Luteolin
| Luteolin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | 2-(3,4-dihydroxyfenyl)-5,7-dihydroxy-4H-1-benzopyran-4-on |
| Ostatní názvy | 3′,4′,5,7-tetrahydroxyflavon, luteolol, digitoflavon, flacitran, luteolin |
| Sumární vzorec | C15H10O6 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 491-70-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 207-741-0 |
| PubChem | 5280445 |
| ChEBI | 15864 |
| SMILES | C1=CC(=C(C=C1C2=CC(=O)C3=C(C=C(C=C3O2)O)O)O)O |
| InChI | InChI=1S/C15H10O6/c16-8-4-11(19)15-12(20)6-13(21-14(15)5-8)7-1-2-9(17)10(18)3-7/h1-6,16-19H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 286,24 g/mol |
| Teplota tání | 329,5 °C (602 K)[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS07 | |
| H-věty | H315 H319 H335[1] |
| P-věty | P261 P264+265 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luteolin je žluté barvivo vyskytující se v rýtu barvířském (Reseda luteola) a řadě dalších rostlin. Tuto látku poprvé v čisté podobě izoloval, a také pojmenoval, v roce 1829 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul.[2][3]
Empirický vzorec luteolinu určili v roce 1864 rakouští chemici Heinrich Hlasiwetz a Leopold Pfaundler;[4][5] roku 1896 navrhl Arthur George Perkin jeho strukturu,[6] o jejíž potvrzení se zasloužil v roce 1900 Stanisław Kostanecki, jehož studenti A. Różycki a J. Tambor dokázali luteolin připravit uměle.[7]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Luteolin lze nalést v listech, slupkách, borce, v květěch jetele, a v pylu ambrozie.[8]
Izolován byl také z máty peprné.[9]
Obsahují jej také například celer, brokolice, artyčok, mrkev, olivový olej, a dobromysl obecná.[10]
Výzkum
[editovat | editovat zdroj]Laboratorním výzkumem luteolinu nebyly prokázány žádné vlivy na zdraví.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luteolin na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5280445
- ↑ M. E. Chevreul. Leçons de Chimie Appliquée à la Teinture. [s.l.]: [s.n.], 1829. Dostupné online. Kapitola 30e Leçon, Chapitre XI. De la Gaude, s. 143–148.
- ↑ Thomas Thomson. Chemistry of Organic Bodies. Vegetables. [s.l.]: [s.n.], 1838. Dostupné online. S. 415–416.
- ↑ H. Hlasiwetz; L. Pfaundler. Über das Morin, Maclurin und Quercitrin. Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Mathematisch-Naturwissenschaftliche Classe. 1864, s. 6–59. Dostupné online.
- ↑ H.- Hlasiwetz; L. Pfaundler. Ueber das Morin, Maclurin und Quercitrin. Journal für praktische Chemie. 1865, s. 65–106. Dostupné online. doi:10.1002/prac.18650940112.
- ↑ A. G. Perkin. Luteolin. Part II. Journal of the Chemical Society. 1896, s. 799–803. Dostupné online. doi:10.1039/CT8966900799.
- ↑ S. Kostanecki; A. Różycki; J. Tambor. Synthese des Luteolins. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1900, s. 3410–3417. Dostupné online. doi:10.1002/cber.190003303121.
- ↑ John Mann. Secondary Metabolism. [s.l.]: Oxford University Press, 1992. Dostupné online. ISBN 978-0-19-855529-2. S. 279–280.
- 1 2 Flavonoids [online]. [cit. 2025-10-22]. Dostupné online.
- ↑ M.- López-Lázaro. Distribution and biological activities of the flavonoid luteolin. Mini-Reviews in Medicinal Chemistry. 2009, s. 31–59. doi:10.2174/138955709787001712. PMID 19149659.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu luteolin na Wikimedia Commons
