Rudolf Mayer

Rudolf Mayer
Narození	13. října 1837 Skránčice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. srpna 1865 (ve věku 27 let) Loučim Rakouské císařství Rakouské císařství
Povolání	spisovatel, básník a právník
Stát	Rakouské císařství
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Mayer (13. října 1837 Nová Hospoda u Skránčic – 12. srpna 1865 Loučim^[1])^[2] byl český básník a spisovatel, představitel básnické skupiny májovců. Nejdůsledněji ze všech májovců se věnoval sociálním otázkám.

Narodil se jako jedno ze šesti dětí hostinského v samotě Nová Hospoda (dnes část obce Zavlekov). Když mu bylo 13 let, zemřel mu otec, v šestnácti i matka. Základní školu navštěvoval v Plánici.^[3] Poté studoval na německém gymnáziu v Klatovech. Na gymnáziu se zamiloval do Emilie Wollnerové. Kvůli ní začal psát verše a motiv této nešťastné lásky se stal v jeho díle trvalým - rodiče ji přinutili vzít si důstojníka a pro Mayera se nedostupná dívka stala navždy dokonalou.^[4] Maturoval v roce 1855. V dalších studiích ho podporoval strýc, lékař ve Vídni.

Ve Vídni žil ve šlechtickém vychovatelském ústavu Terezianeum a studoval práva na Vídeňské univerzitě. Kvůli ponižování šlechtickými spolužáky, hrozbě odnárodnění a patrně i drásavé přítomnosti Emilie Wollnerové ve Vídni odešel po čtyřech semestrech v roce 1857 do Prahy, kde pokračoval ve studiu práv na Karlově univerzitě. V Praze žil chudě, bez podpory příbuzných, živil se kondicemi. O vánocích 1857 se v kavárně seznámil s Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem, kteří ho brzy uvedli do širšího okruhu májovců. V dubnu 1858 otiskl první verše v časopise Lumír, další pak toho roku v almanachu Máj.^[5]

Prahu opustil pro nemoc v roce 1864, živil se pak jako vychovatel v Žirči u Dvora Králové. Později se stal koncipientem v Praze, Strakonicích a Příbrami. V roce 1864 získal s finanční podporou klatovských přátel doktorát a uvažoval o dráze univerzitního učitele. Na radu lékaře však už do žádného zaměstnání nenastoupil. Pobýval u příbuzných, u jedné ze sester v Loučimi zemřel na tuberkulózu.^[6][2] Tam byl i pohřben.

O jeho životě napsali román Josef Hais Týnecký (Světla) a Marie Biskupová (Nezahyne moje láska).

Jeho poezie patří k nejkvalitnější poezii tohoto období.^[zdroj?] Za svého života nevydal žádnou sbírku, posmrtně je vydal jeho přítel. Tyto básně měly poměrně velký ohlas mezi májovci. Kulisou jeho veršů byla obvykle Šumava. Vzorem mu byl Mácha (což je znát zejména v básni Věčnost), ale Mayerova poezie měla navíc i silné sociální motivy. V básni V poledne je reprezentuje topič, který v kotelně bilancuje všechny ústrky a nespravedlnosti života a uvažuje nad tím, jestli by neměl výbuchem kotle, do něhož přikládá, zničit dům svých pánů. Uvědomuje si, že podobně uvažuje chátra, a že jsou v tom i rizika. Nakonec usoudí, že odstranění jednoho tyrana není spásou pro všechny, a o tu má jít především.^[7]

Prakticky celá jeho poezie vyšla pod názvem Pro vlast a svobodu v roce 1951 (editor František Buriánek).

Některé jeho básně zhudebnil Zdeněk Fibich.

Okrajově zasáhl i do prózy, svým textem Kaprice osudu. Jde o silně romantický příběh o nešťastné lásce dvou lidí, které rozdělí zbytečná oběť jednoho z nich.

• Památník Rudolfa Mayera stojí u Nové Hospody u Skránčic.^[8]

• Básně – nejznámější báseň je sociální balada V poledne
• Písně v Bouři
• Věčnost