Gaia

Gaia
Gaia-Země na mozaice z Antiochie, polovina 2. století
Synonyma	Gé, Gaea, Chthón, Chthónié
Řecké jméno	Γαια
Skupina	řecká prvotní božstva
Význam	bohyně země
Partner	Úranos
Děti	Úranos, titáni, kyklópové, hekatoncheirové, Néreus, Týfón a mnozí další
Literární prameny	Theogonia
Římský ekvivalent	Tellus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaia, starořecky Γαια, latinsky Gaea, je v řecké mytologii bohyně země, bohyně matka a země sama. Zrodila se sama od sebe na počátku bytí, společně s Erótem, hned po Chaosu a poté sama od sebe zplodila Úrana, s kterým zplodila titány a stala se tak pramatkou olympských bohů. Kromě toho zplodila mnoho dalších dětí, například monstra, jako jsou kyklópové, mořská božstva, jako je Néreus, nebo kuréty. Titány přemluvila, aby se pomstili svému otci Úranovi a také ukryla novorozeného Dia, který poté svrhl svého otce Krona. Nakonec zrodila nestvůrného Týfóna, který se neúspěšně pokusil přemoci Dia.^[1]

Gaia byla chápána jako pramatka bohů, lidí a všeho živého, která vše živí a sytí. Byla nazývána ctihodnou, veleslavnou, velikou, živnou, všedárnou a zobrazována jako se ze země vynořující či na ní odpočívající, krmící děti, nebo s rohem hojnosti. Byla vzývána při přísahách a byla prvním z věšteckých božstev. Počítala se mezi podsvětní božstva a obětovala se jí tak černá zvířata. V Athénách měla svatyni na jihozápadním svahu Akropole, pod titulem Kúrotrofos („Děti živící“). Další svatyně stály ve Spartě, Delfách, Olympii a jinde.^[2][3]

Gaia, je společně s Chaosem a Erótem, jednou ze tří prvotních bytostí, které se zrodily samy od sebe. Představuje pramatku rodové linie, která zahrnuje titány, bohy a mnoho dalších bytostí, přičemž tato linie nikdy nevystupuje do svazků s potomky druhé pramatky, Nykty-Noci, která se zrodila z Chaosu. Kromě své role pramatky zasahuje do stvoření světa také svými léčkami a radami: stála za porážkou Úrana a Krona, nakonec se pokusila svrhnout i Dia skrze svého syna Týfóna. Kromě „nositelky života“ tak představuje i mocnost ohrožující kosmický řád. Gaia jakožto Země představuje základ kosmické stability, v kontrastu k Chaosu, který existoval před ní. Uvnitř Země se pak nachází z ní zrozený Tartaros-Podsvětí. Země je úzce spojena s lidmi, ti jsou označování jako ti co „obývají zemi“ či jako „pozemšťané“.^[4]

Řekové znali i další bohyně, které mohly být chápány jako vládnoucí zemi. Kromě Démétér, nejvýznamnější z nich, k nim patří například Damia, Semelé nebo Plataia. Římané ztotožnili Gaiu se svou bohyní zvanou Tellus či Terra, ta byla ale výrazněji spojena s úrodou a byla mnohem častěji zobrazována.^[1] Podobá se i dalším indoevropským bohyním země, dědičkám praindoevropské *D^ʰéǵ^ʰōm, jako je chetitská Daganzipas, védská Prthiví, severská Jörð nebo litevská Žemina.^[5]

Po Gaie je pojmenována hypotéza environmentalisty Jamese Lovelocka o Zemi jako superorganismu, který je schopný autoregulace.

Jméno bohyně se objevuje ve třech nářečních podobách:

• epické Gaia Γαῖα
• attické Gé Γῆ
• dórské Gá Γᾶ

Dalším alternativním označením je χθών Chthón („země, půda“). To používá například Hésiodos v Theogonii, kde však existuje zjevné odlišení mezi Zemí jako bohyní, označovanou jako Gaia, a Zemí jako místem, označovaným slovem Chthón. Na druhou stranu ve Ferekýdově kosmogonii je Země jako prvotní bohyně nazývána Chthónié, zatímco Země v uspořádaném kosmu je nazývána Gé.

Podle Hésiodovy Theogonie z konce 8. století př. n. l. byla Gaia druhou bytostí, která se zrodila po Chaosu. Sama od sebe pak zplodila Nebe-Úrana, Hory-Úrea a Moře-Ponta. Následně s Úranem zplodila dvanáct titánů známých pod jmény Ókeanos, Koios, Kreios, Hyperión, Íapetos, Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis, Téthys a Kronos; tři kyklópy jménem Steropés, Brontés a Argés, a tři hekatoncheiry jménem Kottos, Briareós a Gygés. Všichni synové Gaii a Úrána plodili hrůzu a svému otci byli protivní, ten je ukryl v hlubinách Země. Gaia však kvůli svému přeplnění trpěla a stvořila ocelový „srp“ (harpé) a začala své syny nabádat k tomu se svému otci pomstili. Její přání nakonec vykonal Kronos, který Úrána vykastroval. Z kapky Úránovy krve, která se dotkla Gaie se zrodili Erínye, Giganti a Meliai, tedy jasanové nymfy.^[7]

Poté co byl Úranos vykastrován začala Gaia plodit se svým synem Pontem-Mořem a porodila mořská božstva mezi která patří Néreus, Thaumás, Forkýs, Kétó a Eurybia. Přesto však Gaia je v dalších pasážích uváděna s Úranem jako pár, který zvěstuje titánům a bohům jejich osudy. Kronovi tak bylo zjeveno že bude svržen vlastní synem a ten se tedy rozhodl že všechny své děti spolyká. Kronova manželka Rheia však osudem svých dětí trpěla a za pomoci Gaii, skrytá temnotou Nykty-Noci, ukryla novorozeného Dia v útrobách samotné Země, v jeskyni na Kozí hoře (Aigaíon óros).^[7]

• Podle kosmologického zlomku Ferekýda ze Syru, mytografa z 6. století př. n. l., na počátku existovala pouze androgynní bytost zvaná Chronos „Čas“, bůh zvaný Zas, tedy Zeus, a bohyně zvaná Chthonia. Ta přijala jméno Gaia „Země“ protože jí Zas jako svatební dar daroval Zemi. Tento dar je však zároveň také popsán jako vyšívaná róba utkaná Zasem na které byl vyobrazen povrch země. Kromě toho je zmíněno že tato róba visí na okřídleném stromu.^[8]

• Podle některých podání, například Aischylova či Pausániova, byla Gaia prvním božstvem, které věštilo v Delfách. Podle Pausánia měla Gaia kdysi věštírnu i v Olympii.^[3]