Mistr Olof
| Mistr Olof | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Autor | August Strindberg |
| Země |  Švédsko |
| Jazyk | švédština |
| Premiéra | 30. prosince 1881 |
| Místo premiéry | Swedish Theatre |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mistr Olof (Mäster Olof) je historická divadelní hra švédského dramatika Augusta Strindberga z roku 1872.
Jedná se o první z autorových dramat čerpající námět ze švédských dějin a současně jde o první hru, jíž na sebe Strindberg upoutal pozornost divadelní veřejnosti.[1] Společně s díly Gustav Vasa a Erik XIV. náleží Mistr Olof do tzv. Vasovské trilogie. Hra je považována za první velké švédské historické drama.[2]
Děj dramatu se odehrává ve Švédsku v době náboženských i společenských změn a sleduje spor mezi tradiční katolickou církví, nastupující reformací a světskou mocí. Titulní postavou je kněz Olof Petersson (též známý jako Olaus Petri), náboženský reformátor a spoluautor prvního švédského překladu Bible.[1]
Pozadí vzniku díla
[editovat | editovat zdroj]Třiadvacetiletý Strindberg napsal Mistra Olofa mezi 8. červencem a 8. srpnem 1872 během pobytu na ostrově Kymmendö.[3] Psaní předcházelo pečlivé studium švédské historie. Strindberg původně zamýšlel hru pojmenovat Co je pravda? nebo Heretik / Kacíř / Odpadlík, nakonec jako název zvolil jméno hlavního hrdiny.[4]
Při psaní se silně inspiroval historickými hrami Williama Shakespeara (jehož dílo vyšlo před vznikem hry ve švédském překladu), Johanna Wolfganga Goetheho či Friedricha Schillera.[1] Historické události ve hře však slouží spíše jako kulisa k dramatickému ději. Strindberg postavy neromantizuje, ukazuje je naopak v realistickém světle.[3] Kromě skutečných postav (Olaus Petri, Gustav Vasa) doplnil autor hru fiktivními charaktery (Gert Knihtiskař).[4] Hra je proto historicky nepřesná, sled historických událostí však odpovídá reálné historii.[2][4]
Do titulní postavy Strindberg promítl své myšlenky a názory týkající se především úlohy jednotlivce ve společnosti, střetu ideálu a skutečnosti a opodstatněnosti reformního úsilí.[1] Stejně jako Strindberg i Olof oplývá mladickým nadšením a zápalem pro společenskou revoluci.[3]
První verzi z roku 1872 napsal Strindberg v próze. Text předložil stockholmskému Dramatickému divadlu, jež jej však odmítlo kvůli nedostatečné úctě ke švédským dějinám.[2][3] Drama se navíc vymykalo dobovým konvencím historických her: Strindberg namísto verše zvolil prózu, zbavil jazyk rétoričnosti a nekoncipoval jej jako čistě dobový (mísí moderní dobové výrazy s archaismy) a osudy historických osobností doplnil o příběhy obyčejných lidí.[3][4] První verze je přesto ve Švédsku inscenována nejčastěji.[5]
Kvůli neúspěchu a snaze o knižní vydání Strindberg hru zkrátil a přepracoval v duchu dobových konvencí.[3] Na druhé verzi, opět psané v próze, pracoval v letech 1875–1876.[6] Také tento text byl divadly odmítnut.[5]
Třetí verzi zvanou „Dohra“, tentokrát veršovanou, dokončil v roce 1878.[6] V témže roce vyšla tato verze tiskem za finanční podpory Strindbergova přítele Antona Stuxberga,[5] avšak zůstala bez odezvy.[1] Text původně obsahoval epilog. Zestárlý Olof v závěru se svými dvěma syny pozoruje mirákl, v němž je Bůh představen jako princip temnoty a Lucifer jako svržený, ale nepřemožený princip světla.[4]
Děj
[editovat | editovat zdroj]Mistr Olof se odehrává mezi lety 1524 a 1540 a je rozdělen do pěti dějství. Začíná nástupem krále Gustava Vasy na švédský trůn, kdy se rozpadá Kalmarská unie. Tato geopolitická změna vedla k odtržení švédské církve od Říma, což mělo za následek nástup reformace na území Švédska.[1]
Olof působí jako učitel na katedrální škole ve Strängnäsu. Královský sekretář Lars Andreae v něm vidí reformátora a vyzývá ho, aby se postavil proti dogmatům katolické církve. I když Olof s církevními praktikami nesouhlasí, nad rolí reformátora váhá. Bojí se totiž chaosu, pohoršení a společenského odsouzení. Zvrat v jeho jednání nastává v momentě, kdy je kvůli dluhům města uzavřen kostel a vydán zákaz konat mše. Olof se rozhodne vystoupit a bohoslužbu přes zákaz vykoná, navíc ve švédštině namísto latiny, čímž se dostává do otevřeného konfliktu s církevní autoritou a je označen za kacíře. Do města přijíždí král Gustav Vasa, Olofův odvážný krok ocení a rozhodne se jej jmenovat písařem městské rady. Olof má za úkol odjet do Stockholmu a uklidnit lid, jenž chystá povstání. V hlavní městě Olof čelí nespokojenému obyvatelstvu. Veřejně se lidu zastává, odmítá církevní klatbu a postupně se svými názory blíží radikálním novokřtěncům v čele s Gertem Knihtiskařem. Olof je pevně přesvědčený, že má na své straně krále a hlásá čím dál radikálnější potřebu reformace. Král však sleduje politické cíle a hodlá omezit moc církve, aby posílil královskou autoritu a získal církevní majetek. V zemi vypuká mor, čehož využijí Olofovi odpůrci. Hlásají, že nemoc je božím trestem za rozvrácení starého řádu a nenávist vůči Olofovi roste. Gert se svou skupinou chystá násilný útok, jsou však odhaleni a Olof je společně s nimi zatčen a odsouzen k smrti. Král i lid ho stále potřebují, dostává proto možnost zachránit si život. Musí odvolat své výroky proti králi a uznat, že se mýlil. Po vnitřním boji Olof názory odvolá. Drama končí slovy Gerta, jenž označí Olofa za „odpadlíka“.
Uvedení
[editovat | editovat zdroj]Po úspěchu románu Červený pokoj Strindberg nabídl veršovanou verzi Ludvigu Josephsonovi, řediteli stockholmského Nového divadla. Josephson hru nejprve odmítl, po zaslání původní verze v próze se však nakonec rozhodl drama uvést.[5]
Světová premiéra proběhla v roce 1881. Inscenace vycházela z původní prozaické verze (jenž byla ve stejném roce publikována).[2][3] Inscenace v režii Augusta Lindberga trvající více než pět hodin měla úspěch,[5] především díky realistickému vykreslení psychologie postav a osobitému přístupu k historickým událostem.[2]
Ve veršované podobě byla hra poprvé uvedena v Královském divadle v roce 1890.[1]
Hra patří mezi Strindbergovy méně inscenované texty, patrně kvůli inscenační náročnosti, tématu reformace a nutné znalosti historického kontextu.[3][5] Mimo Švédsko byla hra inscenována v sousedních severských státech a Německu. V Česku hra doposud uvedena nebyla.[3]
České překlady
[editovat | editovat zdroj]Do češtiny bylo drama přeloženo Liborem Štukavcem, vyšlo ve svazku Hry I vydané Divadelním ústavem v roce 2000.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 6 7 Poznámka ke vzniku hry. In: STRINDBERG, August. Hry I. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 393-394. ISBN 80-7008-103-1.
- 1 2 3 4 5 GUSTAFSON, Alrik; ŠTUKAVEC, Libor. Dějiny švédské literatury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 481 s. (Spisy Masarykovy univerzity v Brně). ISBN 978-80-210-1767-2.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ČERNÍK, Zbyněk. Cyklus Tanec života a smrti. Díl č. 1 – Mistr Olof. Zvuková nahrávka. Český rozhlas 3 Vltava, 2012.
- 1 2 3 4 5 BJORKMAN, Edwin. An Introduction. In: STRINDBERG, August. Master Olof. New York: The American-Scandinavian Foundation, 1915. 125 s.
- 1 2 3 4 5 6 MEYER, Michael. Introduction to Master Olof. In: STRINDBERG, August. Strindberg Plays 3: Master Olof; Creditors; To Damascus. London: Methuen Drama, 1991. 286 s. ISBN 978-0-4136-4840-2.
- 1 2 OLLÉN, Gunhar. Strindberg dramatik. In: STRINDBERG, August. Hry I. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 736-751. ISBN 80-7008-103-1.
- ↑ STRINDBER, August. Mistr Olof. In: STRINDBERG, August. Hry I. Praha: Divadelní ústav, 2000, s. 257-392. ISBN 80-7008-103-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mistr Olof na Wikimedia Commons
