Přeskočit na obsah

Radagaisus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radagaisus
gótský král
Portrét
Porážka Radagaise u Fiesole znázorněná na obraze Giorgia Vasariho (1563–1565)
Náboženstvígermánské
Narození4. století
Úmrtí23. srpna 406
Florencie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radagaisus (4. století? – 23. srpna 406) byl gótský král, který koncem roku 405 a v první polovině roku 406 vedl invazi proti západořímské říši.[1]

O Radagaisově mládí se nedochovaly žádné informace. Je pravděpodobné, že ustupoval před Huny k Římu.

Existuje hypotéza, že Radagaisus mohl být později zbožštěn a uctíván Polabskými Slovany jako bůh pod jménem Radegast, ale ta většinou není přijímána (jméno boha má prokazatelně původ ve slovanském jazyce).

Invaze do západořímské říše

[editovat | editovat zdroj]
Radagaisovo tažení do Itálie
konflikt: Římsko-germánské války
Radagaisovo tažení (oranžová)
Radagaisovo tažení (oranžová)

Trvání405–406
MístoPanonie, Itálie
Výsledekřímské vítězství
Strany
Gótové
Vandalové
Alani
Západořímská říšeZápadořímská říše Západořímská říše
Gótové
Hunové
Velitelé
Radagaisus †
Sarus
Západořímská říše Stilicho
Sarus
Uldin

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Začátek cesty do Itálie

[editovat | editovat zdroj]

Jeho cesta začala někde v Pannonii, západně od Karpat.[1] Archeologické nálezy naznačují, že jeho cesta procházela jihovýchodním Noricem a západní Panonii. V této době bylo vypáleno a opuštěno municipium Flavia Solva ve Štýrsku a také Claudium Aguntum[2] (u současného Lienzu). Neurčitý počet lidí před jeho postupujícími bojovníky uprchl.[3] Mezitím v západořímské říši v reakci na jeho invazi mobilizoval generál Stilicho třicet numerií[pozn. 1] (asi 15 tisíc mužů). Druhý kontingent římských vojáků měl být popřípadě povolán z hranice Rýna.[4] K tomu přijali pomoc od gótských foederatů pod vedením Saruse a Hunů pod vedením Uldina.[3] Vizigótský král Alarich I. se přípravy na invazi neúčastnil. Radagaisus zřejmě plánoval podle germánského náboženství obětovat římské křesťanské senátory pohanským bohům a město Řím vyplenit a vypálit.[5] Radagaisovo vojsko tvořilo asi 20 000 bojovníků.[3] Mnoho bojovníků bylo doprovázeno rodinami i dalšími nebojovníky a řemeslníky. Historik Peter Heather se domnívá, že celkový počet postupujících osob pod vedením Radagaise se blížil ke 100 000.[3]

Boj, zajetí a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Radagaisova armáda putovala po dobu nejméně šesti měsíců k severní Itálii, mezitím však Západořímská říše zmobilizovala své síly.[4] Radagaisovi bojovníci nakonec přišli před Florencii, která byla na útok již připravena a opevněná. V bojích u Florencie byla zabita třetina gótských bojovníků a také spojenců Římanů. Radagaisova armáda byla poražena římským generálem Stilichem, magisterem militum a patriciem polobarbarského původu. Stilichova armáda pomohla v obraně Florencie ve chvílích, kdy městu již hrozila kapitulace. Římský protiútok byl úspěšný a Radagaisus byl nucen ustoupit do svahu města Fiesole, vzdáleného 8 kilometrů. Tam opustil své bojovníky a pokusil se o útěk, ale byl římskými vojáky zajat[4] a dne 23. srpna 406 popraven.[1] Radagaisovo vojsko v počtu 12 000 vojáků bylo povoláno do římské armády, další byli prodáni do otroctví a zbývajícím se podařilo uprchnout. Tito Gótové se později připojili k Alarichovi I. při jeho dobývání Říma v roce 410.[3][6][4]

  1. ↑ Numerie byly jednotky barbarských spojenců, kteří nebyli začleněných do běžné armádní struktury legií.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radagaisus na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 HEATHER, Peter. The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2006. 576 s. Dostupné online. ISBN 9780195159547. (anglicky)
  2. ↑ Wilhelm Alzinger, "Das Municipium Claudium Aguntum", Aufstieg und Niedergang der Römischen Welt Archivováno 23. 9. 2021 na Wayback Machine. (německy)
  3. 1 2 3 4 5 Heather, str. 198
  4. 1 2 3 4 Heather, str. 205
  5. ↑ Paulus Orosius nazývá Radagaise "Skytem a pohanem" (paganus et Scytha) (VII.35.5).
  6. ↑ H. Wolfram, History of the Goths, str. 168.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Radagaisus na Wikimedia Commons