Mural art

Je navrženo začlenění celého obsahu tohoto článku do článku Nástěnná malba.

Odsud tam pak má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

---

Komentář k návrhu: jedině na cwiki nelogicky vyčleněno do samostatného hesla, nulové interwiki, viz en, de a další

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Článek je nedostatečně ozdrojován, obsah neúplný a nepřesný - není zde např. zmíněn tento umělecký směr, existující v Mexiku a dalších Latinskoamerických zemích, který tam byl rozvinut mnohem dříve, než na konci 20. století

Mural art je moderní umělecký směr zaměřený na velkoplošnou malbu na stěny ve veřejném prostoru. Na rozdíl od děl street artu či graffiti, která z hlediska zákona vznikají nelegálně, muralartová díla jsou většinou objednána majitelem stěny kvůli její výzdobě. Používají se moderní technologie a materiály, nad sprejováním převažuje ruční nanášení barev štětci a válečky.^[1]

Tento umělecký směr vznikl jako forma odporu občanů proti vládě nebo proti sociální, národnostní či náboženské nesvobodě. Nejznámější jsou protestní malby na stěnách v severoirském Belfastu, Londonderry a dalších městech.^[zdroj?]

Na konci 90. let 20. století se zvedla vlna zájmu o tento typ tvorby. Keith Haring, Shepard Fairey, ABOVE, Mint&Serf, Futura 2000, Os Gemeos, Faile a další umělci dokázali posunout toto „anarchistické“ umění směrem k zakázkové tvorbě pro významné klienty. K prvním společnostem, které začaly financovat tvorbu mural artu na svých budovách, patřily značky orientované na mladé – mj. Nike, Red Bull nebo Wieden Kennedy. V prvních letech 21. století se tento druh tvorby prosadil celosvětově.

K centrům legálního mural artu se v České republice zařadila Městská část Praha 10, kde od roku 2011 začala vznikat velkoplošná díla převážně na obecních budovách.^[2][3] V dubnu 2013 vytvořil Jan Kaláb mural art v Mrštíkově ulici nedaleko metra Strašnická.^[4][5] K dalším českým dílům lze zařadit pomalovanou průmyslovou halu u pražského Letiště Václava Havla na ploše 5000 metrů čtverečních, malby Jakuba Tytykala a Pavla Duška s Josefem Šmídem u stanice metra Vltavská či Hlavu Michala Škapy v Českých Budějovicích. Další díla vznikla například v brněnské čtvrti Cejl, v Plzni nebo Olomouci.^[6] V rámci odborné výuky studentů hořické SUPSSK vznikl v roce 2023 v Březovicích u Hořic v rámci revitalizace dětského hřiště dětský Murál na ploše cca 100m².^[7]

V Berlíně je East Side Gallery pokryta nástěnnými malbami.

V Buenos Aires vnáší Jorge Pomar do prasklin a kusů zdí skrytých nebo ztracených mezi budovami čistou a svěží estetiku a vytváří tak své nástěnné malby.^[8]

V La Platě představuje nástěnný malíř Pablo Ramborger velké postavy na kontrastním pozadí. Jedna z jeho nástěnných maleb se objevila ve filmu MIMO MYSL argentinského režiséra Nicoláse Isasiho, kde interaguje s hlavní postavou.^[9]

V Severním Irsku jsou obzvláště známé ty v Belfastu a Derry, které ztělesňují boj irského lidu za nezávislost na Spojeném království. Tyto nástěnné malby demonstrují vysokou úroveň uměleckého projevu a hluboký sociální a politický obsah, v němž se prolínají tradiční keltské náměty se současnými problémy.

V Kosovu se v roce 2016 začal pořádat tzv. Mural Fest, což je festival, který prostřednictvím muralů podporuje sociální spravedlnost a kulturu. Do roku 2025 se konalo deset ročníků festivalu, během nichž bylo vytvořeno více než 200 muralů.^[10]

• 
  Zeď Bohumila Hrabala, Praha-Libeň
• 
  Botanická zahrada, Olomouc
• 
  S-klub, Olomouc
• 
  Koleje UP, areál Envelopa, Olomouc
• 
  Mural v Nymburce
• 
  Dětský Murál v obci Březovice u Hořic
• 
  Vlněna, Brno