Polykrize

Polykrize (z francouzského polycrise, anglicky polycrisis) je pojem označující souběh více odlišných krizí, které se navzájem ovlivňují a posilují, takže jejich celkový dopad je jiný a obvykle větší než součet dopadů jednotlivých krizí.^[1][2] Pojem zavedl v 90. letech 20. století francouzský myslitel Edgar Morin. Široce se rozšířil v letech 2022 a 2023, mimo jiné zásluhou historika Adama Tooze a Světového ekonomického fóra.^[3]

Pojem zavedli Edgar Morin a Anne Brigitte Kernová v knize Terre-Patrie (1993; anglicky 1999 jako Homeland Earth: A Manifesto for the New Millennium).^[4][2] Podle nich nebyla nejnaléhavějším problémem doby žádná jednotlivá hrozba, ale „komplexní vzájemná provázanost problémů, antagonismů, krizí, nekontrolovatelných procesů a obecné krize planety“.^[2][5]

V politice pojem použil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. V projevech z let 2016 a 2018 jím popisoval souběh krizí, které po finanční krizi roku 2008 zasáhly Evropskou unii.^[3][5] Do širšího povědomí pojem uvedl Adam Tooze, který jím v říjnu 2022 zahájil svůj měsíční sloupek ve Financial Times. Sám uvádí, že pojem nevymyslel, ale převzal ho od Junckera a ten od Morina.^[3][6] Pojem se pak objevil na klimatické konferenci COP27 v listopadu 2022. Publicista Jonathan Derbyshire ho ve Financial Times vybral jako slovo roku 2022 do rubriky Year in a Word. Světové ekonomické fórum ho v lednu 2023 použilo ve své zprávě o globálních rizicích (Global Risks Report 2023) a v Davosu.^[3][5]

Vymezení pojmu se mezi autory liší.^[3] Kanadský politolog Eric Helleiner navrhuje chápat polykrizi jako „shluk odlišných krizí, které na sebe působí tak, že se ony samy nebo jejich dopady vzájemně posilují“. Užitečnost pojmu vidí v tom, že vede k analýze vazeb mezi krizemi v různých oblastech místo vysvětlení jedinou příčinou.^[1] Autoři kolem Thomase Homera-Dixona z kanadského Cascade Institute definují globální polykrizi jako „příčinné provázání krizí ve více globálních systémech“, které výrazně zhoršuje vyhlídky lidstva. Vzájemné působení krizí podle nich vytváří škody, které se liší od součtu škod jednotlivých krizí a bývají větší.^[2] Jako příklad takto propojených krizí se uvádějí pandemie covidu-19, změna klimatu a ruská invaze na Ukrajinu.^[2]

Politolog Daniel Drezner pojem označil za módní slovo. Podle něj se v něm zčásti opakují obavy ze 70. let z vyčerpání zdrojů a růstu populace. Dále předpokládá silné zpětné vazby mezi krizemi, které nemusejí existovat. Pojem tak podle Dreznera může při uchopení systémových rizik spíše škodit než pomáhat.^[5] Jiní kritici mu vytýkají, že se vyhýbá otázce hlubších příčin současných problémů, například kapitalismu.^[3] Kančana Ruwanpurová a spoluautoři upozorňují, že se pojem rozšířil hlavně mezi hospodářskými a politickými elitami a zkoumá se především z pohledu globálního Severu. V zemích globálního Jihu přitom byly překrývající se krize dlouho běžné.^[7]

Blízkým pojmem je permakrize, tedy dlouhodobé období nestability. Slovník Collins English Dictionary ji vyhlásil slovem roku 2022.^[8][9]