Jan Reindl

Jan Reindl (18. června 1902 Trhové Sviny – 26. června 1981 České Budějovice) byl český generálmajor, letec, zpravodajec, účastník protinacistického odboje a velitel leteckých instruktorů v Egyptě.

Narodil se 18. června 1902 v Trhových Svinech do rodiny finančního úředníka. Před první světovou válkou nastoupil na gymnázium v Třeboni. Na podzim roku 1918 se dobrovolně přihlásil k 1. pluku Stráže svobody. Do ledna 1919 se podílel na zajišťování jihočeského pohraničí proti iredentistickým snahám části německého obyvatelstva. Po maturitě v roce 1922 krátce pracoval na okresním úřadě v Třeboni. Následně nastoupil vojenskou službu a rozhodl se pro profesionální vojenskou kariéru. Studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou úspěšně absolvoval v srpnu 1924 v hodnosti poručíka.^[1][2]

Jeho snem bylo stát se letcem. V červnu 1927 byl přidělen k Leteckému pluku 1 jako pozorovatel. Po absolvování pilotního výcviku v Prostějově byl v roce 1932 jmenován pilotem a v červnu 1934 získal kvalifikaci polního pilota. V letech 1934 až 1936 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, škole určené pro budoucí důstojníky generálního štábu. Po jejím absolvování sloužil v Brně a v září 1937 byl v hodnosti štábního kapitána generálního štábu přidělen ke 2. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, tedy k vojenské zpravodajské službě. Podílel se na získávání informací o nacistickém Německu.^[1]

Koncem června 1939 musel armádu opustit. Navenek se stal tiskovým referentem, ve skutečnosti však vstoupil do odbojové organizace známé jako Schmoranzova skupina tiskových tajemníků, kde používal krycí označení B-12. Dne 25. srpna 1939 byl zatčen gestapem. Při domovní prohlídce byly nalezeny materiály přesahující běžnou práci tiskového referenta, mimo jiné zprávy vojenského charakteru. Následovaly dlouhé a brutální výslechy. Gestapo postupně odhalilo celou síť odbojové organizace.^[1]

Ve dnech 10. až 12. prosince 1941 stanul před Lidovým soudním dvorem v Berlíně. Na rozdíl od některých vedoucích představitelů organizace, kteří byli odsouzeni k smrti, dostal trest osm let káznice, ztrátu občanských práv a byl uznán vinným z přípravy velezrady a spiknutí proti Německé říši. Za války prošel věznicemi na Pankráci, v Drážďanech, v bavorském Ebrachu a nakonec na Mírově. V Ebrachu vážně onemocněl tuberkulózou. Na Mírov byl převezen v lednu 1944, protože zde byli soustřeďováni nemocní vězni. Z vězení se dostal až po osvobození Zábřehu a Mohelnice, a to konkrétně 9. května 1945. Domů se vrátil 15. května 1945.^[1]

Krátce po návratu vstoupil do Komunistické strany Československa a přes vážné zdravotní problémy se znovu zapojil do armádní služby. V dubnu 1946 začal pracovat u nově budovaného obranného zpravodajství (OBZ) jako soudní znalec. V září téhož roku byl jmenován přednostou 5. oddělení Velitelství letectva Vojenské oblasti 1 a povýšen na podplukovníka generálního štábu.^[1]

Jeho zdravotní stav se zhoršil. Lékaři zjistili, že trpí tuberkulózou páteře. Od listopadu 1946 byl léčen v Masarykově sanatoriu ve Vyšných Hágách na Slovensku, kde musel ležet v sádrovém lůžku a nosit sádrový krunýř. Léčbu komplikoval nedostatek tehdy nového léku streptomycinu. Ze sanatoria byl propuštěn až 21. prosince 1947 a po zbytek života používal speciální korzet.^[1]

Po návratu do služby vedl 5. oddělení Velitelství letectva Hlavního štábu. Jeho zdravotní stav se zlepšil a v roce 1949 absolvoval přeškolení na lehčí typy letadel. Ve stejném období studoval Nejvyšší vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1950. Následně byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V letech 1950 až 1952 zastával funkci náčelníka štábu Velitelství letectva Ministerstva národní obrany a v letech 1952 až 1956 byl zástupcem velitele letectva pro vzdušnou obranu státu.^[1]

Významnou epizodou jeho kariéry byla zahraniční mise v Egyptě. Dne 10. července 1956 přiletěl do Egypta jako velitel československé skupiny instruktorů, kteří měli egyptské piloty školit na proudových stíhacích letounech MiG-15bis. Pod jeho vedením byla do podzimu 1956 kompletně vycvičena jedna egyptská letka a druhá byla ve výcviku. Jejich činnost však přerušila Suezská krize. Po izraelském útoku na Egypt na podzim roku 1956 byli českoslovenští instruktoři evakuováni z Káhiry přes Súdán do Chartúmu. Po skončení bojů se ještě vrátili do Egypta, aby zhodnotili stav vojenské techniky, ale výcvik už nebyl obnoven. Domů se vrátili v prosinci 1956.^[3]

Egyptská vláda ocenila jeho práci udělením Stříbrné medaile za zásluhy 2. stupně, což bylo nejvyšší vyznamenání, které mohl tehdy cizinec v Egyptě získat. V Československu se však podobného uznání nedočkal. Krátce po návratu byl doporučen k odchodu do zálohy. V květnu 1957 po 35 letech vojenské služby armádu opustil. Usadil se ve své vile v Roztokách u Prahy, kde žil jako penzionovaný generál. Těžce nesl okupaci Československa v roce 1968 i následnou emigraci své jediné dcery. Zemřel tragicky při autonehodě dne 26. června 1981 nedaleko Českých Budějovic. Bylo mu 79 let.^[1]

• Medaile za zásluhy II. stupeň^[4]
• Československý válečný kříž 1939
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945