Ken Bell

Ken Bell
Narození	30. července 1914 Toronto
Úmrtí	26. června 2000 (ve věku 85 let) Gibsons
Alma mater	Central Technical School
Povolání	fotograf, válečný fotograf a fotoreportér
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ken Bell (30. července 1914, Toronto, Ontario – 26. června 2000, Gibsons, Britská Kolumbie, Kanada) byl kanadský fotograf, který sloužil u kanadských ozbrojených sil za druhé světové války. Jako poručík v armádní jednotce pro film a fotografii se podílel na přistání v Normandii, byl při fotografování a natáčení osvobození Francie, Belgie a Holandska a nakonec dokumentoval okupaci Německa. Po válce byl úspěšným profesionálním fotografem, vydal řadu knih, včetně kolekce fotografií Not in Vain (Ne nadarmo) zobrazující změny, ke kterým došlo v Evropě od konce války.

Narodil se 30. července 1914 v ontarijském Torontu jako nejstarší z pěti dětí Charlese Bella (1881 – cca 1958) a Edith Bellové, což byli oba imigranti z anglického Yorkshire.^[1] Žili na Dufferin Street čp. 1211 v Torontu.^[2]

Na začátku války byl vyslán do Ottawy jako PR fotograf.^[3] Později dokumentoval kanadskou účast v druhé světové válce jako nadporučík v kanadské armádní filmové a fotografické jednotce (Canadian Army Film and Photo Unit, CFPU).^[4]

Stejně jako jeho známější současník Robert Capa, se podílel na vylodění v Normandii na pláži Juno 6. června 1944. Mnoho jeho fotografií bylo pořízeno na barevný film – poprvé v kanadské armádě – na veřejnost se však dostaly až po dvaceti letech. Jedná se o jediné dochované barevné fotografie vylodění v Normandii.^[5]

Členové CFPU byly často ve frontové linii,^[6] někdy i před ní. Například při osvobozování Dieppe v roce 1944, v době kdy Manitoba Dragoons očekávali rozkazy, členové CFPU včetně Kena Bella a Briana O'Regana byli prvními spojeneckými vojáky, kteří vstoupili do města.^[7]

Bellovy válečné fotografie, které pořizoval fotoaparátem Rolleiflex, jsou uloženy ve sbírkách Kanadské knihovny a archivu v Otavě.^[8] Mnoho z původních negativů jeho fotografií jsou v držení kanadských sil Canadian Forces Photo Unit a archivech města Toronta.

Po válce se Bell stal úspěšným profesionálním fotografem, vydal několik sbírek fotografií pořízených během války a po válce.

V roce 1953 vydal sbírku fotografií Curtain Call, ve které se „snažil ukázat změny způsobené člověkem a přírodou 5 let ode dne vítězství“.^[9] To bylo následováno v roce 1973 knížkou Not in Vain (Ne nadarmo), kterou vydala University of Toronto Press, sbírkou fotografií pořízených částečně během války, a částečně o 25 let později, když se vrátil do stejných míst ve Francii, Belgie a Holandska.^[10]

Během 70. let pracoval jako fotograf na volné noze se zaměřením na módu, jídlo a reklamní průmysl. Dlouho profesionálně spolupracoval s Kanadským národním baletem.^[3]

V roce 1990 spolupracoval s historikem Desmondem Mortonem na publikaci knihy zabývající se detailní historií Královského kanadského vojenského institutu.

Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství bylo s Molly, se kterou adoptovali dvě dcery, Sue a Karen. Po její smrti se oženil se zdravotní sestrou Mary Lee.

Jeho synovec Richard Williams je známý kanadský animátor.

Zemřel 26. června 2000 v Gibsons, Britská Kolumbie, Kanada.

Dvakrát získal ocenění Fotograf roku od společnosti Kanadských profesionálních fotografů v roce 1965 a 1966.^[11] V roce 1986 obdržel Cenu za celoživotní dílo od asociace Canadian Association of Photographers and Illustrators.^[12]

• Curtain Call, Intaglio Gravure Limited 1953
• Not in Vain, University of Toronto Press, 1973
• 100 years: The Royal Canadian Regiment, 1883–1983, Collier Macmillan Canada, 1983
• The Way We Were, University of Toronto Press, 1988^[13]
• Royal Canadian Military Institute: 100 Years 1890–1990, Morton and Bell, 1990.

• 
  Ruční raketová protitanková zbraň Panzerschreck
• 
  Přeplněné pláže u Courseulles-sur-Mer
• 
  Horalé
• 
  Generálové První kanadské armády
• 
  Wayne a Shuster
• 
  Kanadský voják hlídá německého zajatého velitele
• 
  Pěšák z jednotky Stormont, Dundas and Glengarry Highlanders vyzbrojený německým samopalem Schmeisser MP40, pročesává trosky při hledání izolovaných kapes odporu po dobytí Caen ve Francii, 10. července 1944
• 
  Hebrejská jednotka druhého praporu Královského kanadského dělostřelectva, 1. února 1945
• 
  Odklízení trosek Královskými kanadskými ženisty za účelem vytvoření nové cesty k mostům přes řeku. Tato trasa předznamenává budoucí trasu nové ulice Saint-Jean. 4. srpna 1944