Jesenec
| Jesenec | |
|---|---|
 Pohled na Jesenec od vlakové zastávky | |
  | |
| ZnakVlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Konice |
| Obec s rozšířenou působností | Konice (správní obvod) |
| Okres | Prostějov |
| Kraj | Olomoucký |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°36′30″ s. š., 16°51′44″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 290 (2025)[1] |
| Rozloha | 4,81 km²[2] |
| Katastrální území | Jesenec |
| Nadmořská výška | 474 m n. m. |
| PSČ | 798 53 |
| Počet domů | 122 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Jesenec 117 798 53 Jesenec [email protected] |
| Starosta | Martin Němec |
| Oficiální web | www |
  Jesenec | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 589586 |
| Kód části obce | 58599 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jesenec je obec v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. Leží 28 kilometrů severozápadně od Prostějova na jižním svahu zámecké Horky při silnici z Konice do Moravské Třebové. V obci žije 290[1] obyvatel.
Vesnice má tři části – část u nádraží se jmenuje Měrotínek (podle nedalekého lesa, zvaného „Hora měrotínská“), část u sousedního Dzbele nese název Drahy a část obce od Konice se nazývá Špice.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z přídavného jména jesenný. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Jessenecz (1351, 1379, 1446), „na Jesenczy“ (1618), „z Gesencze“ (1638), „obec jesenská“ (1661), Gesenecz (1672), Gessenetz (1677, 1718), Jesenitz (1751), Jessenetz a Gesenec (1846) a Jessenetz nebo Jesenec (1872).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1351 a postupně byla v držení několika moravských panských rodů (Cholinští, Tovačovští z Cimburka, rod pánů ze Švábenic či ze Zástřizl).
Do roku 1618 náležela ke konickému panství, kdy se vyčleněného jesenského dílu v rámci dědictví ujal Kryštof Švábenský z Konice. Ten se stal v době pobělohorských perzekucí katolíkem, konkrétně roku 1624. Po jeho smrti přešlo panství na jeho manželku Annu Veroniku Bítovskou ze Slavíkovic (manželé od roku 1629), po ní dědila dcera z předchozího manželství Zuzana Kateřina Prakšická ze Zástřizl, provdaná za Jana Bohuše Morkovského ze Zástřizl. Po jeho smrti roku 1687, jímž rod ze Zástřizl po meči vymřel, se vdova provdala podruhé za mnohem mladšího hraběte Waltera Xavera z Ditrichštejna. Roku 1690 získal panství v Jesenci premonstránský klášter v Zábrdovicích, konkrétně mariánský kostel ve Křtinách, jemuž tyto statky Zuzana Kateřina odkázala.[5][6]
Po zrušení kláštera v roce 1784 bylo panství na krátký čas v rukou Náboženského fondu, avšak z rozhodnutí císaře Josefa II. ho získal v roce 1794 František, rytíř z Dietrichu, otec níže zmíněného hudebního skladatele Ludvíka z Dietrichu. Ten se však zadlužil do té míry, že roku 1827 o panství přišel. Po rodině Polanských a Augustovi Silva-Taroucovi získal jesenský zámek a statky roku 1858 olomoucký purkmistr Karl Schrötter. Ten zemřel roku 1872, dědicem se stal jeho stejnojmenný syn. Dalšími majiteli byli od roku 1912 vídeňští obchodníci Leopold Zwillinger a Max Jokel. Roku 1933 statek se zámkem koupili sestry dominikánky z Řepčína u Olomouce. Po druhé světové válce byl zámek i s pozemky znárodněn.[5][6][7]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Severní část obce se nachází na území přírodního parku Kladecko. Jihozápadně od obce, v lese mezi Jesencem, Dzbelem a Šubířovem, se nachází zatopený lom Sládkova skála.
Na pomezí Jesence a Dzbele pramení říčka, zvaná Jesenka. Od oblasti Hané nesla jméno Romže, což se postupně rozšířilo na celý její tok až k soutoku s Hloučelí.[8] V jihovýchodním cípu obce se do Romže vlévá místní pravostranný přítok Terezínský potok.
Dominantou nad obcí je kopec Horka s vrcholem 528 metrů nad mořem. V 17. a 18. století sloužil prostor mezi zámkem a kopcem k pěstování plodů lísky obecné a jejich sběru.[9]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 650 | 673 | 621 | 586 | 558 | 524 | 566 | 456 | 518 | 497 | 463 | 368 | 361 | 300 | 311 |
| Počet domů | 99 | 102 | 97 | 97 | 98 | 97 | 104 | 110 | 103 | 103 | 99 | 107 | 113 | 115 | 122 |
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Obecní pečeť měla ve znaku patrona jesenského kostela svatého Liboria.
Autorem znaku i vlajky je heraldik Miroslav Pavlů.[12][13] Symboly Jesenci 7. října 2003 udělil Lubomír Zaorálek, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.[14]
- Znak
- V modrém štítě je pštros přirozené barvy s červeným zobákem, převzatý z erbu šlechticů z Dietrichu. Šikmo je podložen zlatou biskupskou berlou, atributem sv. Liboria, a vpravo provázen mluvícím znamením – vztyčenou zlatou jasanovou větévkou. V červené hlavě štítu stříbrnou lilii pánů ze Zástřizl, konkrétně Zuzany Kateřiny Liborie Prakšické ze Zástřizl, která se finančními prostředky podílela na výstavbě jeseneckého poutního chrámu, provází dvě stříbrné růže se zlatými semeníky a zelenými kališními lístky, které byly převzaty ze znaku premonstrátské kanonie v Brně-Zábrdovicích.
- Vlajka
- List tvoří pět vodorovných pruhů, modrý, žlutý, červený, žlutý a modrý, v poměru 2:1:4:1:2. V červeném pruhu bílá lilie mezi dvěma bílými růžemi se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
Hospodářské poměry
[editovat | editovat zdroj]Výroba a podnikatelská činnost
[editovat | editovat zdroj]Jižně od centra obce se rozkládá Terezský dvůr, který nechal v roce 1827 postavit Jan Polanský. Původně se jednalo o ovčín, k roku 1838 zde vznikl i hřebčín. V roce 1881 si vídeňská firma Leopold Handl & Co, zde pronajala prostory a založila filiálku tkalcovny, která zaměstnávala až sto lidí. V roce 1890 převzalo výrobu místní družstvo, avšak i to v roce 1903 ukončilo výrobu a dvůr se vrátil k původnímu hospodářskému využití. Hřebčín zanikl s kolektivizací a vznikem JZD. Na tradici hřebčína navázal komunistický režim opět až v sedmdesátých letech 20. století.[5][15][16]
Kromě podnikatelských aktivit v Terezském dvoře byla v obci i pila, vápenka, cihelna a lom. V roce 1911 přibyl pivovar a lihovar, v roce 1924 výroba tvarůžků. Elektrifikací vesnice prošla v roce 1927.[5][17]
Služby
[editovat | editovat zdroj]Jesenec má svůj obecní úřad, poštu (od roku 1894),[17] požární zbrojnici, obchod a hostinec. Sídlí tady i několik prosperujících firem. Kulturní dům, ve kterém se konají různé akce (například svatby, plesy, zábavy, schůze, nebo výstavy), slouží nejen Jesenci, ale celému konickému mikroregionu. Obec je východiskem turistické cesty ke Kladecké naučné stezce.
V zámku, jenž byl v majetku řádových sester dominikánek, v roce 1933 vznikl starobinec s názvem Zaopatřovací ústav sv. Liboria, od roku 1947 přejmenován na Charitativní domov pro přestárlé a od roku 1954 Zaopatřovací ústav Charity. V roce 1960 byly sestry dominikánky nuceny zařízení opustit, avšak budova svému účelu, tedy péči o seniory, slouží do současných dnů.[18]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Vesnicí vede silnice II/366 ve směrech Dzbel a Konice a Železniční trať Třebovice v Čechách – Chornice – Prostějov. První vlak po trati projel v roce 1890. Zastávka Jesenec byla zřízena roku 1937.
Společnost
[editovat | editovat zdroj]Školství
[editovat | editovat zdroj]První škola v Jesenci je zmíněna již roku 1770 při faře. Řádná budova školy byla otevřena roku 1849 v panském domě nedaleko zámku, roku 1900 přebudována na dvoutřídku.[17] Svému účelu sloužila až do roku 1976.[5][19]
Spolky
[editovat | editovat zdroj]Spolek dobrovolných hasičů byl v obci založen roku 1887. Od roku 1872 zde působil čtenářský spolek, od roku 1907 dělnický spolek, spolek národní jednoty od roku 1912. Tělovýchovná organizace Sokol od roku 1921 a řada dalších.[17]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Dominantou vsi je jesenecký zámek s kostelem svatého Libora kostelem zasvěceným svatému Liborovi. Zadavatelem stavby byl zábrdovický opat Engelbert Hájek.[20] Na zámku je umístěna pamětní deska hudebního skladatele Ludvíka z Dietrichu, autora nápěvu Moravo, Moravo. Ze stejného období jako zámek pochází také socha svatého Libora na návsi a socha svatého Jana Nepomuckého u rybníka. Na místě hostince stával kdysi panský pivovar.
- Kaplička svatého Antonína
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Ludvík Dietrich (1803–1858), český hudební skladatel a kytarista.
- Josef Bombera (1870–1927), biskup v hodnosti generála, od roku 1922 představitel duchovní správy v československé armádě
- Josef Vychodil (Tahiťan) (1897–asi 1995), truhlář, člen Československých legii v Rusku. Od roku 1925 osadník, zemědělec a truhlář na Tahiti. Od konce osmdesátých let 20. století považován za posledního rodilého Čecha na Tahiti.[21][22][23]
- Josef Hlouch (1902–1972), katolický kněz, biskup českobudějovický, oběť komunismu, v letech 1926 až 1927 zdejším kaplanem[24]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Pohled na Jesenec z železniční trati od Dzbelu
Kostel svatého Libora
Zámek
Socha svatého Jana Nepomuckého
Kaplička svatého Antonína
Kulturní dům
Mariánský oltář nad zámkem
Kříž před kostelem
Sládkova skála
Pomník utonulé Miladě Mackerlové v blízkosti Sládkovy skály
.jpg)
Panorama
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 573 s. S. 356.
- 1 2 3 4 5 BURIAN, Bohumil. Vlastivěda moravská II, [Čís. 61]. Místopis Moravy. Olomoucký kraj. Konický okres. Brno: Musejní spolek, 1939. 244 s. dostupné online po přihlášení. S. 142–152.
- 1 2 HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Společnost přátel starožitností čsl., 1938. 1144 s. dostupné online po přihlášení. S. 535–536 a 988.
- ↑ MÜLLER, František. Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny v dějinách a pověstech Konicko a Bouzovsko. Plumlovsko, Drahansko a Vyškovsko. Luhačovice: Atelier IM, 2004. 285 s. dostupné online po přihlášení. ISBN 80-85948-56-7. S. 142–145.
- ↑ PETERKA, Miloslav. O Romži a jejích moravských soujmenovkyních. Střední Morava, kulturně historická revue. 1998, roč. 4, čís. 7, s. 76. dostupné online po přihlášení [cit. 2026-04-09].
- ↑ MÜLLER, František. Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny v dějinách a pověstech Konicko a Bouzovsko. Plumlovsko, Drahansko a Vyškovsko. Luhačovice: Atelier IM, 2004. 285 s. dostupné online po přihlášení. ISBN 80-85948-56-7. S. 144.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ MOŠ, Pavel. Z kuchaře se stal heraldikem. Navrhuje znaky i učitelům. Prostějovský deník. 2011-06-04. Dostupné online [cit. 2023-02-03].
- ↑ Symboly obce - Oficiální stránka obce Jesenec. www.jesenec.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Jesenec (Olomoucký kraj) - Ministerstvo vnitra České republiky. www.mvcr.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online.
- ↑ ROZEHNAL, Ivo. hřebčín Murhof. Hrady.cz. Srpen 2015. Dostupné online [cit. 2026-04-02].
- ↑ Turf ve Vídni. Venkov. Prosinec 1941, roč. 36, čís. 305, s. 14. Dostupné online [cit. 2026-04-02].
- 1 2 3 4 BARTOŠ, Josef. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, Svazek III. Okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun. Ostrava: Profil, 1972. 364 s. Dostupné online po přihlášení. S. 198.
- ↑ Zámek. Obec Jesenec. Dostupné online [cit. 2026-04-02].
- ↑ O obci. Obec Jesenec. Dostupné online [cit. 2026-03-30].
- ↑ SPURNÝ, František; KOPAČKA, Ludvík; LOUDA, Jiří. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2. Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. dostupné online po přihlášení. Kapitola Jesenec, s. 111.
- ↑ Přistěhovalci :: Z Čech až na konec světa. tahiti-cz.webnode.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Lenka Nejmanová: Z Československa do Francouzské Oceánie (1924–1939) | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-15.
- ↑ Poslední Čech naTahiti. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Jesenec. poutni.ado.cz [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-03.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jesenec na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Jesenec v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
