Přeskočit na obsah

Rallye Dakar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rallye Paříž-Dakar nebo jinak také Dakarská Rallye a zkráceně pouze Dakar je každoroční závod terénních vozidel. Soutěž je organizována A.S.O. – Amaury Sport Organisation. Závodu se mohou zúčastňovat závodníci jak z řad profesionálů, tak i z řad amatérů, kteří běžně tvoří kolem 80 % zúčastněných.

I když oficiální název zní „rallye“, jedná se spíš o vytrvalostní závod v terénu, kde se více používají upravené terénní speciály než klasické soutěžní stroje používané v závodech rallye. Většina měřených úseků vede těžkým terénem. Převážně sestávají z průjezdů písečnými dunami, blátem, travnatými pláněmi a skalními úseky. Délka etap se pohybuje od několika desítek kilometrů do stovek kilometrů denně.

V roce 1976 se francouzský motocyklový závodník Thierry Sabine zúčastnil motocyklové soutěže z Abidžanu (Pobřeží slonoviny) do letoviska Nice (Francie). Přibližně za polovinou africké části na pomezí Čadu a Libye zabloudil v pohoří Tibesti a poté, co mu došel benzín, strávil bez jídla a pití tři dny hledáním civilizace. Při tomto doslova boji o život se rozhodl, že pokud přežije, vrátí se do Afriky jako organizátor bezpečného závodu, ve kterém bude organizačně a záchranářsky postaráno o každého účastníka, ať to bude člen továrního týmu nebo amatérský nadšenec. Tímto směrem se začala orientovat i jím založená společnost TSO („Thierry Sabine Organisation“), dosud zaměřená na pořádání dobrodružných soutěží pro desítky až stovky motoristických posádek.

První taková rallye byla odstartována 26. prosince 1978.

K legendám závodu patří zejména Hubert Auriol, který vyhrál v roce 1992 Dakar v kategorii automobilů po předchozím vítězství v závodu kategorie motocyklů a stal se prvním řidičem, který vyhrál závod na dvou i na čtyřech kolech. Jedním z nejúspěšnějších závodníků v kategorii kamionů se stal Karel Loprais, kterému se díky jeho 6 zlatým, 4 stříbrným a jedné bronzové medaili přezdívalo „Monsieur Dakar“.

Po 23 letech v roce 2024 vyhrál Čech – Martin Macík se svou posádkou v kategorii kamionů.

Mapa afrických států, kterými kdy trasa soutěže probíhala. Oranžové jsou státy z neobvyklé trasy v roce 1992

První ročníky rallye z Paříže (Francie) do Dakaru (Senegal), s přerušením při převozu přes Středozemní moře, vedly víceméně podobnou trasou až do ročníku 1994. Politická situace a další faktory však od 90. let způsobily řadu změn trasy, a to včetně startu a cíle. Kvůli stížnostem starosty Paříže byl od roku 1995 start přesunut z Avenue des Champs-Élysées do EuroDisneylandu. To také způsobilo, že organizátoři naplánovali v následujících letech Rallye do různých míst. V posledních ročnících vedla trasa rallye v Africe přes Maroko, Západní Saharu a po pastvinách a pouštích v Mauritánii. Etapy probíhající skrz Atar a přes písečné duny a kaňony v mauritánské oblasti Adrar jsou nejvíce dobrodružné ze všech maratónských závodů. Ve čtyřech ročnících byl také cíl přesunut z Dakaru do jiných afrických míst. V roce 2008 byl závod zcela zrušen, protože několik dní před startem došlo k teroristickým útokům v Mauritánii.

  • 1979, 1980: Paříž – Dakar
  • 1981–1988: Paříž – Alžír – Dakar
  • 1989: Paříž – Tunis – Dakar
  • 1990, 1991: Paříž – Tripolis – Dakar
  • 1992: Paříž – Kapské Město
  • 1993: Paříž – Dakar
  • 1994: Paříž – Dakar – Paříž
  • 1995, 1996: Granada – Dakar
  • 1997: Dakar – Agadez – Dakar
  • 1998: Paříž – Granada – Dakar
Mapa závodu v roce 2014.

Od roku 2009 byla rallye přesunuta do Jižní Ameriky, konkrétně do Argentiny a Chile, v roce 2012 k nim přibylo i Peru. Původní africkou trasu využíval méně rozsáhlý závod Africa Eco Race.

Od ročníku 2020 se rallye přesunula do Saúdské Arábie.

Kvůli válce na Blízkém východě se má ročník 2027 konat opět v Africe.[1]

Ruská jednička v kategorii kamionů – Kamaz

Dvěma základními soutěžními kategoriemi Dakarské rallye byly motocykly a automobily (v rozsahu od bugin po malé náklaďáky), v roce 1980 byla pro motivaci a ocenění posádek velkých doprovodných náklaďáků zavedena kategorie kamiony, hodnocená původně i ve společné listině auto-camion. V průběhu 21. století byly zavedeny další kategorie.

Mnoho výrobců automobilů využívá drsné prostředí rallye k testování svých vozidel a také z reklamních důvodů k demonstraci jejich odolnosti a spolehlivosti, i když sériové vozy jsou většinou velmi upravené.

  • Motocykly: Účastni se zejména značky KTM, Honda, Yamaha a BMW.
  • Automobily: Původně v rallye dominovaly evropské užitkové vozy jako Land Rover, Range Rover, Mercedes-Benz třídy G později nahrazeny typem Mercedes-Benz ML, Pinzgauer, MB Unimog a japonské Toyoty Land Cruiser. Ostatní výrobci přistoupili s těžce upravenými běžnými vozidly, jako je Rolls-Royce, Peugeot, Citroën a dokonce i Porsche. Například v roce 2002 obsahovala kategorie automobilů vozy značek Mitsubishi (Pajero/Montero), Nissan a Hyundai. Mercedes, Range Rover a sportovně upravené BMW se také zúčastnily, ale neobjevily se na vedoucích místech. Jean-Louis Schlesser postavil pro závod řadu vlastních dune buggy vozidel a několikrát s nimi závod vyhrál.
  • Nákladní vozy (T4 „Kamiony“ nebo „Nákladní“) obsazují výrobci Tatra, Kamaz, MAN, DAF, GINAF, IVECO, Renault Kerax, a Mercedes-Benz Unimog. V 80. letech vyústila silná rivalita mezi jezdci DAF a Mercedes ke stavbám soutěžních speciálů se dvěma motory a více než 1000 hp (750 kW). V 80. a 90. letech se účastnily i vozy LIAZ, které si tehdy (spolu s Tatrou) pořídila i řada zahraničních týmů jako servisní a doprovodné vozy.
  • V roce 2009 byla zavedena samostatná kategorie čtyřkolek, když předtím byly řazeny pod motocykly.
  • V roce 2017 byla zavedena samostatná kategorie SSV bugin, když předtím byly řazeny pod automobily.
  • V roce 2021 byla zavedena kategorie Klasik (označovaná jako veteránská) pro automobily a nákladní vozy vyrobené před rokem 2000 (nebo vyrobených podle starých specifikací), které se v minulosti účastnili Rallye Dakar či jiné rallye.[2][3] Závodníci v této kategorii sdílejí stejné bivaky (a tedy s stejná výchozí a cílová místa), jejich trasa je však odlišná a méně náročná. O vítězi rozhoduje pravidelnost, nikoliv rychlost.[3]

Vítězové

[editovat | editovat zdroj]
RokAutomobilyMotocyklyKamionyTrasa
ŘidičVůzŘidičMotocyklŘidičKamion
1979Francie Alain GenestierLand RoverFrancie NeveuYamahaPaříž – Dakar
1980Švédsko Freddy KottulinskyVolkswagenFrancie NeveuYamahaAlžírsko AtaouatSonacomePaříž – Dakar
1981Francie René MetgeLand RoverFrancie AuriolBMWFrancie VilletteALM/ACMATPaříž – Dakar
1982Francie Claude MarreauRenaultFrancie NeveuHondaFrancie GroineMercedes-BenzPaříž – Alžír – Dakar
1983Belgie Jacky IckxMercedes-BenzFrancie AuriolBMWFrancie GroineMercedes-BenzPaříž – Alžír – Dakar
1984Francie René MetgePorscheBelgie RahierBMWFrancie LalleuMercedes-BenzPaříž – Alžír – Dakar
1985Francie Patrick ZaniroliMitsubishiBelgie RahierBMWNěmecko CapitoMercedes-BenzPaříž – Alžír – Dakar
1986Francie René MetgePorscheFrancie NeveuHondaItálie VismaraMercedes-BenzPaříž – Alžír – Dakar
1987Finsko Ari VatanenPeugeotFrancie NeveuHondaNizozemsko de RooijDAFPaříž – Alžír – Dakar
1988Finsko Juha KankkunenPeugeotItálie OrioliHondaČeskoslovensko LopraisTatraPaříž – Alžír – Dakar
1989Finsko Ari VatanenPeugeotFrancie LalayHondakategorie nebyla vypsánaPaříž – Tunis – Dakar
1990Finsko Ari VatanenPeugeotItálie OrioliCagivaItálie VillaPerliniPaříž – Tripolis – Dakar
1991Finsko Ari VatanenCitroënFrancie PeterhanselYamahaFrancie HoussatPerliniPaříž – Tripolis – Dakar
1992Francie Hubert AuriolMitsubishiFrancie PeterhanselYamahaItálie PerliniPerliniPaříž – Sirte – Kapské Město
1993Francie Bruno SabyMitsubishiFrancie PeterhanselYamahaItálie PerliniPerliniPaříž – Dakar
1994Francie Pierre LartigueCitroënItálie OrioliCagivaČesko LopraisTatraPaříž – Dakar – Paříž
1995Francie Pierre LartigueCitroënFrancie PeterhanselYamahaČesko LopraisTatraGranada – Dakar
1996Francie Pierre LartigueCitroënItálie OrioliYamahaRusko MoskovskichKamazGranada – Dakar
1997Japonsko Kenjiro ShinozukaMitsubishiFrancie PeterhanselYamahaRakousko ReifHinoDakar – Agades – Dakar
1998Francie Jean-Pierre FontenayMitsubishiFrancie PeterhanselYamahaČesko LopraisTatraPaříž – Granada – Dakar
1999Francie Jean-Louis SchlesserSchlesser-RenaultFrancie SainctBMWČesko LopraisTatraGranada – Dakar
2000Francie Jean-Louis SchlesserSchlesser-RenaultFrancie SainctBMWRusko ČaginKamazPaříž – Dakar – Káhira
2001Německo KleinschmidtMitsubishiItálie MeoniKTMČesko LopraisTatraPaříž – Dakar
2002Japonsko Hiroshi MasuokaMitsubishiItálie MeoniKTMRusko ČaginKamazArras – Madrid – Dakar
2003Japonsko Hiroshi MasuokaMitsubishiFrancie SainctKTMRusko ČaginKamazMarseille – Šarm aš-Šajch
2004Francie Stéphane PeterhanselMitsubishiŠpanělsko RomaKTMRusko ČaginKamazClermont-Ferrand – Dakar
2005Francie Stéphane PeterhanselMitsubishiFrancie DespresKTMRusko KabirovKamazBarcelona – Dakar
2006Francie Luc AlphandMitsubishiŠpanělsko ComaKTMRusko ČaginKamazLisabon – Dakar
2007Francie Stéphane PeterhanselMitsubishiFrancie DespresKTMNizozemsko StaceyMANLisabon – Dakar
2008Závod zrušen z bezpečnostních důvodů den před startem
2009Jižní Afrika Giniel de VilliersVolkswagenŠpanělsko ComaKTMRusko KabirovKamazBuenos Aires – Valparaíso – Buenos Aires
2010Španělsko Carlos SainzVolkswagenFrancie DespresKTMRusko ČaginKamazBuenos Aires – Antofagasta – Buenos Aires
2011Katar Nasser Al-AttiyahVolkswagenŠpanělsko ComaKTMRusko ČaginKamazBuenos Aires – Arica – Buenos Aires
2012Francie Stéphane PeterhanselMiniFrancie DespresKTMNizozemsko de RooijIvecoMar del Plata – Arica – Lima
2013Francie Stéphane PeterhanselMiniFrancie DespresKTMRusko NikolajevKamazLima – San Miguel de Tucumán – Santiago de Chile
2014[4]Španělsko Nani RomaMiniŠpanělsko ComaKTMRusko KarginovKamazRosario – Salta – Valparaíso
2015[5]Katar Nasser Al-AttiyahMiniŠpanělsko ComaKTMRusko MardějevKamazBuenos Aires – Iquique – Buenos Aires
2016[6]Francie Stéphane PeterhanselPeugeotAustrálie PriceKTMNizozemsko de RooijIvecoBuenos Aires – Salta – Rosario
2017Francie Stéphane PeterhanselPeugeotSpojené království SunderlandKTMRusko NikolajevKamazAsunción – La Paz – Buenos Aires
2018Španělsko Carlos SainzPeugeotRakousko WalknerKTMRusko NikolajevKamazLima – La Paz – Cordóba
2019Katar Nasser Al-AttiyahToyotaAustrálie PriceKTMRusko NikolajevKamazLima – Arequipa – Lima
2020Španělsko Carlos SainzMiniUSA BrabecHondaRusko KarginovKamazDžidda – Rijád – Qiddiya
2021Francie Stéphane PeterhanselMiniArgentina BenavidesHondaRusko SotnikovKamazDžidda – Háil – Džidda
2022 Katar Nasser Al-Attiyah Toyota Spojené království Sunderland GasGas Rusko Sotnikov Kamaz Háil – Rijád – Džidda
2023 Katar Nasser Al-Attiyah Toyota Argentina Benavides KTM Nizozemsko van Kasteren Iveco Sea Camp – Dammám
2024 Španělsko Carlos Sainz Audi USA Brabec Honda Česko Macík Iveco Al-Ula – Janbú
2025 Saúdská Arábie Yazeed Al-Rajhi Toyota Austrálie Sanders KTM 450 Česko Macík Iveco Bisha – Shubaytah
2026 Katar Nasser Al-Attiyah Dacia Argentina Benavides KTM Litva Žala Iveco Yanbu – Yanbu

Česká stopa

[editovat | editovat zdroj]
Český závodní speciál Tatra na Rally Dakar 2014.

Český závodník se na startu objevil v roce 1983, šlo o motocyklistu Miroslava Kubíčka na KTM. Umístil se v kategorii motocyklů na 18. místě. Československá média však jeho start (i celou soutěž) ignorovala, když šlo o emigranta, který zemi opustil po událostech v srpnu 1968.[7] V rallye závodil ještě v dalších dvou ročnících, v roce 1984 se mu v kategorii motocyklů podařilo vyhrát poslední etapu.[8]

V roce 1985 se rallye zúčastnil tovární tým LIAZu se dvěma kamiony, když jeden z kamionů skončil na 13. místě. V roce 1986 se poprvé zúčastnil tým automobilky Tatra. V roce 1988 jej vůz s řidičem Karlem Lopraisem v kategorii kamionů zvítězil a toto vítězství si v mnoha dalších ročnících zopakoval.[9]

V roce 1989 nebyla vypsána kategorie kamionů a rallye se nezúčastnil žádný český závodník, od dalšího ročníku se již Češi zúčastnili každého závodu. V roce 1994 se zúčastnili poprvé i v kategorii automobilů. V roce 1998 motocyklista Stanislav Zloch skončil ve své kategorii desátý, což je zatím nejlepší český výsledek v této kategorii.[9]V roce 2009, kdy byla poprvé samostatně vyhlášena kategorie čtyřkolek, v této kategorii zvítězil Josef Macháček a své vítězství si v následujících letech několikrát zopakoval. V roce 2018 se první českou účast v kategorii bugin SSV postarala Olga Roučková. Ta byla spolu s Gabrielou Novotnou, startující v kategorii motocyklů, první českou na startu rallye. V roce 2019 skončil Martin Prokop šestý v kategorii automobilů, což je zatím nejlepší český výsledek v této kategorii.[9]

Češi se také účastní od počátku i kategorie Klasik, někteří i s českými vozy (Škoda 130 LR, Tatra 815).

České medailové úspěchy v kategorii kamionů

[editovat | editovat zdroj]
LIAZ 100.55D z Dakaru 1985
Tatra 815 z Dakaru 1988
Tatra 815 z Dakaru 2010
RokZlatoStříbroBronzJména a vůz
1987Stříbrná medaileBronzová medaileK. Loprais, J. Krpec, R. Stachura (Tatra) / J. Moskal, J. Joklík, P. Záleský (LIAZ; zároveň 1. místo v kategorii sériových kamionů)
1988Zlatá medaileStříbrná medaileK. Loprais, R. Stachura, T. Mück (Tatra) / J. Moskal, F. Vojtíšek, P. Záleský (LIAZ)
1990Bronzová medaileZ. Kahánek, J. Havlík, J. Krpec (Tatra)
1992Bronzová medaileK. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1994Zlatá medaileK. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1995Zlatá medaileK. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra)
1996Stříbrná medaileBronzová medaileK. Loprais, R. Stachura, T. Tomeček (Tatra) / L. Fajtl, J. Janoušek, F. Wurst (Tatra)
1998Zlatá medaileK. Loprais, R. Stachura, J. Čermák (Tatra)
1999Zlatá medaileK. Loprais, R. Stachura, J. Kalina (Tatra)
1999Bronzová medaileT. Tomeček, A. De Azevedo, L. Neubarthová (Tatra)
2000Stříbrná medaileK. Loprais, R. Stachura, P. Gilar (Tatra)
2001Zlatá medaileK. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2002Stříbrná medaileK. Loprais, J. Kalina, P. Hamerla (Tatra)
2003Stříbrná medaileT. Tomeček, A. De Azevedo, J. Martinec (Tatra)
2007Bronzová medaileA. Loprais, P. Gilar (Tatra)
2023Stříbrná medaileM. Macík, F. Tomášek, D. Švanda (Iveco)
2024 Zlatá medaile Stříbrná medaile M. Macík, F. Tomášek, D. Švanda (Iveco) / A. Loprais, J. Valtr ml., J. Stross (Praga V4S DKR)
2025 Zlatá medaile Bronzová medaile M. Macík, F. Tomášek, D. Švanda (Iveco) / A. Loprais, D. Křípal, D. Rodewald (Iveco)
2026 Stříbrná medaile A. Loprais, D. Křípal, J. Stross (Iveco)


Závod se stal předmětem kritiky z několika důvodů, hlavně pro dopady závodu na obyvatele zemí, přes které vede. Rallye je kritizována za to, že vede přes sporná, neosídlená území západní Sahary bez formálního projednání s hnutím Polisario, které rozhodnutím reprezentuje obyvatele Sahrawi. Po závodu začaly otázky ohledně formálního povolení od hnutí Polisario, od roku 2000 však směřují k tomu, že by to neměl být problém.

Po závodě v roce 1988, kdy byli v jeho průběhu zabiti 3 afričtí obyvatelé, PANA, tisková agentura se základnou v Dakaru napsal, že tato úmrtí byla „bezvýznamná pro průběh závodu“. Vatikánské noviny L'Osservatore Romano nazvaly závod „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní“. Během roku 2002 protestovala na startu ve francouzském Arrasu francouzská politická strana Les Verts (Strana zelených) svým prohlášením, a označila závod jako „Kolonialismus, který je třeba vymýtit“.

Někteří místní obyvatelé kolem trasy závodu uvedli, že vidí omezené příležitosti zisku ze závodu, protože účastníci závodu utratí nějaké peníze za zboží a služby v místních ubytovacích kapacitách. Závodníci vytvářejí mohutná množství prachu na tratích a jsou obviňováni z toho, že srážejí a zabíjejí dobytek, a navíc někdy také obyvatele.

V roce 1982 se syn britské premiérky Margaret Thatcherové společně se svým francouzským spolujezdcem Charlotte Verney a jejich mechanikem ztratili a byli po šest dnů pohřešováni. 9. ledna se trio oddělilo od konvoje vozidel po zastavení k provedení opravy porouchané řídící tyče. 12. ledna byli prohlášeni za pohřešované. Po rozsáhlém pátrání byl spatřen pátracím letounem C-130 Hercules Alžírské armády jejich bílý Peugeot 504 přibližně 50 km od trasy. Thatcher, Verney a mechanik byli nezraněni.

V roce 1986 zemřel při rallye organizátor a zakladatel této rallye Thierry Sabine po tragické havárii vrtulníku.

Během závodu v roce 1988 zahynulo šest lidí. 10. 1. 1988 v nigerské desáté etapě Djado – Agadez havaroval krátce po startu kamion DAF 95X2 Turbotwin (se dvěma motory 11,6 l disponoval výkonem 726 kW), startovní číslo 601: při přejezdu trojice terénních vln rychlostí cca 170 km/h byl desetitunový kamion katapultován a po dopadu se několikrát převrátil. Řidič Theo Van de Rijt a druhý jezdec Chriss Ross přežili s těžkým zraněním, navigátor Kees Van Loevezijn zemřel (jeho sedadlo bylo vymrštěno čtyřicet merů daleko a spekulovalo se o tom, že spoluviníkem jsou bezpečnostní pásy kotvené do sedaček namísto do rámu). Vedení automobilky DAF ze závodu okamžitě odvolalo zbylé posádky a o dva dny později vydalo prohlášení, že se této rallye už nikdy nezúčastní. Téhož dne se u Arlitu ve zvířeném prachu čelně srazil Range-Rover s jiným vozem, řidič René Boubet přežil, navigátor Patrick Canado byl na místě mrtvý. 16. ledna v etapě Timbuktu – Bamako těžce havaroval motocyklista Jean-Claude Huger na BMW RT100, dva dny nato zemřel v nemocnici. 17. ledna krátce po startu z Bamako vběhla pod soutěžní toyotu francouzské posádky desetiletá malijská dívka Baye Sibi, zraněním podlehla krátce nato v nemocnici. V předposlední den soutěže pak vozidlo filmového štábu usmrtilo dívku v Mauritánii a téhož dne havarovalo i auto, ve kterém zahynul jeden novinář. Závodníkům bylo také vyčítáno, že rozpoutali požár, který způsobil paniku ve vlaku jedoucím mezi Dakarem a Bamako, kde bylo zabito více lidí.

V pondělí 10. ledna 2005 zemřel ve své vlasti v Alicante, španělský motocyklista José Manuel Pérez po nehodě, která se stala předešlý týden ve čtvrtek v průběhu 7. etapy. Druhý motocyklista během 2 dnů, Ital Fabricio Meoni, zahynul 11. ledna, během 11. etapy si při havárii na 184. kilometru zlomil vaz. Dvojnásobný vítěz soutěže (2001 a 2002), byl 11. motocyklista a 45. závodník, kteří zemřeli v celkové historii závodu. 13. ledna byla sražena pětiletá senegalská dívka pod kola servisního vozu při jízdě na hlavní silnici, což celkově zvýšilo počet mrtvých na 5.

9. ledna 2006 zemřel 41letý australský řidič motocyklu KTM Andy Caldecott na 250 km při vjezdu do 9. etapy mezi Nouakchott a Kiffa si při nehodě zlomil vaz, pouze pár kilometrů od místa, kde předešlý rok zahynul F. Meoni. Byla to Andyho třetí účast v závodu. Vyhrál třetí etapu závodu v roce 2006 mezi Nadorem a Er Rachidiou pouze několik dní před svou smrtí. 13. ledna zemřel desetiletý chlapec, který byl sražen projíždějícím vozem Lotyše Marise Saukanse při přecházení tratě, zatímco 14. ledna byl zabit dvanáctiletý chlapec projíždějícím podpůrným vozem.

  1. ↑ MÁRA, Ondřej. Rallye Dakar se vrací do Afriky. Příští ročník odstartuje v Portugalsku a zamíří do Maroka. Novinky.cz [online]. 2026-10-30 [cit. 2026-11-03]. Dostupné online.
  2. ↑ Dakar Classic 2024: Nástrahy saúdské pouště budou zdolávat i veteráni, Češi vysílají čtyři posádky - Garáž.cz. www.garaz.cz [online]. 2023-11-21 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
  3. 1 2 Regulations. competitors.dakar.com [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ Loprais si spravil náladu, na Dakaru vyhrál poslední etapu. Celkově kralovali Španělé, Sport.cz, 2014-01-18
  5. ↑ Rallye Dakar 2015: Konečné výsledky. Auto.cz [online]. Dostupné online.
  6. ↑ Výsledkový servis Rallye Dakar: 13. etapa - Valtr byl nejlepší [online]. Auto.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online.
  7. ↑ FUGLEVIČ, Daniel. Prvního Čecha na Dakaru naše média ignorovala. V závodě si prošel peklem. Deník.cz. 2017-06-11. Dostupné online [cit. 2024-01-19].
  8. ↑ History of Dakar - RETROSPECTIVE 1979-2007 [online]. Dakar [cit. 2009-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 8, 2011.
  9. 1 2 3 Češi na Dakaru: Historie největších českých úspěchů. auto.cz [online]. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Rallye Dakar na Wikimedia Commons
  • (anglicky) (francouzsky) (španělsky) (německy) Dakar.com – Oficiální stránky závodu