Chiméra (mytologie)
| Chiméra | |
|---|---|
 | |
| Partner(ka) | Orthos |
| Děti | sfinx nemejský lev |
| Rodiče | Týfón[1] a Echidna[1] |
| Příbuzní | Hydra a Kerberos (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chiméra (latinsky Chimaera, řecky Chimaira) je v řecké mytologii dcerou stohlavého obra Týfóna a Echidny, napůl ženy, napůl hada. Sama je fantastická nestvůra.
Chiméra měla zpředu podobu lva, v prostředku divoké kozy a zezadu draka. Její tři tlamy dštily oheň. Podle řeckých bájí žila v Lykii, konkrétně ve vulkanické rokli Kragu. Tam střežila vchod do podsvětí. Člověka okamžitě ucítila, vylezla ze svého doupěte a chrlila na něj oheň. O jejích konkrétních obětech není více známo, ví se ale, že ji zabil Bellerofontés, který přiletěl na okřídleném koni Pégasovi a Chiméru zasáhl několika smrtícími šípy z bezpečné výšky. První šíp ji jenom zranil, zaútočila na něj znovu ohněm svých tří tlam, bušila dračím ocasem, vysoko za ním vyskakovala, až se země otřásala a skály pukaly. Bellerofón však dal na hrot svého kopí olovo, to se v plamenném chřtánu obludy roztavilo a spálilo jí vnitřnosti.
Sourozenci Chiméry byli:
- Orthos – dvouhlavý pes
- Kerberos – tříhlavý podsvětní pes
- Sfinx – obluda se ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly
- Hydra – obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami
Slovo chiméra zůstává i v novodobém slovníku jako synonymum přeludu, vidiny, klamné představy, něčeho nereálného.
Odraz v umění
[editovat | editovat zdroj]- Chiméra, ač obludná, bývala často antickými umělci zobrazována. Nejznámější byla bronzová socha Chiméra z Arezza, vynikající dílo etruského umělce z 5. stol. př. n. l. (v Archeologickém muzeu ve Florencii)
- Album norské black metalové skupiny Mayhem nese název Chimera.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Chiméra z Arezza
Chiméra – Notre Dame Paříž
Novochetitská chiméra z Karchemiš (Anatolské muzeum, Ankara)
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974. 717 s.
- ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 454 s. ISBN 80-85946-29-7.
- GRAVES, Robert. Řecké mýty. 1. vyd. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 738 s. ISBN 80-7309-153-4.
- HOUTZAGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie. Překlad Hana Válková. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003. 269 s. ISBN 80-7234-287-8.
- LÖWE, Gerhard; STOLL, Heinrich Alexander. ABC antiky (původním názvem: Die Antike in Stichworten). Překlad Dalibor Plichta. 3. vyd. Praha: Železný, 2005. 467 s. ISBN 80-237-3938-7.
- FINK, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie (původním názvem: Who's who in der antiken Mythologie). Překlad Jiří Horák. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. 365 s. ISBN 80-85885-99-9.
