Přeskočit na obsah

Kyanidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo kyanid. Možná hledáte: kyanit.
Kyanidový aniont CN− Shora: 1. Struktura valenčních vazeb, 2. 3D model 3. mapa elektrostatického potenciálu, 4. HOMO uhlíkového aniontu

Kyanidy jsou soli kyseliny kyanovodíkové, které obsahují kyanidový aniont CN−. Rozpustné kyanidy jsou prudké jedy, na vzduchu vlivem vlhkosti a oxidu uhličitého a také v kyselém prostředí uvolňují rovněž prudce jedovatý kyanovodík. Jejich jedovatost spočívá v zablokování buněčného dýchání. K nejznámějším kyanidům patří kyanovodík, kyanid amonný, kyanid sodný, kyanid draselný a kyanid vápenatý.[1]

Kyanidový anion se řadí mezi pseudohalogenidy, tzn. ionty podobné halogenidům. V koordinačních sloučeninách může vystupovat jako mono- nebo i bidentátní, příp. tridentátní ligand.[1]

Kyanidy jsou obvykle vysoce toxické. Nejnebezpečnější sloučeninou je kyanovodík. Smrtelná dávka kyanidu je 200 mg v pevném skupenství či jako roztok, smrt přichází během několika minut. V malém množství ale hrají signální úlohu na úrovni buněk.[2]

Výskyt v životním prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Kyanidy jsou v malé míře přirozenou součástí životního prostředí, za pro život nebezpečné koncentrace je však většinou zodpovědný člověk. Do prostředí se uvolňují především během spalovacích procesů, z průmyslových provozů (strojírenství, chemický průmysl, metalurgie) i z nezabezpečených skládek a starých ekologických zátěží. Využívají se také při těžbě zlata.

V důsledku neopatrného zacházení s kyanidy došlo k řadě havárií většinou spojených s úhynem ryb v deseti- a vícekilometrových úsecích řek. Ke zřejmě největší z havárií došlo během úniku kyanidů ze zlatého dolu v Baia Mare v Rumunsku v lednu roku 2000. Únik 100 tun kyanidů vedl k otravě dlouhých úseků řek Tisa, Szamos a Dunaj. V České republice došlo k největším únikům kyanidů v Kolíně v roce 2006[3] a na řece Bečvě v září 2020; nicméně i v předchozích letech docházelo na českých řekách k opakovaným únikům kyanidů do vodních toků.[4]

  1. 1 2 GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s. s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 356–364.
  2. ↑ Cyanide plays a major role in the human body, study reveals. medicalxpress.com [online]. [cit. 2025-03-27]. Dostupné online.
  3. ↑ Únik kyanidu do Labe způsobilo vadné čidlo. iDNES.cz [online]. 2006-01-17 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.
  4. ↑ Z. Svobodová: Účinky kyanidů na ryby, Veterinářství 2000, 50, 364–366.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu kyanid na Wikimedia Commons