Emil Saudek

Emil Saudek
Emil Saudek
Narození	14. září 1876 Jihlava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. října 1941 (ve věku 65 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Občanství	Rakousko-Uhersko a Československo
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	překladatel, spisovatel, advokát, editor, esejista a bankovní úředník
Děti	Erik Adolf Saudek (syn)
Příbuzní	Jan Saudek (prasynovec) Kája Saudek (prasynovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Saudek (14. září 1876 Jihlava^[1] – 23. října 1941 Praha) byl český překladatel do němčiny, otec Erika Adolfa Saudka a prastrýc Jana Saudka a Káji Saudka.

Vzděláním doktor práv (JUDr.), zaměstnáním bankovní úředník.

Jako kulturní propagátor a překladatel se věnoval hlavně dílu Otokara Březiny.

Pocházel ze židovské rodiny v Polničce u Žďáru nad Sázavou. Otec Abraham (později Adolf) byl zemědělec a kupec.

Jeho mateřskou řečí byla čeština, studoval v Jihlavě německé státní gymnasium. Maturitní zkoušky složil v roce 1895. Studoval právnicko fakultu ve Vídni (1896–1900), mezi dubnem a červnem 1892 vykonal státní zkoušku a rigorozní zkoušku. 11. června 1902 byl promován doktorem práv.

Od roku 1896 žil ve Vídni, pracoval v Anglorakouské bance, po návratu do Prahy v roce 1923 se stal tajemníkem Angločeské banky. Ale jeho životní vášní byla literatura, stýkal se s M. Brodem, S. Zweigem, R. M. Rilkem, F. Werflem, překládal do němčiny O. Březinu, J. S. Machara, V. Rakouse, R. Svobodovou, K. Engliše, T. G. Masaryka. Články a studie publikoval v časopisech Čas, Čechische Revue, Lid. noviny, Lípa, Nár. osvobození, Novina, Právo lidu, Přehled, Tribuna, Tvar, Vídeňský deník.

Saudkova hospodyně, která pocházela z Jaroměřic nad Rokytnou, mu k jeho 27. narozeninám – 14. září 1903 – od Otokara Březiny jako dárek přivezla pravděpodobně sbírku “Svítání na západě“ a “Hudbu pramenů“. Saudek Březinovi poděkoval a navázal s ním kontakt. Pravděpodobně v roce 1904 se Saudek osobně setkal s Březinou a další setkání následovala. Překládal pak Březinu do němčiny a psal monografie.

• O poezii Otokara Březiny – přednáška Akademického spolku ve Vídni, pořádaná dne 3. května 1912
• Pod oblohou Otokara Březiny (Praha, Melantrich 1928 a 1929)

• Otokar Březina: Hände (Wien: Frisch, 1908)
• Otokar Březina: Musik der Quellen (München, Kurt Wolf, 1923)
• Otokar Březina: Winde von Mittag nach Mitternacht (München, Kurt Wolf, 1920)
• Tomáš Garrigue Masaryk: Das neue Europa: Der slavische Standpunkt (Berlin: Volk und Welt, 1991)
• Dichter Machar und Professor Masaryk im Kampfe gegen den Klerikalismus (Wien: Suschitzky, 1912)
• Josef Svatopluk Machar: Rom (Badenweiler, 2010)