho takových poznámek doprovázeno obrázky.^[2]

Osobnosti

John Locke

John Locke byl jednou z nejvýznamnějších osobností v oblasti poznámek a indexování. Jeho názor, že paměť je křehká, ho přinutil vidět v systému commonplace způsob, jak problém s pamětí řešit.^[1] Jeho metoda byla vlivná díky její flexibilitě a účinnému stylu organizace.

Spočívala v tom, že všechny nadpisy použité v deníku byly vypsány na úplném začátku a seřazeny podle počátečních souhlásek a samohlásek.^[7] Byly také opatřeny čísly stránek, na kterých se jednotlivá témata nacházela.^[7] Tím bylo zamezeno plýtvání stránkami, když byla témata příliš krátká, a nedostatku místa, když byla moc obsáhlá.

Locke tak naučil čtenáře efektivně a přehledně indexovat své poznámky a dodal jim svůj abecední rejstřík jako vzor.^[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Commonplace book na anglické Wikipedii.

1 2 BURKE, Victoria E. Recent Studies in Commonplace Books. English Literary Renaissance. 2013-01, roč. 43, čís. 1, s. 153–177. Dostupné online [cit. 2025-12-20]. ISSN 0013-8312. doi:10.1111/1475-6757.12005. (anglicky)
1 2 3 4 HAVENS, Earle. "Of Common Places, or Memorial Books": An Anonymous Manuscript on Commonplace Books and the Art of Memory in Seventeenth-Century England. The Yale University Library Gazette. 2002, roč. 76, čís. 3/4, s. 136–153. Dostupné online [cit. 2026-01-17]. ISSN 0044-0175.
1 2 3 BLAIR, Ann. Too much to know: managing scholarly information before the modern age. New Haven, CT: Yale University Press, 2010. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-16849-5.
↑ CARRUTHERS, Mary J. The book of memory: a study of memory in medieval culture. reprint. vyd. Cambridge: Cambridge University Press 519 s. (Cambridge studies in medieval literature). ISBN 978-0-521-71631-4, ISBN 978-0-521-88820-2.
↑ HOEM, Jon; SCHWEBS, Ture. Digital commonplacing. First Monday. 2015-06-18. Dostupné online [cit. 2026-01-17]. ISSN 1396-0466. doi:10.5210/fm.v20i7.5451. (anglicky)
↑ HESS, Jillian M. How Romantics and Victorians Organized Information: Commonplace Books, Scrapbooks, and Albums. [s.l.]: Oxford University Press (OUP Oxford), 2022.
1 2 LOCKE, John. A new method of making common-place-books.. London: A. and J. Churchill, 1706.

Literatura

Allan, David. Commonplace Books and Reading in Georgian England. Cambridge University Press.
Auden, W. H. A Certain World: A Commonplace Book. Viking Press, 1970.
Blair, Ann M. "Humanist Methods of Natural Philosophy: the Commonplace Book". Journal of the History of Ideas.
Gray, Thomas. Thomas Gray’s Commonplace Book (edice). Cambridge University Press / archivní edice.
Havens, Earle. Commonplace Books: A History of Manuscripts and Printed Books from Antiquity to the Twentieth Century. New Haven, CT: Yale University Press, 2001.
Moss, Ann (ed.). Printed Commonplace-Books and the Structuring of Renaissance Thought. Oxford: Oxford University Press.

Externí odkazy

Introduction to the commonplace book Archivováno 29. 12. 2025 na Wayback Machine.

Commonplace Books, Harvard Open Collections – digitalizované commonplace knihy

[:2-1] 1 2 BURKE, Victoria E. Recent Studies in Commonplace Books. English Literary Renaissance. 2013-01, roč. 43, čís. 1, s. 153–177. Dostupné online [cit. 2025-12-20]. ISSN 0013-8312. doi:10.1111/1475-6757.12005. (anglicky)

[:1-2] 1 2 3 4 HAVENS, Earle. "Of Common Places, or Memorial Books": An Anonymous Manuscript on Commonplace Books and the Art of Memory in Seventeenth-Century England. The Yale University Library Gazette. 2002, roč. 76, čís. 3/4, s. 136–153. Dostupné online [cit. 2026-01-17]. ISSN 0044-0175.

[:0-3] 1 2 3 BLAIR, Ann. Too much to know: managing scholarly information before the modern age. New Haven, CT: Yale University Press, 2010. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-16849-5.

[4] CARRUTHERS, Mary J. The book of memory: a study of memory in medieval culture. reprint. vyd. Cambridge: Cambridge University Press 519 s. (Cambridge studies in medieval literature). ISBN 978-0-521-71631-4, ISBN 978-0-521-88820-2.

[5] HOEM, Jon; SCHWEBS, Ture. Digital commonplacing. First Monday. 2015-06-18. Dostupné online [cit. 2026-01-17]. ISSN 1396-0466. doi:10.5210/fm.v20i7.5451. (anglicky)

[6] HESS, Jillian M. How Romantics and Victorians Organized Information: Commonplace Books, Scrapbooks, and Albums. [s.l.]: Oxford University Press (OUP Oxford), 2022.

[:3-7] 1 2 LOCKE, John. A new method of making common-place-books.. London: A. and J. Churchill, 1706.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]