Přeskočit na obsah

Lambertova funkce W

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Graf funkce W0(x) a W−1(x) pro reálné argumenty
z=Re(W0(x+i y))



reálná část funkce W0
z=Im(W0(x+i y))



imaginární část funkce W0
z=|W0(x+i y)|



modul W0

Lambertova funkce W je speciální funkce používaná při řešení rovnic, které obsahují neznámou jak v základu, tak v exponentu. Nese jméno švýcarského učence Johanna Heinricha Lamberta. Značí se W(z) a je definována jako inverzní relace k funkci f(w)=wew, kde w patří do množiny komplexních čísel. Pro každé komplexní číslo z tedy platí

z=W(z)eW(z).

Protože funkce f není prostá (injektivní), W(z) je vícehodnotová a dá se chápat jako množina jednoznačných funkcí Wk(z), kde k∈ℤ je index větve zobrazení. Pro reálné argumenty je nejdůležitější rostoucí funkce W0(z) popsaná níže, přičemž pro malé záporné reálné argumenty na intervalu (−1/e,0) existuje i druhá možnost daná větví W−1(x), což je klesající funkce.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Rovnice xx=z má řešení:

x=ln⁡(z)W(ln⁡z)=exp⁡W(ln⁡(z)).

Primitivní funkci k W lze nalézt integrováním substitucí: pokud w=W(x), tak x=wew. Pak

∫W(x) dx=x(W(x)−1+1W(x))+C.

Derivace funkce W je

dW(z)dz=W(z)z(1+W(z))pro z≠−1e.

Derivováním rovnice z=W(z)eW(z) podle z dostaneme

1=W(z)eW(z)W′(z)+W′(z)eW(z)=W′(z)(W(z)eW(z)+eW(z)),
W′(z)=1z+eW(z)=W(z)W(z)z+W(z)eW(z)=W(z)z(W(z)+1).

Funkce W se používá v kombinatorice a při řešení diferenciálních rovnic. Pomocí této funkce lze dále vyřešit mnoho transcendentních rovnic zahrnujících mocninu neznámé, pokud je rovnici možné převést na tvar Y=XeX, což automaticky dává řešení:

Y=XeX⟺X=W(Y).

Příklad 1

[editovat | editovat zdroj]
2t=5t
⇒5t=etln⁡2
⇒15t=e−tln⁡2
⇒−ln⁡25⏟Y=−tln⁡2⏟Xe−tln⁡2⏞X
⇒−tln⁡2⏟X=W(−ln⁡25⏟Y)
⇒t=−W(−ln⁡25)ln⁡2

Příklad 2

[editovat | editovat zdroj]

Nekonečné umocňování. Pokud hodnota zzz… je konečná, lze ji vypočítat takto:

c=zzz…,
⇒c=zc.

Z toho dostaneme:

c=−W(−ln⁡z)ln⁡z.

Aby se dokázalo, že hodnota zzz… existuje, je potřeba prozkoumat posloupnost

a=(z,zz,zzz,…)

nebo (v rekurzivní formě):

{a1=zan=zan−1

a dokázat existenci limity. Pokud limita existuje, pak platí rovnost

limn→∞an=c.

Příklad 3

[editovat | editovat zdroj]

Diferenciální rovnice vyjadřující opožděnou reakci

y′(t)=ay(t−1)

má charakteristickou rovnici λ=ae−λ, takže λ=Wk(a), kde k je číslo větve. Pokud a je reálné, stačí vzít v úvahu větev W0(a). Řešení je tedy:

y(t)=eWk(a)t.

Vybrané hodnoty

[editovat | editovat zdroj]
W0(−π2) =π2i
W0(−1) ≈−0,31813+1,33723i
W0(−1e) =−1
W0(−ln⁡22) =−ln⁡2
W0(0) =0
W0(e) =1
W0(1) =Ω≈0,56714329 (konstanta známá jako omega)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Funkcja W Lamberta na polské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Oleszkiewicz Krzysztof, Funkcja Lamberta, „Delta”, 2014, ISSN 0137-3005 (polsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]