Pojem

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Tento článek nemusí být čtenáři dostatečně srozumitelný, protože obsahuje příliš mnoho odborných nebo naopak slangových výrazů.

Také může po čtenáři požadovat pokročilé znalosti v oboru, které na Wikipedii dosud nejsou dostatečně pokryty. Můžete Wikipedii pomoci tím, že článek vhodně vylepšíte. Inspiraci můžete hledat v radách na stránce Encyklopedický styl.

Pojem^[1] nebo také koncept^[1] je souhrnná myšlenková představa pro celou třídu obdobných jevů a skutečností, předmětů i abstraktních témat. Pojem je určen definicí, jež udává jeho podstatné vlastnosti a odlišuje jej od jiných. Pojmy se označují slovy nebo symboly. Tentýž pojem může být označován i více slovy, a to buď v rámci téhož jazyka synonymy (např. Měsíc a Luna), anebo slovy různých jazyků. Tak slova the dog, der Hund a le chien označují tentýž pojem psa.

Pojmy mohou být obecné, zahrnující celou třídu předmětů, anebo individuální^[1], vztahující se na jediný předmět. Nejenom obecný, ale i individuální pojem je ovšem výsledkem rozumové činnosti, jež třídí a integruje rozmanité smyslové vjemy a zkušenosti. Dokonce i pojem NÁŠ PES je takovou abstrakcí, jež shrnuje všechny možné zkušenosti s ním, včetně jeho minulosti atd.

Vztah slova a věci je zprostředkován pojmem. Někdy se hovoří o „sémantickém trojúhelníku“:

                                pojem

                    slovo (symbol)   věc (předmět, téma)

Pojem lze vymezit buď definicí, jež určí nutné specifické vlastnosti, anebo výčtem všech předmětů, které pod tento pojem spadají. Gottlob Frege mluví o „různých způsobech danosti předmětu“. Tomu podle R. Carnapa odpovídají v logice dva různé termíny, totiž:

• intenze pojmu, to jest jeho obsah nebo význam, vyjádřený nutnými obecnými vlastnostmi všech předmětů dané třídy: intenzí čili obsahem pojmu čtverec je pravoúhlost a stejná délka stran;
• extenze čili rozsah pojmu, to jest výčet předmětů či podřízených pojmů, jež pojem zahrnuje.

Individuální pojmy přitom spadají pod pojmy obecnější a ty pod ještě obecnější, takže tvoří hierarchie pojmů. Například pojem PES (DOMÁCÍ) spadá pod šelmy, šelmy pod savce, savci pod obratlovce atd. Pojem BĚŽET spadá pod pojem místního pohybu a ten pod pojem pohybu vůbec. Lze tedy mluvit o vztahu mezi podřazeným a nadřazeným (obecným) pojmem, podle Aristotela mezi druhem a rodem: podřazený pojem lze definovat jeho nadřazeným pojmem a druhovým rozdílem vůči ostatním podřazeným pojmům. Příklad: ŽIDLE <druh> je nábytek <rod>, určený k sezení <druhový rozdíl oproti stolu, posteli a pod.>“

Nejobecnější pojmy, které tvoří vrcholy různých hierarchií, se podle Aristotela a Kanta nazývají kategorie.

Ontologický statut, otázka po bytí pojmů byla v dějinách filosofie předmětem diskusí a sporů, zejména mezi realisty a nominalisty. Realisté zdůrazňovali, že bez pojmů není žádné poznání možné, neboť holý smyslový vjem žádné poznání nepřináší: musí se spojit s předmětem a pojmem. Abych mohl pozorovat padající kámen a případně měřit jeho rychlost, musím nejprve poznat, že jde o kámen a o pád; tyto pojmy nemohu ze smyslového vjemu odvodit. Odtud realisté tvrdili, že „pojmy jsou před věcmi“ (universalia ante rebus) a přisuzovali pojmům vyšší nebo nižší stupeň samostatného bytí a poukazovali také na to, že na rozdíl od psa, který stárne a zahyne, pojem psa je stálý a nepodléhá změnám.

Naopak nominalisté vyzvedali zjevnou skutečnost, že hlavním zdrojem našich vědomostí o světě je smyslové poznání:

„Nic není v mysli, co předtím nebylo ve smyslech.“^[2]

Odtud empiristé odvozovali, že i pojmy se z věcí odvozují a tedy jsou teprve „po věcech“. Immanuel Kant soudil, že přinejmenším pojmy a představy prostoru a času jsou nezbytnými předpoklady každého poznání, včetně smyslového, a že jsou tedy „předem“ (a priori). Skutečně každý smyslový předmět se člověku dává v prostoru a v čase.

Empirická zkoumání ukazují, že pojmy se skutečně tvoří ze zkušenosti, a to poměrně složitým kruhovým procesem. Podle G. Lakoffa^[3] se obecné pojmy a kategorie tvoří postupně, počínaje výrazným jádrem, které se zkušenostmi rozšiřuje k okrajovým oblastem pojmu. Pojem PES nebo STŮL si tak dítě vytváří nejprve jako jakýsi „ideální typ“ dokonalého psa či stolu, k němuž se pak připojují méně obvyklé podoby psů nebo nábytku.

Pojmy se rozlišují na:

• Obecné a individuální (viz výše);
• Nadřazené a podřazené, čili rodové a druhové;
• konkrétní a abstraktní, jež označují vztahy a vlastnosti;
• absolutní a relativní, jež zachycují vztahy (např. otec, sestra);
• prázdné a neprázdné;
• pozitivní a negativní (např. nečeský).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Begriff na německé Wikipedii.

• LAKOFF, George. Ženy, oheň a nebezpečné věci: co kategorie vypovídají o naší mysli (původním názvem: Women, fire and dangerous things). Překlad Dominik Lukeš. 1. vyd. Praha: Triáda, 2006. 655 s. (Paprsek; sv. 11). ISBN 80-86138-78-X. 

• termín
• pojmová mapa
• idea
• logika
• mem (informace)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pojem na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pojem ve Wikislovníku
• Pojem, Sociologická encyklopedie, Pavel Materna
• (anglicky) Heslo Concepts ve Stanford Encyclopedia
• (anglicky) John R. Anderson: What Are The Cognitive Units? [pdf]
• (anglicky) S. Laurence; E. Margolis. Concepts and Cognitive Science. In Concepts: Core Readings, MIT Press, pp. 3–81, 1999 [pdf]
• (německy) M. Herberger, D. Simon: Wissenschaftstheorie für Juristen: Logik, Semiotik, Erfahrungswissenschaften. Frankfurt a.M., Metzner [1980] (Text na internetu)