Dirk Jan de Geer

Dirk Jan de Geer
Narození	14. prosince 1870 Groningen
Úmrtí	27. listopadu 1960 (ve věku 89 let) Soest
Občanství	Nizozemské království
Alma mater	Utrechtská univerzita
Povolání	politik, novinář, advokát a spisovatel
Politická strana	Křesťanská historická unie
Děti	Eddy de Geer van Oudegein
Rodiče	Lodewijk de Geer[1] a Petronella Elisabeth Beckeringh[1]
Funkce	člen Druhé komory Generálních stavů (1907–1921) member of the Provincial Executive of South Holland (1908–1920) mayor of Arnhem (1920–1921) ministr financí Nizozemska (1921–1923) člen Druhé komory Generálních stavů (1922) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jonkheer Dirk Jan de Geer (14. prosince 1870 Groningen – 28. listopadu 1960 Soest) byl nizozemský politik. Dvakrát se stal premiérem Nizozemska (1926–1929, 1939–1940). Byl též ministrem financí (1921–1923, 1926–1933, 1939–1940), ministrem vnitra (1925–1926), ministrem všeobecných záležitostí (1939–1940). V letech 1920–1921 byl starostou Arnhemu. Byl představitelem konzervativní protestantské Křesťanské historické unie, jejímž lídrem byl mezi roky 1929 až 1940.

Pocházel z bohaté průmyslnické rodiny. Vystudoval práva na univerzitě v Utrechtu (absolvoval roku 1895) a poté pracoval jako novinář a působil jako městský radní v Rotterdamu (1901-1907). Během druhého premiérského mandátu ho zastihla německá invaze do Nizozemska. Jeho vláda brzy uprchla do Británie. V exilu obhajoval vyjednávání o separátním míru a proslul kontroverzním veřejným prohlášením, že "válku nelze nikdy vyhrát". Na popud královny Vilemíny byl kvůli tomu odvolán z úřadu, byť oficiálně se tak stalo "ze zdravotních důvodů". Později byl vyslán s diplomatickými úkoly do Nizozemské východní Indie. Tam ale nedorazil, protože během mezipřistání v Portugalsku opustil výpravu a přihlásil se na německém velvyslanectví. Němci mu pak umožnili vrátit se k nemocné manželce a zbytku rodiny do Nizozemska. Královna Vilemína byla jeho jednáním rozhořčena a označila ho za zrádce a dezertéra. Byl denunciován i v exilovém rozhlasovém vysílání Radia Orange. De Geer později též napsal kontroverzní leták s „návodem“, jak spolupracovat s Němci. Vilemína mu vyslala ještě před vydáním varování, že pokud brožuru vydá, bude po skončení války postaven před soud. De Geer přesto publikaci vydal. Po válce královna splnila své slovo – De Geer byl shledán vinným z velezrady v době války a byl odsouzen k roku vězení.^[2] Do věznice ale nikdy nenastoupil kvůli chatrnému zdraví.^[3] Odvolací soud dokonce zrušil i pokutu 20 000 guldenů.

Jeho vnukem je bývalý fotbalista Boudewijn de Geer a jeho pravnukem fotbalista Mike de Geer.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dirk Jan de Geer na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dirk Jan de Geer na Wikimedia Commons

Premiéři Nizozemska
Gerrit Schimmelpenninck (1848) • Jacob de Kempenaer (1848–1849) • Johan Rudolph Thorbecke (1849–1853) • Floris Adriaan van Hall (1853–1856) • Justinus van der Brugghen (1856–1858) • Jan Jacob Rochussen (1858–1860) • Floris Adriaan van Hall (1860–1861) • Jacob van Zuylen van Nijevelt (1861) • Schelto van Heemstra (1861–1862) • Johan Rudolph Thorbecke (1862–1866) • Isaäc Fransen van de Putte (1866) • Julius van Zuylen van Nijevelt (1866–1868) • Pieter Philip van Bosse (1868–1871) • Johan Rudolph Thorbecke (1871–1872) • Gerrit de Vries (1872–1874) • Jan Heemskerk (1874–1877) • Jan Kappeyne van de Coppello (1877–1879) • Theo van Lynden van Sandenburg (1879–1883) • Jan Heemskerk (1883–1888) • Æneas Mackay (1888–1891) • Gijsbert van Tienhoven (1891–1894) • Joan Röell (1894–1897) • Nicolaas Pierson (1897–1901) • Abraham Kuyper (1901–1905) • Theo de Meester (1905–1908) • Theo Heemskerk (1908–1913) • Pieter Cort van der Linden (1913–1918) • Charles Ruijs de Beerenbrouck (1918–1925) • Hendrikus Colijn (1925–1926) • Dirk Jan de Geer (1926–1929) • Charles Ruijs de Beerenbrouck (1929–1933) • Hendrikus Colijn (1933–1939) • Dirk Jan de Geer (1939–1940) • Pieter Sjoerds Gerbrandy (1940–1945) • Wim Schermerhorn (1945–1946) • Louis Beel (1946–1948) • Willem Drees (1948–1958) • Louis Beel (1958–1959) • Jan de Quay (1959–1963) • Victor Marijnen (1963–1965) • Jo Cals (1965–1966) • Jelle Zijlstra (1966–1967) • Piet de Jong (1967–1971) • Barend Biesheuvel (1971–1973) • Joop den Uyl (1973–1977) • Dries van Agt (1977–1982) • Ruud Lubbers (1982–1994) • Wim Kok (1994–2002) • Jan Peter Balkenende (2002–2010) • Mark Rutte (2010–2024) • Dick Schoof (2024–2026) • Rob Jetten (od 2026)