Přeskočit na obsah

Kepler-11

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kepler-11
Umělecká představa simultánního přechodu tří planet systému Kepler-11, pozorovaného 26. srpna 2010 vesmírným dalekohledem Kepler.
Umělecká představa simultánního přechodu tří planet systému Kepler-11, pozorovaného 26. srpna 2010 vesmírným dalekohledem Kepler.
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíLabuť (Cygnus)
Rektascenze19h 48m 27.6226s
Deklinace+41°54′32.903″
Paralaxa1,5476 ± 0,0117
Vzdálenost646,162 pc
Zdánlivá hvězdná velikost14,2
Vlastní pohyb v rektascenzi0,106 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci−7,103 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Spektrální typG6V
Hmotnost1,042 ± 0,005 M☉
Poloměr1,021 ± 0,025 R☉
Zářivý výkon (V)1,13 L☉
Povrchová teplota5836 ± 7 K
Stáří3,2 ± 0,9 miliardy let
Další označení
2MASS2MASS J19482762+4154328
SynonymaKOI-157
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kepler-11' je hvězda podobná Slunci, nacházející se v souhvězdí Labutě přibližně 2 110 světelných let od Země. Tato hvězda je centrem planetárního systému obsahujícího šest potvrzených planet, který objevil vesmírný dalekohled Kepler. Objev tohoto systému byl ohlášen 2. února 2011 a stal se významným milníkem díky kompaktnosti, nízkým hustotám planet a detailnímu zmapování dynamiky planetárních systémů.

Charakteristika hvězdy

[editovat | editovat zdroj]

Kepler-11 je hvězda spektrální třídy G6V, velmi podobná našemu Slunci. Má přibližně 104 % hmotnosti a 102 % poloměru Slunce, povrchová teplota činí 5836 K a stáří je odhadováno na 3,2 miliardy let.[1]

Hvězda má nízkou rychlost rotace (přibližně 2,2 km/s), což je obvyklé u hvězd s menším věkem a střední aktivitou. S hvězdnou velikostí 14,2 je příliš slabá na to, aby byla viditelná pouhým okem. Kepler-11 se nachází poblíž galaktické roviny, což komplikovalo počáteční analýzu jejího světla kvůli přítomnosti mezihvězdného prachu.

Planetární systém

[editovat | editovat zdroj]

Hvězda Kepler-11 hostí šest potvrzených exoplanet, označených Kepler-11b až Kepler-11g. Tento systém je jedním z nejkompaktnějších známých a jeho planety se nacházejí velmi blízko ke své hvězdě.[2]

Planety systému Kepler-11 byly objeveny pomocí tranzitní metody, která detekuje poklesy jasnosti hvězdy způsobené přechodem planety před hvězdou. Objevené planety mají hmotnosti v rozsahu od 2,4 do 9,5násobku hmotnosti Země, přičemž hustoty většiny z nich naznačují, že mají významný podíl vodíku, helia a vody.[3]

Dynamika a formace

[editovat | editovat zdroj]

Kepler-11 je významný také díky své dynamické stabilitě a pravděpodobné historii vzniku. Vědci zvažují dvě hlavní teorie:

  1. Lokální formace: Planety mohly vzniknout přímo na svých současných oběžných drahách, bez významného pohybu v rámci systému.
  1. Migrace: Planety mohly vzniknout dále od hvězdy a následně migrovat směrem dovnitř kvůli interakcím s protoplanetárním diskem.[4]

Dynamické modely ukazují, že tento systém je stabilní na časové škále miliardy let, přestože je velmi kompaktní. Migrace byla pravděpodobně ovlivněna blízkými rezonancemi mezi některými planetami, například mezi Kepler-11b a Kepler-11c.

Kepler-11 je také jedním z prvních systémů, kde byl zkoumán vliv hvězdného záření na atmosféry planet. Intenzivní záření mohlo způsobit ztrátu atmosféry u vnitřních planet, zatímco vnější planety si uchovaly větší podíl plynů, což vysvětluje jejich nízkou hustotu.[5]

Význam objevu

[editovat | editovat zdroj]

Objev systému Kepler-11 přinesl několik důležitých zjištění:

Poprvé byl objeven systém s více než třemi tranzitujícími planetami. Detailní studie jeho dynamiky ukázaly, jak gravitace mezi planetami ovlivňuje stabilitu těsných systémů. Kepler-11 poskytl nové poznatky o vlivu hvězdného záření na vývoj atmosfér u exoplanet.[6]

Systém Kepler-11 je i dnes předmětem výzkumu, který zahrnuje simulace vzniku planet, analýzy jejich atmosfér a hledání dalších potenciálních těles v planetárním systému.

Tabulka planet

[editovat | editovat zdroj]
Charakteristiky planet v systému Kepler-11
Planeta Poloměr (v jednotkách poloměru Země) Hmotnost (v jednotkách hmotnosti Země) Oběžná doba (dny) Velká poloosa (AU) Hustota (g/cm³) Excentricita
Kepler-11b1,83 ± 0,072,78 ± 0,6410,3039 ± 0,0010,091 ± 0,0012,5 ± 0,30,045 ± 0,068
Kepler-11c2,87 ± 0,055,0 ± 1,313,0241 ± 0,0010,107 ± 0,0012,3 ± 0,40,026 ± 0,063
Kepler-11d3,12 ± 0,068,13 ± 0,6722,6845 ± 0,0010,155 ± 0,0012,0 ± 0,50,004 ± 0,007
Kepler-11e4,19 ± 0,079,48 ± 0,8631,9996 ± 0,0010,195 ± 0,0021,3 ± 0,30,012 ± 0,006
Kepler-11f2,49 ± 0,042,43 ± 0,4946,6888 ± 0,0020,250 ± 0,0020,8 ± 0,40,013 ± 0,011
Kepler-11g3,33 ± 0,06<25118,3807 ± 0,0010,466 ± 0,004–0,013 ± 0,011

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kepler-11b na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BEDELL, Megan. Kepler-11 is a Solar Twin: Revising the Masses and Radii of Benchmark Planets via Precise Stellar Characterization. The Astrophysical Journal. 2017. doi:10.3847/1538-4357/aa6a1d.
  2. ↑ LISSAUER. A closely packed system of low-mass, low-density planets transiting Kepler-11. Nature. 2011. doi:10.1038/nature09760.
  3. ↑ LISSAUER. All Six Planets Known to Orbit Kepler-11 Have Low Densities. The Astrophysical Journal. 2013. doi:10.1088/0004-637X/770/2/131.
  4. ↑ In Situ and Ex Situ Formation Models of Kepler 11 Planets. The Astrophysical Journal. 2016. doi:10.3847/0004-637X/828/1/33.
  5. ↑ The Kepler-11 system: Evolution of the stellar high-energy emission and initial planetary atmospheric mass fractions. Astronomy & Astrophysics. 2019. doi:10.1051/0004-6361/201936581.
  6. ↑ HANDS, T. O.; ALEXANDER, R. D.; DEHNEN, W. Understanding the assembly of Kepler's compact planetary systems. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014-11-21, roč. 445, čís. 1, s. 749–760. Dostupné online [cit. 2025-01-12]. ISSN 0035-8711. doi:10.1093/mnras/stu1751.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]