Přeskočit na obsah

Rigunda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rigunda
Narození569
Partner(ka)Rekkared I.[1]
RodičeChilperich I. a Fredegunda[2]
RodMerovejci
PříbuzníMerovech II.[3], Chlothar II.[2], Theudebert[3], Chlodvík[4], Chlodobert[5], Samson[5], Dagobert[5], Theuderich[5], Basina[4] a Childesinda[4] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rigunda či Rigundis (asi 569? – po roce 589?) byla franská princezna, dcera merovejského krále Chilpericha I. a královny Fredegundy.[6]

Rigunda byla nejstarší dítě a jediná zaznamenaná dcera Chilpericha I. a Fredegundy. Kolem roku 583 se zasnoubila s Rekkaredem, nejstarším synem Leovigilda, krále Vizigotů.[6] V září 584 byla vyslána do Hispánie v konvoji s velkým pokladem, který byl jejím věnem. Během cesty král Chilperich zemřel a vojáci doprovázející princeznu vzali vše, co mohli ukrást, a uprchli.[6] V Toulouse se vévoda Didier zmocnil zbytku pokladu. Princezna byla své matce Fredegundě vrácena v roce 585.[7]

Vedle matky v následujících letech vedla život považovaný za zhýralý. Často se s matkou hádala, obviňovala ji z cizoložství a snažila se získat nadvládu pro sebe, což obě ženy znesvářilo natolik, že se Fredegunda v roce 589 pokusila svou dceru zabít.[8][9] Pod záminkou velkodušnosti ji Fredegunda vzala ke královské pokladně. Když Fredegunda otevřela velikou pokladnici předstírala únavu a proto požádala Rigundu, aby pro ní z pokladny vybrala vhodný šperk. Když se Rigunda sklonila do pokladnice, tak nad ní Fredegunda zavřela velké a těžké víko pokladnice.[10] Kdyby naříkající Rigundě nepřispěchalo služebníctvo na pomoc, patrně by ji matka zavraždila. Řehoř s Tours poznamenal, že jejich nepřátelství po tomto aktu bylo ještě větší, neustále hádky a boje pokračovaly, především kvůli cizoložství, ze kterého Rigunda vinila svou matku.[9]

Pokus o její vraždu je posledním datovaným zdrojem z jejího života. Datum jejího úmrtí není známé.

  1. ↑ Altesses Europe.
  2. 1 2 Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. 1 2 Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  4. 1 2 3 Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. 1 2 3 4 Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  6. 1 2 3 SETTIPANI, Christian. La préhistoire des Capétiens, 481-987. Villeneuve d'Ascq: P. Van Kerrebrouck ISBN 978-2-95015-093-6. (francouzsky)
  7. ↑ LOT, Ferdinand. Naissance de la France. classiques.uqac.ca [online]. Librairie Arthème Fayard. Paříž, 1948 [cit. 2021-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-14. (anglicky)
  8. ↑ STIENNON, Jacques. Le sarcopharge de Sancta Chrodoara à Saint-Georges d'Amay. Essai d'interprétation d'une découverte exceptionnelle. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 10–31. (francouzsky)
  9. 1 2 ŘEHOŘ, z Tours; HALSALL, Paul. History of the Franks: Books IX. vol. 34 [online]. a: Fordham University, a [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ HARTMANN, Martina. Aufbruch ins Mittelalter : die Zeit der Merowinger. Darmstadt: Primus ISBN 3-89678-484-6. (německy)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Rigunda na Wikimedia Commons