Svazijsko
Svazijsko,[pozn. 1] plným názvem Svazijské království,[pozn. 2] je vnitrozemský stát v jižní Africe. Na západě, severu a jihu sousedí s Jihoafrickou republikou a na východě s Mosambikem. Terén tvoří převážně hory a kopce, s několika mírně svažitými rovinami, podnebí je převážně subtropické. Země se dělí na 4 regiony, na ploše 17 000 km² žije 1,3 milionu obyvatel, což z něj činí nejmenší i nejméně lidnatou zemi jižní Afriky. Hlavním městem je Mbabane, Lobamba je sídlem krále a parlamentu, největším městem je Manzini. Úředními jazyky jsou svazijština a angličtina. Obyvatelstvo tvoří z drtivé většiny Svazijci. Přibližně 90 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, rozšířený je synkretismus kombinující křesťanské a tradiční africké prvky.
Území dnešního Svazijska se v 19. století stalo centrem státu Svazijců, jehož základy byly položeny za vlády Sobhuzy I. V průběhu 19. století rostl tlak búrských republik a britských zájmů v jižní Africe a svazijské území postupně ztrácelo část své původní rozlohy. V roce 1894 se Svazijsko dostalo pod ochranu Transvaalu. Po anglo-búrské válce byla správa země nahrazena britskou správou. Od roku 1906 bylo Svazijsko spravováno britským vysokým komisařem pro jižní Afriku a zůstalo mimo Jihoafrickou unii, která vznikla v roce 1910. Tradiční svazijské instituce však po celé koloniální období zůstaly významnou součástí správy země. V roce 1921 se svazijským králem stal Sobhuza II., který později sehrál významnou roli v procesu získání nezávislosti.
Svazijsko získalo nezávislost na Spojeném království 6. září 1968 jako Svazijské království a Sobhuza II. se stal králem. Země zpočátku fungovala jako konstituční monarchie, avšak v roce 1973 Sobhuza II. zrušil ústavu, rozpustil parlament a zakázal politické strany. V roce 1978 byl zaveden systém vlády označovaný jako tinkhundla, který kombinuje tradiční svazijské instituce s volenými orgány. Po smrti Sobhuzy II. v roce 1982 následovalo období regentství a v roce 1986 nastoupil na trůn jeho syn Mswati III. Současná ústava byla přijata v roce 2005. V dubnu 2018 král oznámil změnu mezinárodního názvu země z Kingdom of Swaziland na Kingdom of Eswatini, který vychází z názvu používaným ve svazijštině.
Svazijsko je unitární absolutní monarchií, v níž je král hlavou státu i významnou součástí výkonné moci; zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Patří mezi země s nižšími středními příjmy a jeho ekonomika je úzce propojena s Jihoafrickou republikou, významnou roli v ní mají služby, zpracovatelský průmysl, zemědělství a výroba cukru. Stát se potýká s vysokou nezaměstnaností, chudobou a značnými příjmovými rozdíly. Největší kulturní událostí země je každoroční rákosový tanec Umhlanga. V indexu lidského rozvoje zaujímá 126. místo.[3] Svazijsko je členem Organizace spojených národů, Africké unie, Commonwealthu, Jihoafrického rozvojového společenství a Jihoafrické celní unie.
Název
[editovat | editovat zdroj]Termín Eswatini znamená ve svazijštině „země Svazijců“.[4] Svazijský krátký název země má podobu eSwatini, zatímco v angličtině se používá podoba Eswatini. Úplný název zní ve svazijštině Umbuso weSwatini a v angličtině the Kingdom of Eswatini.[5] Starší anglický název ''Swaziland'' byl používán jako mezinárodní název země až do roku 2018. Jeho význam je stejný jako nový název Eswatini, tedy „země Svazijců“.[4]
Dne 19. dubna 2018 byla země oficiálně přejmenována z anglického názvu Kingdom of Swaziland na Kingdom of Eswatini; krátký název byl změněn z Swaziland na Eswatini.[6] Změnu oznámil král Mswati III. při oslavách 50. výročí nezávislosti země.[4]
V češtině se jako krátký název používá Svazijsko[7][8] a jako dlouhý název Svazijské království.[8]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka na území dnešního Svazijska již v dávné minulosti. Východně od dnešního Svazijska byly nalezeny lidské pozůstatky datované přibližně do doby před 110 000 lety.[9] Archeologický výzkum jižní Afriky dokládá také dlouhý vývoj lovecko-sběračských, zemědělských a pasteveckých společností, které v oblasti žily v průběhu posledních několika tisíciletí.[10]
Nejstaršími známými obyvateli oblasti byli lovci a sběrači, jejichž kultury později doplnily a částečně nahradily skupiny hovořící bantuskými jazyky. Předkové dnešních Svazijců patřili ke skupině Nguni, která se v průběhu bantuské migrace přesouvala na jih podél východního pobřeží Afriky.[11] V průběhu prvního tisíciletí našeho letopočtu se v oblasti rozšířilo zemědělství a chov dobytka a později také zpracování železa.[12]
Původ Svazijců a vznik království
[editovat | editovat zdroj]Podle svazijské tradice odvozuje královská dynastie Dlamini svůj původ od skupiny Embo-Nguni, která se během migrace na jih usadila v oblasti dnešního jižního Mosambiku. Odtud se její příslušníci postupně přesouvali směrem k pohoří Lebombo a do oblasti řeky Pongola.[13] Svazijský národ však nevznikl jako přímý důsledek jediné migrace; jeho formování bylo výsledkem postupného sjednocování různých skupin v oblasti dnešního Svazijska.[11]

Za jednoho z prvních významných vládců dynastie Dlamini je považován Ngwane III., který podle tradiční chronologie vládl na přelomu 18. a 19. století. Za jeho nástupce SobhuzynbspI. se svazijská politická organizace dále upevnila a její centrum se přesunulo do oblasti dnešního Svazijska.[14]
Na počátku 19. století byla oblast zasažena válkami a migracemi spojenými s mocenskými změnami v jihovýchodní Africe. Skupiny Svazijců se pod vedením SobhuzynbspI. přesunuly do údolí Ezulwini a okolních oblastí, kde postupně upevnily svou moc.[14] Sobhuza zároveň rozšiřoval svou říši prostřednictvím vojenských výbojů, spojenectví a začleňování dalších skupin obyvatelstva.[15]
Jeho nástupce Mswati II., který vládl přibližně v letech 1839–1865, výrazně rozšířil území svazijského státu a upevnil jeho politickou organizaci. Právě podle něj získali Svazijci své současné označení.[11] Za jeho vlády také došlo k prvním významnějším kontaktům s Brity a dalšími Evropany.[14]
Evropský vliv a ztráta území
[editovat | editovat zdroj]V průběhu druhé poloviny 19. století začali do Svazijska přicházet evropští obchodníci, misionáři, zemědělci a prospektoři. Za vlády krále Mbandzeniho v letech 1875–1889 získávali evropští osadníci rozsáhlé pozemkové a těžební koncese. Tyto dohody postupně vedly k rozsáhlému převodu půdy a nerostných práv do evropských rukou.[14][16]
V roce 1881 uzavřely Velká Británie a Transvaal dohodu, která formálně uznávala nezávislost Svazijska, avšak zároveň posílila politický vliv obou mocností v zemi.[17][14] V roce 1894 získal Transvaal nad Svazijskem kontrolu a po skončení druhé búrské války v roce 1902 převzala správu země Velká Británie.[18]
Britská správa postupně upravila pozemkové poměry ve prospěch evropských vlastníků. Rozdělení půdy se stalo jedním z nejvýznamnějších politických a hospodářských problémů země a jeho důsledky přetrvávaly až do období nezávislosti.[14]
Britská správa
[editovat | editovat zdroj]V roce 1906 bylo Svazijsko začleněno do britského systému správy jihoafrických vysokých komisariátních území a bylo spravováno britským vysokým komisařem společně s Basutskem a Bečuánskem.[19] Tradiční svazijské instituce však zůstaly zachovány a britská správa se opírala také o místní náčelníky a tradiční politické struktury.[14]

V roce 1921 se stal nejvyšším představitelem Svazijců král Sobhuza II. a postupně se stal hlavní postavou jejich politického života.[20] Usiloval mimo jiné o obnovení kontroly nad půdou, která přešla do vlastnictví evropských osadníků. V průběhu jeho dlouhé vlády byla část této půdy postupně získávána zpět.[14]
Po druhé světové válce začala Velká Británie připravovat Svazijsko na samosprávu. V zemi vznikaly moderní politické instituce a politické strany, přičemž vedle nich nadále působily tradiční svazijské struktury.[14] Ústavní vývoj vyvrcholil přijetím nové ústavy v roce 1967, která zavedla vnitřní samosprávu a stanovila rámec pro nezávislost.[21][22]
Nezávislost
[editovat | editovat zdroj]Svazijsko získalo nezávislost 6. září 1968. Nový stát byl konstituční monarchií s parlamentním systémem založeným na britském vzoru a král Sobhuza II. se stal hlavou státu.[23] První parlamentní volby po získání nezávislosti se konaly v roce 1972; zvítězilo v nich monarchii podporující hnutí Imbokodvo National Movement.[24]
Dne 12. dubna 1973 Sobhuza II. zrušil ústavu z roku 1968, rozpustil parlament a zakázal politické strany a politickou činnost. Tím byl ukončen parlamentní systém zavedený při získání nezávislosti a politická moc se soustředila do rukou monarchie.[25] V roce 1978 byl zaveden nový politický systém založený na tradičních místních jednotkách zvaných tinkhundla, jejichž prostřednictvím se vybírali poslanci.[26]
Sobhuza II. zemřel v srpnu 1982 po více než šedesáti letech vlády. Následovalo období regentství a politického soupeření uvnitř královského dvora. V roce 1986 byl králem korunován jeho syn Makhosetive pod jménem Mswati III.[27]
Soudobé dějiny
[editovat | editovat zdroj]Za vlády Mswatiho III. pokračoval vývoj politického systému založeného na kombinaci tradičních institucí a moderní státní správy. V roce 2005 byla přijata nová ústava, která vstoupila v platnost v roce 2006. Ústava zachovala monarchii a systém tinkhundla a zároveň stanovila základní rámec fungování výkonné, zákonodárné a soudní moci.[28]
V dubnu 2018 král Mswati III. oznámil změnu anglického názvu země z Swaziland na Eswatini. Změna byla následně formálně vyhlášena v květnu téhož roku.[29] Český název státu Svazijsko se touto změnou nezměnil.
Státní symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Svazijská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 s pěti vodorovnými pruhy v barvách: modré, žluté, karmínově červené, žluté a modré v poměru šířek 3:1:8:1:3. Na široký červený pruh je položen, ve vodorovné poloze, černo-bílý válečný štít emasočského pluku, vyrobený z volské kůže, s černou částí blíže k žerdi. Na štítu jsou čtyři šestice kožených řemínků v černé nebo bílé barvě (vždy v protikladu s podkladem). Na horní, černou část štítu je položen okrasný, modro-červený třapec (tinjobo) z ptačího peří vidy kohoutí nebo turaka. Za štítem je uprostřed bojová hůl Zulů se stejnými modro-červenými třapci na obou koncích a nad ní dvě žlutá kopí s hroty v přirozených barvách, obrácených k vlajícímu okraji.[30][31]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Svazijský státní znak je tvořen modrým štítem, na kterém je položen (ve svislé poloze) černo-bílý válečný štít emasočského pluku, vyrobený z volské kůže, bílou částí nahoru. Na štítu jsou čtyři šestice (obrázek neodpovídá zdroji) kožených řemínků v černé nebo bílé barvě (vždy v protikladu s podkladem). V dolní, černé části štítu je položen heraldicky vpravo okrasný, modrý třapec (tinjobo) z ptačího peří vidy kohoutí nebo turaka (na obrázku chybí). Za štítem je uprostřed bojová hůl Zulů se stejnými modrými třapci na obou koncích (na obrázku černo-bílé) a vedle ní dvě kopí s hroty v přirozených barvách, obrácených vzhůru. Na štítu (velkém) je položena kožešinová pokrývka hlavy emasočského pluku, ozdobená dvěma zelenými ptačími pery. Pokrývka hlavy bývá někdy zobrazena jako zlato-modrá točenice. Štítonoši jsou lev (heraldicky vpravo) a slon (na opačné straně). Pod štítem je stříbrná, dvakrát přeložená stuha s černým nápisem SIYINQABA (česky Jsme pevnost).[31]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]

Svazijsko je vnitrozemská země v jižní Africe. Na západě, severu a jihu sousedí s Jihoafrickou republikou (délka hranice 430 km) a na východě s Mosambikem (105 km). Indický oceán leží asi 50 km východně. Země má přibližně oválný tvar, od severu k jihu měří asi 180 km a od západu k východu asi 140 km. S rozlohou 17 364 km² je Svazijsko po Lesothu druhým největším nejmenším státem jižní Afriky (před Lesothem) a sedmým nejmenším suverénním státem v Africe. Země leží mezi 25° 40′ a 27° 20′ j. š. a 30° 50′ a 32° 10′ v. d. Terén tvoří převážně hory a kopce, s několika mírně svažitými rovinami. Podnebí je převážně subtropické, srážky se vyskytují převážně v letních měsících (říjen až březen),[32] zima je období sucha.
Podle nadmořské výšky a charakteru krajiny se Svazijsko tradičně dělí na čtyři oblasti probíhající převážně od severu k jihu. Highveld tvoří západní, hornatou část země a navazuje na horské oblasti Jihoafrické republiky., která na západě přechází do jihoafrických Dračích hor. Zde, na hranici s Jihoafrickou republikou, leží také nejvyšší hora země Emlembe s nadmořskou výškou 1 862 m. Ve střední části se nachází kopcovitý Middleveld s průměrnou nadmořskou výškou kolem 700 m. Tvoří ji úrodná kopcovitá krajina a je nejhustěji osídleným regionem Svazijska s nižšími srážkami než na horách. Na východě leží níže položený Lowveld, jehož nadmořská výška se pohybuje přibližně mezi 60 a 730 m. Je méně osídlen než ostatní oblasti a představuje typickou africkou buš s trnitými stromy a travnatými plochami. Při východní hranici s Mosambikem vystupuje nízké pohoří Lubombo s průměrnou nadmořskou výškou kolem 700 m.[33]
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]Svazijsko má hustou síť vodních toků, které převážně odvádějí vodu směrem na východ do Mosambiku a dále do Indického oceánu. K hlavním řekám patří Komati, Mbuluzi, Usutu a Ngwavuma. Komati a Usutu pramení v Jihoafrické republice, zatímco Mbuluzi a Ngwavuma pramení ve Svazijsku. Řeky mají výrazný sezónní charakter a jejich průtoky se mění v závislosti na letních srážkách.[34]
Vodohospodářsky je území země rozděleno do několika hlavních povodí, mezi něž patří povodí řek Komati, Lomati, Mbuluzi, Usutu a Ngwavuma. Významnou úlohu při zásobování vodou a zavlažování mají přehradní nádrže, například Maguga a Mnjoli.[35]
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]Podnebí Svazijska je převážně subtropické a výrazně se liší podle nadmořské výšky. Klimatické zóny odpovídají čtyřem topografickým oblastem (Highveld, Middleveld, Lowveld a náhorní plošina Lubombo). Léta jsou teplá až horká a deštivá, zatímco zimy jsou chladnější a suché. Srážky jsou soustředěny především do letních měsíců od října do března, přičemž nejvíce jich spadne v horských oblastech na západě. Směrem k východu srážek ubývá a Lowveld má teplejší a sušší podnebí.[36]
V Highveldu se průměrné roční srážky v některých oblastech pohybují nad 1 500 mm, zatímco v níže položených východních částech mohou klesat pod 600 mm, Lowveldu 200 až 550 mm ročně.[37] Průměrná roční teplota se pohybuje přibližně od 17 °C v Highveldu do 22 °C v Lowveldu. Letní teploty v Lowveldu mohou dosahovat až kolem 40 °C.[38][39]
Flóra a fauna
[editovat | editovat zdroj]
Přirozená vegetace Svazijska je značně rozmanitá a mění se podle nadmořské výšky, srážek a půdních podmínek. V zemi se vyskytují travnaté formace, savany, křovinaté porosty i horská vegetace. Přirozené ekosystémy však byly na mnoha místech změněny zemědělstvím, pastvou, těžbou dřeva a rozšiřováním plantáží. Významnou součástí krajiny jsou také lesní plantáže, zejména v západních a vysočinných oblastech.[40]
V zemi převládá savana a další travnaté formace, rostoucí převážně v horách a na náhorních plošinách. Savany se vyskytují hlavně v Lowveldě, kde v jeho východní části jde o suché formace. Součástí savan jsou hlavně akácie a baobaby. Podél řek rostou galeriové lesy. Zaznamenáno zde bylo více než 2 400 druhů rostlin.
Fauna zahrnuje řadu druhů typických pro savany a další ekosystémy jižní Afriky. Žijí zde například zebry, antilopy, žirafy, hroši, lvi, sloni a nosorožci. Významná je také ptačí fauna; v zemi bylo zaznamenáno více než 500 druhů ptáků. K ohroženým druhům patří mimo jiné nosorožec dvourohý a sup kapský.[41] Dále zde žije sup africký, sup bělohlavý, sup královský; dále další dravci orli bojovní, orlíků kejklířů a orli chocholatí, a na nejjižnějším hnízdišti Afriky marabu afrického.[42]
Ochrana biodiverzity
[editovat | editovat zdroj]
Ochrana přírody ve Svazijsku se opírá o síť státních i soukromých chráněných území. Mezi významné státní chráněné oblasti patří Hlane Royal National Park, přírodní rezervace Malolotja, Mlawula, Mantenga, Mlilwane a Hawane a lovecká rezervace Mkhaya. Starší národní přehledy uvádějí sedm oficiálně vyhlášených chráněných území spravovaných státními institucemi nebo organizací Big Game Parks.[43]
Mezi hlavní hrozby pro biologickou rozmanitost patří přeměna přirozených stanovišť, degradace půdy, neudržitelné využívání přírodních zdrojů a šíření invazních druhů. Svazijsko je smluvní stranou Úmluvy o biologické rozmanitosti, Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES) a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.[44]
Politika
[editovat | editovat zdroj]Ngwenyama
Svazijsko je unitární absolutní monarchie. Hlavou státu je král neboli Ngwenyama (doslova „lev“). Podle ústavy je král a Ngwenyama symbolem jednoty a věčnosti svazijského národa.[45] Země je diarchií, podle tradice vládne král společně se svou matkou nebo rituální náhradnicí, ndlovukati (doslova „slonice“). Král byl považován za administrativní hlavu státu, zatímco ndlovukati za jeho duchovní a národní hlavu; její skutečná moc tradičně vyvažovala moc krále. Během dlouhé vlády krále Sobhuzy II. (vládl 82 let v letech 1899 až 1982) se však role ndlovukati stala spíše symbolickou. Král jmenuje předsedu vlády z řad zákonodárců a s pomocí poradního sboru také jmenuje menšinu zákonodárců do obou komor Libandla (parlamentu).
Dvoukomorový parlament Svazijska, neboli Libandla, se skládá ze Senátu a Sněmovny. Senát má 30 členů, z nichž 20 jmenuje král a 10 volí Sněmovna. Sněmovna má 66 členů, z nichž 55 je voleno přímo v jednotlivých tinkhundla a 10 jmenuje král; jejím 66. členem je předseda Sněmovny (Speaker), který je volen z osob stojících mimo její řádné členy. Generální prokurátor je členem z úřední moci (ex officio). Funkční období parlamentu je pět let. Volby do Sněmovny probíhají nestranicky. Ústava králi umožňuje jmenovat některé členy parlamentu s cílem zajistit zastoupení skupin, které nejsou dostatečně zastoupeny prostřednictvím voleb, například žen, osob se zdravotním postižením, představitelů podnikatelské sféry, občanské společnosti, akademické obce či tradičních představitelů.

Soudní systém ve Svazijsku je duální a kombinuje prvky římsko-nizozemského práva se svazijským zvykovým právem. Ústava z roku 2005 posílila nezávislost soudní moci a upravila její současnou strukturu. Soudní soustava zahrnuje Nejvyšší soud, Vrchní soud, specializované soudy a magistrátní soudy; vedle nich působí také tradiční svazijské soudy, které uplatňují zvykové právo.[46] Nejvyšší soud tvoří předseda soudu a nejméně čtyři další soudci. Vrchní soud tvoří taky předseda soudu a nejméně čtyři další soudci.[47]
Svazijsko je členem Organizace spojených národů, Společenství národů, Africké unie, Společného trhu pro Východní a Jižní Afriku, Jihoafrického rozvojového společenství a Jihoafrické celní unie.[48][49][50][51][52]
Svazijské ozbrojené síly (Umbutfo Eswatini Defence Force, UEDF) tvoří pozemní vojsko, letectvo a námořnictvo. Jejich hlavním úkolem je podle ústavy obrana a ochrana svrchovanosti, územní celistvosti a obyvatel Svazijska. Král je vrchním velitelem ozbrojených sil. UEDF se podílí také na ochraně státních hranic, mírových operacích a při mimořádných událostech.
Největší složkou je pozemní vojsko.[53] Součástí ozbrojených sil je také malé letectvo, které zajišťuje zejména přepravu osob a materiálu a další podpůrné úkoly.[54] Námořnictvo je pouze formální součástí ozbrojených sil a vzhledem k vnitrozemské poloze země nemá srovnatelný význam. V roce 2025 vláda uváděla také pokračující zapojení UEDF do mírových operací a ochrany státních hranic.
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]
Svazijsko se dělí na čtyři správní regiony: Hhohho, Manzini, Lubombo a Shiselweni. V čele každého regionu stojí regionální správce, kterého jmenuje král na doporučení ministra odpovědného za správu tinkhundla. Regionální správce předsedá regionální radě, která se podílí na správě regionu a koordinaci jeho sociálního a hospodářského rozvoje.
Regiony se dále dělí na tinkhundla (jednotné číslo inkhundla), které představují základní jednotky místní správy. V současnosti jich je 59: 15 v regionu Hhohho, 18 v Manzini, 15 v Shiselweni a 11 v Lubombu. Každá inkhundla zahrnuje několik náčelnictví a má vlastní radu Bucopho, která spolu s místními komunitami koordinuje rozvojové projekty a další záležitosti místní správy.[55]
Ústava předpokládá jednotný systém místní správy založený na systému tinkhundla, jehož cílem je přenášet výkon správy blíže k obyvatelstvu. Ve městech a obcích působí samostatné městské a obecní samosprávy, které jsou podle vládních materiálů z tohoto systému tinkhundla vyčleněny. Mezi hlavní sídla v Svazijsku patří Manzini, Mbabane, Nhlangano a Siteki, která jsou zároveň regionálními správními středisky.
| č. | Region | Správní středisko | Plocha
(km2)[pozn. 3] |
Počet obyvatel
(odhad pro 2024)[56] |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Hhohho | Mbabane | 3 625 | 355 636 |
| 2 | Manzini | Manzini | 4 094 | 396 995 |
| 3 | Lubombo | Siteki | 5 849 | 237 451 |
| 4 | Shiselweni | Nhlangano | 3 787 | 212 203 |
| Celkem | 17 364 | 1 202 285 | ||
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Svazijsko je rozvojový stát a patří mezi země s nižšími středními příjmy. Jeho ekonomika je úzce propojena s Jihoafrickou republikou a opírá se především o služby, zpracovatelský průmysl a zemědělství, zejména pěstování cukrové třtiny a výrobu cukru. Stát se potýká s vysokou nezaměstnaností, chudobou a značnými příjmovými rozdíly. Podle Světové banky žilo v roce 2025 pod hranicí chudoby stanovenou pro země s nižšími středními příjmy 54 % obyvatel, ve stejném roce bylo nezaměstnaných přes 52 % mladých obyvatel ve věku 15 až 24 let.[57] Přibližně 75 % obyvatelstva se živí samozásobovacím zemědělstvím.[58] Pěstování cukrové třtiny, která představuje největší vývozní komoditu země, s sebou přineslo nucené vysídlování venkovských komunit za účelem vybudování plantáží, dětskou práci a pracovní týden trvající až 60 hodin.[59] V indexu lidského rozvoje zaujímá Svazijsko 126. místo.

Zemědělská půda tvoří 70 % rozlohy země, lesy 29 % a ostatní plochy 1 %. Jen 10 % území státu však tvoří orná půda, zatímco zbytek zemědělské půdy připadá na pastviny (odhad za rok 2022).[60] K obdělávání se tudíž hodí jen malá část půdy. Zdaleka nejvýznamnější plodinou je cukrová třtina, jejíž produkce v roce 2024 dosáhla 5,5 milionu tun. Následovaly kukuřice (75 tisíc tun), ananasy a kolokázie jedlá (po 70 tisících tunách). Pěstují se také pomela, grapefruity, pomeranče, banány a brambory.[61] Nejvíce se chovají skot a kozy, dále prasata, ovce a osli.[61] Největší hodnotu mezi vývozem zemědělských výrobků má cukr (590 mil. USD), zpracované ovoce, dále ananasy, banány (čísla za rok 2024).[62] Pozemky na nichž se pěstuje většina plodin s vysokou hodnotou (cukrová třtina, lesní hospodářství a citrusové plody), se vyznačují vysokou úrovní investic a zavlažování a vysokou produktivitou. Podle Světové banky nízká produktivita samozásobitelského zemědělství a nedostatečné investice přispívají k nízkému hospodářskému růstu, vysoké příjmové nerovnosti a nezaměstnanosti.[63]
Význam těžby v zemi poklesl poté, co byla koncem 70. let 20. století vyčerpána ložiska vysoce kvalitní železné rudy. V důsledku dlouhodobého poklesu světové poptávky po azbestu byl v roce 2001 uzavřen azbestový důl Havelock. Spolu s ním byla uzavřena také materiálová lanovka Bulembu–Barberton, která přepravovala azbest přes hranici do jihoafrického Barbertonu a v opačném směru koks. Dnes se v zemi těží pouze diamanty, černé uhlí a kaolin.
Mezi největší vývozní položky patří vonné směsi (29 % vývozu), cukr (20 %), slévárenská pojiva (12 %), dřevo a uhlí. Hlavním vývozním trhem je Jihoafrická republika (více než dvě třetiny exportu), následovaná Keňou, Nigérií, Mozambikem a Zimbabwe[64].
Svazijsko má dobře rozvinutou silniční síť, která měří asi 4 500 km, z čehož je třetina zpevněná.[65] Platí zde levostranný provoz. Na některých, zejména nezpevněných horských silnicích je možné jezdit pouze nízkou rychlostí. Během období dešťů hrozí povodně a na vozovkách se často pohybují chodci a zvířata.[66]
Železniční síť dlouhá 301 km slouží především nákladní dopravě. Osobní doprava je v současnosti provozována pouze pro turisty.[67] Má dvě hlavní trasy, západ–východ a sever–jih. Propojuje Svazijsko se sousední Jihoafrickou republikou a Mosambikem a využívá kapský rozchod 1 067 mm, běžný v jižní Africe.
Jediným mezinárodním letištěm v zemi je od roku 2014 mezinárodní letiště krále Mswatiho III. přibližně ve středu země. Bývalé mezinárodní letiště Matsapha se od otevření nového letiště využívá pouze pro lékařské účely, lety královské rodiny a vojenské účely. Národní letecká společnost Eswatini Airlink byla většinově dceřinou společností jihoafrické letecké společnosti Airlink a ve svém logu nesla barvy jihoafrické vlajky. Ukončila činnost v roce 2022.[68][69]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Obyv. | ±% p.a. |
|---|---|---|
| 1950 | 271 655 | — |
| 1960 | 345 337 | +2,43 % |
| 1970 | 441 216 | +2,48 % |
| 1980 | 596 644 | +3,06 % |
| 1990 | 872 428 | +3,87 % |
| 2000 | 1 041 414 | +1,79 % |
| 2010 | 1 111 650 | +0,65 % |
| 2020 | 1 192 729 | +0,71 % |
| 2024 | 1 242 822 | +1,03 % |
| 2025 | 1 256 174 | +1,07 % |
| Zdroj: Our World in Data,[70] Světová banka[71] | ||
Podle odhadu Světové banky žilo ve Svazijsku v roce 2025 celkem 1 256 174 obyvatel,[71] což z něj činí nejméně lidnatý stát jižní Afriky a sedmý nejméně lidnatý suverénní stát Afriky. Počet obyvatel se od roku 1960 zvýšil skoro čtyřnásobně, přičemž průměrné roční tempo růstu činilo 2,0 %, avšak toto tempo se v posledních desetiletích výrazně zpomalilo. V roce 2025 činil meziroční přírůstek obyvatel přibližně 1,1 %.[71] Hustota zalidnění dosahuje přibližně 72 obyvatel na km². Ženy tvořily v roce 2024 celkem 50,9 % populace a muži 49,1 %.[72] Střední délka života dosahovala v roce 2024 přibližně 64 let (ženy 67, muži 61).[73] Podíl obyvatel mladších 15 let činil v roce 2024 přibližně 33 %, osob ve věku 15 až 64 let 62 % a osob starších 65 let přibližně 4 %.[74][75] Medián věku dosahoval v roce 2024 asi 22,2 roku.[76]
Úhrnná plodnost dosahovala v roce 2024 přibližně 2,7 dítěte na jednu ženu.[77] Podle odhadu OSN žilo v roce 2024 přibližně 25 % obyvatel ve městských oblastech.[78] Obyvatelstvo je etnicky poměrně homogenní. Většinu obyvatel Svazijska tvoří etnicky Svazijci, k nimž se přidává malý počet Zuluů a bílých Afričanů, převážně lidí britského a afrikánského původu.[79] Úředními jazyky jsou svazijština a angličtina.[80]
Etnické skupiny a jazyky
[editovat | editovat zdroj]
Obyvatelstvo Svazijska tvoří převážně Svazijci. Jejich tradičním jazykem je svazijština, bantuský jazyk úzce příbuzný například zuluštině. Podle údajů OSN tvoří Svazijci 97,8 % obyvatelstva, zatímco ostatní etnické skupiny představují 2,2 %.[81] Mezi menšinami jsou zastoupeni zejména příslušníci dalších afrických etnických skupin, především Zulové, a bílých Afričanů, převážně lidí britského a afrikánského původu.[82]
Úředními jazyky jsou svazijština a angličtina. Svazijština je hlavním jazykem většiny obyvatel a používá se v běžném každodenním styku, zatímco angličtina má významné postavení ve státní správě, školství, v médiích a obchodě.[83]
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]Svazijsko je převážně křesťanskou zemí. Ústava království zaručuje svobodu vyznání a vláda tuto svobodu obecně respektuje.[84] Podle sčítání lidu z roku 2017 se ke křesťanství hlásilo 89 % obyvatel. Největší jednotlivou skupinu mezi křesťany tvořili příslušníci sionistických církví (38 %), následovaní evangelikály (25 %), příslušníky letničního hnutí (13 %), apoštolskými církvemi (5 %) a Nazarény (5 %). Metodisté tvořili 4 % a římští katolíci 4 % obyvatel.[85]
Bez náboženského vyznání bylo podle téhož sčítání 7 % obyvatel. K tradičním náboženstvím se hlásilo 0,45 % obyvatel a k islámu 0,33 %; u 2 % obyvatel nebylo náboženské vyznání uvedeno.[86] Tradiční náboženské představy a úcta k předkům se v zemi částečně prolínají s křesťanskými tradicemi.[87]
Zdraví
[editovat | editovat zdroj]Výdaje země na zdravotnictví ve Svazijsku činily v roce 2023 přibližně 7,5 % hrubého domácího produktu.[88] Navzdory pokroku, kterého tato země dosáhla, je zdravotní péče stále na základní úrovni. V roce 2023 připadalo na 10 000 obyvatel přibližně 6 lékařů;[89] v Česku pro srovnání 42 lékařů na 10 000 obyvatel. Střední délka života dosahovala v roce 2024 přibližně 64 let.[90] Kojenecká úmrtnost činila v roce 2024 přibližně 42 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí.[91]
Významným zdravotním problémem zůstává HIV/AIDS. Podle údajů Světové banky činila v roce 2024 prevalence HIV u dospělé populace přibližně 23,4 %.[92] Výraznou zátěž představuje rovněž tuberkulóza; její incidence byla v roce 2024 odhadována na 319 případů na 100 000 obyvatel.[93]
Gramotnost, školství
[editovat | editovat zdroj]
Míra gramotnosti obyvatel ve věku 15 let a více dosahovala podle nejnovějších dostupných údajů 90,8 % (2022).[94] Míra gramotnosti mladých lidí ve věku 15 až 24 let dosahuje téměř 99 %.[95]
Školní vzdělávání začíná zpravidla v šesti letech. Základní vzdělávání trvá sedm let, od 1. do 7. ročníku, a je zakončeno národní zkouškou.[96] Střední vzdělávání trvá pět let a dělí se na tři roky nižšího a dva roky vyššího stupně.[97] Základní vzdělávání je podle zákona bezplatné a povinné pro děti ve školním věku, zatímco střední vzdělávání není obecně povinné.[98] Celková struktura školského systému tak odpovídá modelu 7–5, po němž následuje terciární vzdělávání.
Mezi hlavní vysokoškolské instituce v zemi patří Svazijská univerzita, Jihoafrická nazarénská univerzita a Svazijská křesťanská lékařská univerzita.
Města
[editovat | editovat zdroj]Následující tabulka uvádí nejlidnatější města a vybraná městská sídla ve Svazijsku podle sčítání lidu z roku 2017.[99]
| Pořadí | Město | Region | Počet obyvatel |
|---|---|---|---|
| 1. | Mbabane | Hhohho | 60 691 |
| 2. | Manzini | Manzini | 30 248 |
| 3. | Nhlangano | Shiselweni | 10 456 |
| 4. | Matsapha | Manzini | 7 571 |
| 5. | Big Bend | Lubombo | 6 433 |
| 6. | Malkerns | Manzini | 6 122 |
| 7. | Piggs Peak | Hhohho | 5 389 |
| 8. | Siteki | Lubombo | 3 663 |
| 9. | Mhlume | Lubombo | 3 645 |
| 10. | Simunye | Lubombo | 3 173 |
Kultura
[editovat | editovat zdroj]
Významnou součástí kulturní identity Svazijska jsou tradiční společenské a politické struktury. Na národní úrovni je iNgwenyama („Lev“) hlavou národa spolu s iNdlovukati („Slonice“), královnou-matkou a duchovní vůdkyní národa. Národní kulturní akce se často konají za účasti iNgwenyamy nebo iNdlovukati. Na úrovni rodiny má tradičně významné postavení muž jako hlava domácnosti; polygamní svazky jsou součástí tradiční společnosti. Tato hlava rodiny, obvykle označovaný jako umnumzane, je ústřední postavou všech činností v domácnosti. Skupina domácností tvořící komunitu a území, na kterém žijí, tvoří kmenové území neboli umphakatsi.

Základní společenskou jednotkou tradiční svazijské společnosti je usedlost, jejíž součástí jsou tradiční chýše, často ve tvaru úlu s doškovou střechou. V polygamní usedlosti má každá manželka vlastní chýši a dvůr obehnaný rákosovým plotem. Součástí usedlosti jsou také stavby určené ke spaní, vaření a skladování potravin. Ústředním místem je kruhová stodola, která má praktický i rituální význam a symbolizuje bohatství a společenské postavení rodiny. Naproti stodoly stojí velká chýše, kterou obývá matka náčelníka. Hlava rodiny stojí v centru všech záležitostí usedlosti a často žije v polygamním svazku.
Podle tradičních představ je sangoma věštec vybraný předky dané rodiny. Výcvik sangomy se nazývá „kwetfwasa“. Na konci výcviku se koná slavnostní ceremoniál, při kterém se všichni místní sangomové scházejí, aby společně hodovali a tančili. Věštec je vyhledáván z různých důvodů, například k určení příčiny nemoci nebo dokonce smrti. Při určování příčiny nemoci využívá podle tradičních představ „kubhule“, což je proces komunikace prostřednictvím transu s přírodními nadpřirozenými silami. Inyanga (v západním pojetí lékařský a farmaceutický specialista) ovládá umění házení kostí („kushaya ematsambo“), které se používá k určení příčiny nemoci.
Amasimba
[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější kulturní událostí je obřad Incwala.[100] Koná se v období kolem prosincového slunovratu. Incwala se někdy překládá jako „obřad prvních plodů“. Ochutnávka nové úrody králem je však pouze jednou ze součástí tohoto několikadenního obřadu. Obřad je úzce spojen s královskou institucí a podle tradičních pravidel jej může pořádat pouze král.
Každý Svazijec se může zúčastnit veřejných částí Incwala. Vrcholem události je čtvrtý den Velké Incwala. Klíčovými postavami jsou král, královna matka, královské manželky a děti, královští guvernéři (indunas), náčelníci, pluky a „bemanti“ neboli „vodní lidé“.
Umhlanga
[editovat | editovat zdroj]
Nejznámější kulturní událostí ve Svazijsku je každoroční rákosový tanec Umhlanga. Během tohoto osmidenního obřadu dívky sekají rákos, předávají jej královně matce a poté tančí. Koná se koncem srpna nebo začátkem září. Zúčastnit se mohou pouze bezdětné, svobodné dívky. Obřad má podle tradice podporovat cudnost dívek, vyjádřit úctu královně-matce a posilovat společenskou soudržnost. Královská rodina jmenuje dívku z řad prostého lidu „indunou“ (velitelkou) dívek a ta prostřednictvím rozhlasu oznamuje termíny konání obřadu. Musí být zkušenou tanečnicí a dobře znát královský protokol. Její protějškem bude jedna z králových dcer.
Dnešní Tanec rákosí není starodávným obřadem, ale vývojem starého zvyku „umchwasho“. V rámci „umchwasho“ byly všechny mladé dívky zařazeny do ženského věkového oddílu. Pokud nějaká dívka otěhotněla mimo manželství, její rodina zaplatila místnímu náčelníkovi pokutu ve výši jedné krávy. Po několika letech, když dívky dosáhly vdávacího věku, vykonávaly pracovní službu pro královnu matku, která končila tancem a hostinou. Praxe umchwasho byla ve Svazijsku uplatňována až do srpna 2005.

Hudba
[editovat | editovat zdroj]Hudba a tanec jsou důležitou součástí svazijské kultury. Tradiční nástroje, jako je makhoyane (jednostrunný hudební luk s rezonancí v tykvi[101]), bubny a flétny, se používají při obřadech a rituálech. TTradiční tance se provádějí v rychlém rytmu, ve formacích a v barevných kostýmech doplněných ozdobami z ptačího peří, které symbolizují společenské postavení a vlastenectví. Svazijská hudba zahrnuje také písně o lásce, historii a náboženství a nadále ovlivňuje moderní hudbu země.
Umění a řemesla
[editovat | editovat zdroj]Svazijské umění zahrnuje mimo jiné keramiku i šperky. Svazijci již odedávna vyrábějí šperky a oděvní doplňky z korálků. Příkladem je ligcebesha, barevný náhrdelník, a indlamu, barevná sukně pro dívky.[102] Historická keramika zahrnuje především hliněné nádoby, které se používají k přenášení vody, vaření piva a jako dekorace. Tyto hliněné nádoby se nazývají tindziwo. Velmi oblíbené byly také dřevěné sochy sloužící jako nádobí, například umcwembe používané k podávání masa. Svazijci také vyráběli mnoho předmětů ze speciálních trav. Patří mezi ně travnaté rohože zvané emacansi a tihlantsi. Dalšími předměty z trávy jsou mimo jiné košťata a košíky.
Svazijsko je také známé silným zastoupením v odvětví řemesel. Formalizované řemeslné podniky zaměstnávají přes 2 500 lidí, z nichž mnozí jsou ženy.[103] Výrobky jsou jedinečné a odrážejí svazijskou kulturu; jejich spektrum sahá od domácích potřeb přes umělecké dekorace až po složitá umělecká díla ze skla, kamene nebo dřeva.
Kuchyně
[editovat | editovat zdroj]Svazijská kuchyně je do značné míry ovlivněna ročním obdobím, geografickou oblastí a sousedním Mosambikem, jehož kuchyně má portugalské vlivy. Mezi základní potraviny patří čirok a kukuřice, které se často podávají s kozím masem.[104] Mnoho Svazijců se živí samozásobitelským zemědělstvím a svou stravu doplňuje potravinami nakupovanými na trzích. Součástí svazijské kuchyně jsou také produkty a potraviny dovážené z pobřežních zemí.[105] Na ulicích se nacházejí stánky s tradičním svazijským masovým gulášem, sendviči, kukuřičnou kaší a sezónně pečenými kukuřičnými klasy.[105]
Příklady svazijských pokrmů:[106][107][108][109][110] Tahragout, pomalu vařené kozí maso se zeleninou a bylinkami; umncweba, sušené maso podobné jihoafrickému biltongu; shishwala, druh kaše podávané jako příloha; siphuphesetindlubu, arašídová kaše; tinkhobe, vařené klasy kukuřice; umbidvo wetintsanga, vařené dýňové listy s arašídy; emasietinkhobetemmbila, pokrm z kukuřice a kyselého mléka; emasi emabele, mletý čirok s kyselým mlékem; sidvudvu, dýňová kaše.
Sport
[editovat | editovat zdroj]Nejpopulárnějším sportem ve Svazijsku je fotbal. Svazijská fotbalová asociace (EFA)[111] zastřešuje mužské i ženské národní týmy a domácí soutěže v čele s Premier League.[112] Mužská reprezentace, známá jako Sihlangu SeMnikati („Štít národa“), se účastní soutěží FIFA, Konfederace afrického fotbalu a Rady fotbalových asociací Jižní Afriky (COSAFA). V COSAFA Cupu se Svazijsko pětkrát dostalo do semifinále a v roce 2021 získalo třetí místo. Na Africký pohár národů ani na mistrovství světa se mužská reprezentace dosud neprobojovala.[113]
Svazijsko se pravidelně účastní také letních olympijských her. Od roku 1984 vysílá své sportovce na každé letní olympijské hry; nejčastěji startují v atletice, plavání a boxu. Nejlepšího olympijského výsledku dosáhl boxer Musa Simelane, který na hrách v Sydney 2000 postoupil do druhého kola pérové váhy, zatímco atlet Sibusiso Matsenjwa se na hrách v Tokiu 2020 probojoval do semifinále běhu na 200 metrů.[114]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eswatini na anglické Wikipedii.
- ↑ Population, total – Eswatini [online]. The World Bank Group [cit. 2026-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Eswatini) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NATIONS, United. South Africa. Specific country data. [s.l.]: United Nations Development Programme Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 Swaziland's King Declares His Country Will Now be Called the Kingdom of eSwatini [online]. Time, 2018-04-20 [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Dashboard - UNGEGN WGN Public Dashboard. ungegn.un.org [online]. [cit. 2026-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini [online]. Organizace spojených národů [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Svazijsko | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- 1 2 Seznam jmen států a jejich územních částí [online]. Názvoslovná komise ČÚZK, 2022-10-17 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ MITCHELL, Peter; WHITELAW, Gavin. The archaeology of southernmost Africa from c. 2000 BP to the early 1800s: a review of recent research. The Journal of African History. 2005, roč. 46, čís. 2, s. 209–241. Dostupné online [cit. 2026-10-01]. doi:10.1017/S0021853705000770.
- 1 2 3 Swazi [online]. Encyclopedia.com [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ MITCHELL, Peter; WHITELAW, Gavin. The archaeology of southernmost Africa from c. 2000 BP to the early 1800s: a review of recent research. The Journal of African History. 2005, roč. 46, čís. 2, s. 209–241. Dostupné online [cit. 2026-10-01]. doi:10.1017/S0021853705000770.
- ↑ DLAMINI, Hlengiwe Portia. A Constitutional History of the Kingdom of Eswatini (Swaziland), 1960–1982. Cham: Palgrave Macmillan, 2019. ISBN 978-3-030-24777-5. doi:10.1007/978-3-030-24777-5.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Swaziland [online]. Encyclopedia.com [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ DLAMINI, Hlengiwe Portia. A Constitutional History of the Kingdom of Eswatini (Swaziland), 1960–1982. Cham: Palgrave Macmillan, 2019. ISBN 978-3-030-24777-5. doi:10.1007/978-3-030-24777-5.
- ↑ OFFICE, Great Britain Colonial. Swaziland: Report for the year. [s.l.]: H.M. Stationery Office 746 s. Dostupné online. S. 39, 40. (anglicky) Google-Books-ID: V50KAAAAIAAJ.
- ↑ Country Facts | eSwatini. www.un.int [online]. [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ eSwatini profile. BBC News. 2011-07-09. Dostupné online [cit. 2026-10-01]. (anglicky)
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ DLAMINI, Hlengiwe Portia. A Constitutional History of the Kingdom of Eswatini (Swaziland), 1960–1982. Cham: Palgrave Macmillan, 2019. ISBN 978-3-030-24777-5. doi:10.1007/978-3-030-24777-5.
- ↑ DLAMINI, Hlengiwe Portia. A Constitutional History of the Kingdom of Eswatini (Swaziland), 1960–1982. Cham: Palgrave Macmillan, 2019. ISBN 978-3-030-24777-5. doi:10.1007/978-3-030-24777-5.
- ↑ Eswatini (formerly Swaziland) [online]. South African History Online [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini: Who we are [online]. Government of the Kingdom of Eswatini [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Constitution of the Kingdom of Swaziland, 2005 [online]. Eswatini Legal Information Institute [cit. 2026-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2025-12-09.
- ↑ Eswatini: Who we are [online]. Government of the Kingdom of Eswatini [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Svazijská vlajka na Flags of the World
- 1 2 Zpravodaj Vexilolog č. 69, červen 2018
- ↑ Swaziland Holidays - Trekking, Walking & Hiking Tours 2026/27. Mountain Kingdoms [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About Us [online]. Government of the Kingdom of Eswatini [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Swaziland [online]. Organizace pro výživu a zemědělství [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ National Water Policy [online]. Government of the Kingdom of Eswatini [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Environmental and Social Impact Assessment of the Proposed Mbabane–Manzini Corridor Dam Project [online]. Government of the Kingdom of Eswatini, Ministry of Natural Resources and Energy, 2021-06 [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ MLENGA, Daniel H.; JORDAAN, Andries J. Monitoring droughts in Eswatini: A spatiotemporal variability analysis using the Standard Precipitation Index. Jamba (Potchefstroom, South Africa). 2019, roč. 11, čís. 1, s. 712. ISSN 1996-1421. doi:10.4102/jamba.v11i1.712. PMID 31745406. (anglicky)
- ↑ Eswatini (Swaziland) Weather, Climate, and geography [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Environmental and Social Impact Assessment of the Proposed Mbabane–Manzini Corridor Dam Project [online]. Government of the Kingdom of Eswatini, Ministry of Natural Resources and Energy, 2021-06 [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ National Biodiversity Strategy and Action Plan [online]. Convention on Biological Diversity [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ WILDWEB. Hlane Royal National Park, Game Parks in Swaziland. biggameparks.org [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Third National Report [online]. Convention on Biological Diversity [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Aichi Biodiversity Target 11 Country Dossier: Eswatini [online]. Convention on Biological Diversity, 2021 [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ The Constitution of The Kingdom of Swaziland Act, 2005, Chapter 1, Section 4(2)
- ↑ Judiciary [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2016. (anglicky)
- ↑ The Law and Legal Research in Swaziland [online]. Hauser Global Law School Program [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ United Nations in Swaziland [online]. [cit. 2018-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 August 2018. (anglicky)
- ↑ Kingdom of eSwatini | The Commonwealth [online]. 15 August 2013 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kingdom of Swaziland | African Union [online]. [cit. 2018-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 August 2018. (anglicky)
- ↑ COMESA Members States – Common Market for Eastern & Southern Africa. Common Market for Eastern & Southern Africa. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 August 2018. (anglicky)
- ↑ Southern African Development Community :: Eswatini [online]. [cit. 2018-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SIPRI military expenditure database [online]. Milexdata.sipri.org [cit. 2012-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2010. (anglicky)
- ↑ Air force (Swaziland) – Sentinel Security Assessment – Southern Africa [online]. Janes.com, 12 April 2011 [cit. 2012-07-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ National context. UNFPA Kingdom of Eswatini [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatin | World Bank Group. www.worldbank.org [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kingdom of Eswatini Country Strategic Opportunities Programme 2022-2027 [online]. IFAD, 2022-05-09 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- ↑ VICKY, Alain. Africa's last absolute monarchy. Le Monde diplomatique [online]. 2018-10-01 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
- 1 2 FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- ↑ BANK, World. Eswatini - Country Economic Memorandum: In search of the drivers of inclusive growth. World Bank [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini. The Observatory of Economic Complexity [online]. OEC [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Roadways [online]. CIA World Factbook Archive — Home, 2024 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online.
- ↑ AMT, Auswärtiges. Eswatini: Reise- und Sicherheitshinweise. Auswärtiges Amt [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Tourist Train [online]. [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini Airlink to cease operations in late 2Q22 [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMITH, Compiled by Carin. 'New era of competition' as Airlink, Eswatini end decades-long joint venture [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Population, 1950 to 2023 [online]. Our World in Data [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 Population, total – Eswatini [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Population, female (% of total population) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Life expectancy at birth, total (years) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Population ages 0–14 (% of total population) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Population ages 15–64, total – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini demographics 2024 [online]. StatisticsTimes [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fertility rate, total (births per woman) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini demographics 2024 [online]. StatisticsTimes [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRI/CORE/SWZ/2022 – Common core document forming part of the reports of States parties [online]. United Nations [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Country Facts – eSwatini [online]. United Nations [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRI/CORE/SWZ/2022 – Common core document forming part of the reports of States parties [online]. United Nations [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini – The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2026-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-31. (anglicky)
- ↑ Country Facts – eSwatini [online]. United Nations [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Religious Intelligence. Country Profile: Swaziland (Kingdom of Swaziland) 2008 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2008. (anglicky)
- ↑ The 2017 Population and Housing Census – Volume 3: Population Structure and Composition, Urbanization, Internal and International Migration and Absentee Population [online]. Central Statistical Office, Eswatini, 2019-12 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The 2017 Population and Housing Census – Volume 3: Population Structure and Composition, Urbanization, Internal and International Migration and Absentee Population [online]. Central Statistical Office, Eswatini, 2019-12 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini – The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2026-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-31. (anglicky)
- ↑ Current health expenditure (% of GDP) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Physicians (per 1,000 people) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Life expectancy at birth, total (years) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mortality rate, infant (per 1,000 live births) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Development Indicators [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Incidence of tuberculosis (per 100,000 people) – Eswatini. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini – Education Statistics [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini – Education Statistics [online]. World Bank [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Primary Education [online]. Government of Eswatini [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Secondary Education [online]. Government of Eswatini [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini – Education Country Brief [online]. UNESCO [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The 2017 Population and Housing Census – Volume 3 [online]. Central Statistical Office, Eswatini, 2019-12 [cit. 2026-09-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Incwala [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Traditional Swazi Music, South Africa – Sound Clip – ninemsn Encarta [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-11-24. (anglicky)
- ↑ SNTC. CULTURAL RESOURCES: Swazi Lifestyle [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2015. (anglicky)
- ↑ TechnoServe Swaziland Handcrafts Impact Study, February 2011
- ↑ Swaziland Food and Drink [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-19. (anglicky)
- 1 2 "Swaziland Food and Dining" Archivováno 12. 10. 2009 na Wayback Machine.. iExplore (website). Accessed May 2010.
- ↑ What to eat and drink in eSwatini. World Travel Guide [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Swaziland National Trust Commission - Swazi Culture. www.sntc.org.sz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-17.
- ↑ CHARTSBIN. Top Favourite Food of Each Country. ChartsBin [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Dome Travels [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-24. (anglicky)
- ↑ TEAM, The Untappd. Untappd. Untappd [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Times Of Swaziland [online]. Times.co.sz [cit. 2013-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-03. (anglicky)
- ↑ The Swazi Observer [online]. Observer.org.sz, 18 February 2012 [cit. 2013-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eswatini. COSAFA [online]. [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Eswatini (SWZ) [online]. Olympedia [cit. 2026-10-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svazijsko na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Svazijsko ve Wikislovníku- Eswatini vláda oficiální stránky vlády
- CIA. The World Factbook - Eswatini [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-18. (anglicky)
- Eswatini [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky)
- Human rights in Eswatini [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky)