Goiswintha

Goiswintha nebo Goswintha, Goisvinta, Gosuinda (530^?–589) byla vizigótskou královnou. Jejím prvním manželem byl vizigótský král Athanagild, kterému porodila dvě dcery. Starší dcera Galswintha se provdala za franckého krále Neustrie Chilpericha I.; mladší Brunhilda za franckého krále Austrasie Sigiberta I.

Po Athanagildově smrti zůstal trůn pět měsíců neobsazen. Poté byl v Narbonne králem zvolen Liuva I., který byl předtím pravděpodobně narbonnským duxem. Liuvia jako svého nástupce označil svého bratra Leovigilda (rok 569), který se krátce nato oženil s Goiswintou, čímž posílil svoji pozici. V roce 572 Liuva I. zemřel a jediným panovníkem se stal Leovigild.

Goiswintha podněcovala sňatek mezi svojí vnučkou Ingundou (matka Brunhilda a otec Sigibert I.) a nevlastním prvorozeným synem Hermenegildem (otec Leovigild a matka jeho první manželka Theodosia). Goiswintha, která byla fanatickou ariánkou^[1], předpokládala, že její mladá vnučka bude snadno zvládnutelná a dá se přesvědčit, aby přestoupila k ariánství. Ale byla velmi zklamána. Ingunda byla přesvědčená katolička a nátlaku své babičky nepodlehla. Napětí mezi oběma páry (spíše ženami, neboť král svou snachu nijak neobtěžoval) se vyostřilo natolik, že Leovigild, aby předešel problémům, jmenoval Hermenegilda správcem provincie (pravděpodobně Baeticy) u hranic s územím, které v té době přináleželo Východořímské říši.

Během této doby Ingunda přesvědčila svého manžela, aby přestoupil na katolickou víru. Hermenegild poté rozdmýchal povstání proti svému otci a počítal s pomocí Řeků (některé prameny tvrdí, že toto povstání rozdmýchala sama Goiswintha, pravděpodobně, aby se zbavila po neúspěšném povstání nepohodlného potenciálního nástupce). Řekové se ale povstání neúčastnili, to bylo potlačeno a Hermenegild našel útočiště v kostele. Leovigild poslal na jednání s ním svého mladšího syna z prvního manželství Rekkareda I.. Hermenegild mu nabídl mír. Nabídka byla přijata, avšak Goiswintha prosadila, aby byl uvězněn (Tarragona). Když Hermenegild během uvěznění opět odmítl přestoupit k ariánství, byl na rozkaz svého otce popraven (585).

Král Leovigild roku 586 zemřel. Na trůn nastoupil Rekkared I., který oficiálně uznal Goiswinthu jako královnu matku. Rekkared roku 587 přestoupil na katolickou víru. Goiswintha, která oficiálně rovněž konvertovala, ale v srdci zůstala ariánkou, se s touto skutečností nehodlala smířit. Rozpoutala proti němu společně s ariánským biskupem Uldilou druhé povstání. Povstání bylo potlačeno, a Uldila poslán do exilu. Goiswintha krátce nato v roce 589 zemřela.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gosuinda na španělské Wikipedii.

• Řehoř z Tours, O boji králů a údělu spravedlivých: Kronika Franků: dějiny v deseti knihách. Praha : Argo, 2006. ISBN 80-7203-597-5

(španělsky)

• "Cuadernos de historia de España", publikace – Univerzita v Buenos Aires, Filozofická fakulta, Ústav dějin, Španělsko ISSN 0325-1195
• José ORLANDIS ROVIRA, "La reina en la monarquía visigoda" en 'El poder real y la sucesión al trono en la monarquía visigoda'
• Alejandrina PARDO FERNÁNDEZ, 'La imagen de la Mujer en la España visigoda, a través del estudio del pensamiento judeo-cristiano' (tesis doctoral inédita/ Universidad Complutense de Madrid, 1992)
• Alejandrina PARDO FERNÁNDEZ, "La condición de viuda en el mundo visigodo, a través de las actas conciliares" en ANTIGÜEDAD Y CRISTIANISMO, 3 (1986) (ISSN 0214-7165), s. 209-220