Curitiba

Curitiba
Znak Vlajka
Poloha
Souřadnice	25°25′47″ j. š., 49°16′19″ z. d.
Nadmořská výška	934,6 m n. m.
Stát	Brazílie Brazílie
Spolkový stát	Paraná
Region	Jižní
Poloha Curitiby
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	430,9 km²
Počet obyvatel	1 879 355 (2015)
Hustota zalidnění	4 361,5 obyv./km²
Správa
Starosta	Eduardo Pimentel (od 2025)
Vznik	1693
Oficiální web	www.curitiba.pr.gov.br
Telefonní předvolba	41
PSČ	80000–82999
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curitiba je město v Brazílii, hlavní město státu Paraná. Město má 1 879 355 obyvatel (údaj z roku 2015) a rozkládá se na území o velikosti 434,967 km².

Město založili portugalští kolonisté roku 1693 a dali mu název Vila da Nossa Senhora da Luz dos Pinhais (Město Naší Paní ze světla borovicových šišek). Současný název Curitiba pochází ze slov jazyka Tupí-Guaraní a znamená mnoho borovic/šišek (brazilských araukárií). K velkému rozvoji města došlo, především zásluhou přistěhovalců z Evropy, na přelomu 19. a 20. století – v roce 1942 žilo v Curitibě 120 tisíc obyvatel.

• 
  1973
• 
  1977
• 
  2006

Do 70. let se Curitiba příliš nelišila od ostatních brazilských velkých měst – spousta jejích obyvatel žila v příměstských chudých čtvrtí z chatrčí z vlnitého plechu a lepenky (tzv. favelas) a potýkalo se se spoustou problémů třetího světa – kromě chudoby i nezaměstnaností, odpadem a kriminalitou.

Jaime Lerner

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1971 se stal starostou Curitiby Jaime Lerner, původním povoláním architekt. Problém odpadků ve favelas, kam se kvůli nim popelářské vozy ani nemohly dostat, vyřešil Lerner programem Odpad, který není odpadem – na okraje favelas umístil velké kovové, barevně odlišené, popelnice na kov, plasty, sklo, bioodpad a zavedl, že každý, kdo přinese roztříděný pytel odpadků, dostane za něj lístek na místní autobusovou dopravu. Během několika měsíců, kdy se do tohoto programu zapojila většina obyvatel chudinských čtvrtí, se tím zbavil problému odpadků ve favelas ale i přiblížil chudinské čtvrti s centrem města.

Jaime Lerner později zavedl další podobný systém – nejdřív v každé lokalitě Curitiby stanovil dva limity pro počet pater pro novostavby: prvního limitu počtu pater mohly novostavby dosáhnout bez poplatku, za každé další patro až do druhého limitu (násobené výměrou) však město stanovilo částku, kterou stavitel novostavby musí věnovat do speciálního městského fondu. Tento fond (potažmo celý systém) nese jméno sol criado a slouží k udržování a rozvoji historické části města. Curitiba v tomto systému hraje roli bankéře, který toliko spojuje peníze, jež jsou stavitelé novostaveb ochotni do systému vložit, s potřebami na údržbu budov, náležící do historického jádra města.

Obdobný systém zavedl i na rozvoj parků – majiteli velkého pozemku bylo uděleno právo zastavět jednu stranu ulice za podmínky, že na druhé vybuduje městský, veřejně přístupný park.

Jaime Lerner byl za tato zlepšení několikrát zvolen starostou a později se stal guvernérem státu Paraná. Několik hnutí jej chtělo zvolit prezidentem Brazílie. Jaime Lerner ale v roce 2021 zemřel.

• nemá podzemní dopravu, ale má pravděpodobně nejlepší koncepci^[1] sítě městské hromadné dopravy v Brazílii.
• každý čtvrtý obyvatel vlastní osobní automobil, ale dává přednost hromadné dopravě
• výlohy za veřejnou dopravu činí asi dvacetinu v porovnání s okolními velkoměsty
• zažívá díky stavbě parků a pěších zón rozvoj různých festivalů, které se v ní konají a nacházejí oblibu, a obchodních center s non-stop provozem
• díky programu systému Odpad, který není odpadem nevlastní zařízení na separaci tuhého odpadu, byť jej vyprodukuje víc než tisíc tun denně
• Federální univerzita Paraná byla založena roku 1913 jako nejstarší v Brazílii. Má statut tzv. svobodné univerzity, nabízí bezplatné kurzy pro vybraná povolání.
• je jediným městem, kde znečištění ovzduší od 50. let 20. století pokleslo.
• je jedním z mála měst, které mají dosáhly poměru 52 m² zeleně na obyvatele
• bylo v roce 1992 Spojenými národy vyhlášeno za vzorové ekologické město.
• nabízí svému průměrnému obyvateli 3,3–5 násobek minimální mzdy v zemi
• má nejrozvinutější^[1] systém sociální podpory v Brazílii
• má jeden z nejživotaschopnějších^[1] kulturně-vzdělávacích programů v zemi
• má nižší daňové sazby než zbytek země
• v letech 1980–1995 rostlo HDP Curitiby na hlavu o 45 % rychleji než průměr státu Paraná
• dostala přízvisko město, které se během jedné generace vymanilo z Třetího světa^[2]

• Katedrála da Nossa Senhora da Luz dos Pinhais, vznikla v letech 1872-1892 přestavbou barokního mariánského chrámu Igreja Matriz (z roku 1738) na novogotickou trojlodní stavbu, podle vzoru katedrály Sé v Barceloně. Je sídlem římskokatolické arcidiecéze a má statut Basilica minor.
• Kostel třetího řádu sv. Františka, nejstarší dochovaná stavba ve městě, z roku 1737
• Kostely imigrantů: ukrajinské pravoslavné církve, protestantů, mormonů
• Paço da Liberdade – Kulturní centrum, bývalá vládní budova a radnice, secesní stavba z roku 1916 v historickém centru na Náměstí generála Marquese (Praça Generoso Marques) s bronzovým pomníkem generála
• Centro cultural Vilinha – muzeum kultury předkoloniální Brazílie
• Teatro Paiol - divadlo - aréna, v novořímské budově z roku 1874, původně vojenské zbrojnice a cvičiště. Adaptováno roku 1971.,
• Museo de arte (muzeum umění) – budovu roku 1967 navrhl architekt Oscar Niemeyer, postavena až roku 2002, expozice otevřena 2003

• 
  Metropolitní katedrála
• 
  Kostel františkánů
• 
  Praça Generoso Marques
• 
  Centro Vilinha
• 
  Divadlo Paiol
• 
  Ulice 15. listopadu/„Květinová ulice“
• 
  Botanická zahrada
• 
  Autobusová doprava
• 
  Univerzita Paraná
• 
  Muzeum Oscara Niemeyera
• 
  Pohled na město z parku Barigui
• 
  Garibaldiho plaza
• 
  Ópera de Arame