Komory

Podle mytologie upustil džin drahokam, který vytvořil rozsáhlé kruhové ohnivé peklo. To se proměnilo v sopku Karthala, jež vytvořila ostrov Ngazidja (Grande Comore). Podle jiné legendy ostrov navštívil také král Šalomoun se svou královnou Bilqís.

Za nejstarší doložené lidské obyvatele Komorských ostrovů jsou dnes považováni Austronésané, kteří připluli na lodích z ostrovů v jihovýchodní Asii.^[7][8] Do oblasti dorazili nejpozději v 8. století n. l., kdy vzniklo nejstarší dosud známé archeologické naleziště na ostrově Mayotte. Někteří badatelé však předpokládají, že osídlení začalo již v 1. století.^[9]

Pozdější osadníci přicházeli z východního pobřeží Afriky, Arabského poloostrova, oblasti Perského zálivu, Malajského souostroví a Madagaskaru. Obyvatelé hovořící bantuskými jazyky byli na ostrovech přítomni již od počátků osídlení.^[10]

Vývoj Komor se obvykle dělí do několika období. Nejstarší spolehlivě doloženou fází je období Dembeni, které trvalo od 8. do 10. století. Tehdy se na jednotlivých ostrovech nacházelo několik menších osad.^[11] Od 11. do 15. století se rozvíjel obchod s Madagaskarem a s obchodníky ze svahilského pobřeží a Blízkého východu. Vznikaly nové vesnice a stávající sídla se rozrůstala. V tomto období přicházeli také osadníci z Arabského poloostrova, zejména z oblasti Hadramautu.

Podle legendy se obyvatelé ostrovů dozvěděli o islámu v roce 632 a vyslali do Mekky posla jménem Mtswa-Mwindza. Když tam dorazil, islámský prorok Muhammad již zemřel. Posel se přesto po pobytu v Mekce vrátil na Ngazidju, kde ve svém rodném městě Ntsaweni postavil mešitu a zahájil postupné přijímání islámu mezi místními obyvateli.^[12] V roce 933 označili ománští námořníci Komory jako „Ostrovy vůní“.^[13]

Mezi nejstaršími písemnými prameny o východní Africe jsou díla Al-Masúdího, která popisují rané islámské obchodní trasy. Pobřeží a ostrovy podle nich často navštěvovali muslimští obchodníci a námořníci z Persie a arabského světa, kteří hledali korály, ambro, slonovinu, želvovinu, zlato a otroky určené pro arabský obchod s otroky. Zároveň přinášeli islám obyvatelům oblasti Zandž, včetně Komor. S rostoucím významem souostroví v rámci východoafrického pobřeží se zde stavěly malé i velké mešity. Komory se staly součástí svahilského kulturního a hospodářského prostoru a významným obchodním centrem v síti přístavních měst, mezi něž patřily Kilwa na území dnešní Tanzanie, Sofala, přístav pro vývoz zlata z dnešního Zimbabwe, v Mosambiku a Mombasa v dnešní Keni.^[14]

Portugalci vstoupili do Indického oceánu na konci 15. století. První portugalská návštěva Komor se zřejmě uskutečnila v roce 1503 během druhé výpravy Vasca da Gamy.^[15] Po většinu 16. století poskytovaly ostrovy zásoby portugalské pevnosti v Mosambiku. Portugalská koruna se sice nepokusila souostroví formálně ovládnout, někteří portugalští obchodníci se zde však usadili a oženili se s místními ženami.

Na konci 16. století začali místní vládci na africké pevnině vytlačovat evropské mocnosti. S podporou ománského sultána Saíf bin Sultána začali porážet Nizozemce a Portugalce. Jeden z jeho nástupců, Saíd bin Sultán, posílil vliv ománských Arabů v oblasti a přesunul správní centrum do nedalekého Zanzibaru, který se dostal pod ománskou nadvládu. Komory si však zachovaly nezávislost. Tři menší ostrovy byly zpravidla politicky sjednocené, zatímco největší ostrov Ngazidja se dělil na několik samostatných království (ntsi).^[16]

Ostrovy měly výhodnou polohu pro zásobování evropských lodí. Nejprve poskytovaly zásoby Portugalcům v Mosambiku, později také lodím, zejména anglickým, plujícím do Indie. Následně se staly zdrojem otroků pro plantážní ostrovy v souostroví Maskarény.^[17][18]

V posledním desetiletí 18. století začali komorské ostrovy napadat madagaskarští bojovníci, především příslušníci etnik Betsimisaraků a Sakalavů, kteří odtud odváděli otroky. Ostrovy byly zpustošeny, úroda ničena a obyvatelé zabíjeni, odváděni do zajetí nebo prchali na africkou pevninu. Podle některých zpráv zůstal na ostrově Mwali v době, kdy nájezdy ve druhém desetiletí 19. století konečně ustaly, pouze jediný muž.^[19] Ostrovy byly následně znovu osídleny otroky z africké pevniny, kteří byli prodáváni Francouzům na Mayotte a Maskarénách. V roce 1865 mělo podle odhadů až 40 % obyvatel Komor tvořit zotročené obyvatelstvo.^[20]

Francie zahájila koloniální ovládnutí Komor zabráním Mayotte v roce 1841. Tehdejší sultán ostrova, madagaskarský uzurpátor Andriantsoly (známý také jako Tsy Levalo), podepsal v dubnu 1841 smlouvu, kterou ostrov postoupil francouzským úřadům.^[21][22] Francie se poté pokusila přeměnit Mayotte v kolonii cukrových plantáží.

Nzwani, známý Britům jako Johanna, nadále sloužil jako zastávka anglických obchodníků plujících do Indie a na Dálný východ i amerických velrybářských lodí. Britové však ostrov postupně přestávali využívat poté, co v roce 1814 získali Mauricius. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 význam obchodu se zásobami na Nzwani výrazně poklesl. Mezi vývozní komodity Komor patřily kromě otroků také kokosové ořechy, dřevo, dobytek a želvovina. Britští a američtí osadníci i místní sultán vytvořili plantážní hospodářství, které využívalo přibližně třetinu půdy pro pěstování plodin určených na vývoz. Kromě cukrové třtiny na Mayotte se začaly pěstovat také ylang-ylang, další vonné rostliny, vanilka, hřebíček, káva, kakao a sisal.^[23]

V roce 1886 se Mwali dostal pod francouzskou ochranu na základě rozhodnutí sultána Mardjaniho Abdou Cheikha. Ve stejném roce podřídil ostrov francouzské ochraně také sultán Said Ali z Bambaa, jednoho ze sultanátů na Ngazidji. Učinil tak výměnou za francouzskou podporu svého nároku na celý ostrov; vládl až do abdikace v roce 1910. V roce 1908 byly všechny čtyři ostrovy sjednoceny pod jedinou správou, nazvanou Colonie de Mayotte et dépendances, a podřízeny francouzskému generálnímu guvernérovi Madagaskaru. V roce 1909 abdikoval sultán Said Muhamed z Nzwani ve prospěch francouzské vlády. Roku 1912 byly protektoráty zrušeny a ostrovy spravovány jako jediná kolonie. O dva roky později byla kolonie zrušena a ostrovy se staly provincií francouzské kolonie Madagaskar.^[10]

V roce 1973 byla s Francií uzavřena dohoda, podle níž měly Komory získat nezávislost v roce 1978, přestože poslanci za Mayotte hlasovali pro užší začlenění do Francie. V roce 1974 se na všech čtyřech ostrovech konalo referendum o nezávislosti. Na třech ostrovech se většina obyvatel vyslovila pro nezávislost, zatímco Mayotte hlasovalo proti. Dne 6. července 1975 však komorský parlament jednostranně vyhlásil nezávislost. Ahmed Abdallah vyhlásil nezávislý komorský stát (État comorien; دولة القمر) a stal se jeho prvním prezidentem. Francie nový stát uznala až 31. prosince 1975 a nadále si ponechala kontrolu nad Mayotte.

Následujících třicet let se vyznačovalo politickými nepokoji. Dne 3. srpna 1975, necelý měsíc po vyhlášení nezávislosti, byl prezident Ahmed Abdallah svržen ozbrojeným převratem. Ve funkci jej nahradil Said Mohamed Jaffar, člen Sjednocené národní fronty Komor (FNUK). V lednu 1976 byl Jaffar sesazen a vystřídal jej ministr obrany Ali Soilihi.^[24]

Obyvatelé Mayotte během tohoto období ve třech referendech odmítli nezávislost na Francii. V prvním hlasování, které se konalo na všech ostrovech 22. prosince 1974, se 63,8 % voličů na Mayotte vyslovilo pro zachování vazeb na Francii. Druhé referendum v únoru 1976 tento výsledek potvrdilo drtivou většinou 99,4 % hlasů a třetí hlasování v dubnu 1976 potvrdilo, že obyvatelé Mayotte chtějí zůstat francouzským územím. Na zbývajících třech ostrovech zavedla Soilihiho vláda řadu socialistických a izolacionistických opatření, která brzy zhoršila vztahy s Francií.

Dne 13. května 1978 se Bob Denard, který podle některých zdrojů opět jednal na základě pověření francouzské zpravodajské služby SDECE, vrátil na Komory a při převratu svrhl prezidenta Soilihiho. Abdallaha znovu dosadil k moci s podporou francouzské, rhodéské a jihoafrické vlády. Ali Soilihi byl zajat a o několik týdnů později popraven.^[24][25]

Abdallahovo prezidentství se na rozdíl od Soilihiho vlády vyznačovalo autoritářstvím a silnějším důrazem na tradiční islám.^[26] Země byla přejmenována na Federativní islámskou republiku Komory (République Fédérale Islamique des Comores; جمهورية القمر الإتحادية الإسلامية). Bob Denard působil jako Abdallahův hlavní poradce a díky svému vlivu byl označován za „místokrále Komor“. Jihoafrická republika financovala jeho prezidentskou gardu a prostřednictvím Moroni tak mohla obcházet mezinárodní embargo proti režimu apartheidu. Denard na souostroví také vytvořil stálou jednotku žoldnéřů, která zasahovala v konfliktech v Africe na žádost Paříže nebo Pretorie.

Abdallah zůstal prezidentem až do roku 1989. V obavách z možného převratu podepsal dekret, který nařizoval prezidentské gardě vedené Denardem odzbrojit ozbrojené síly. Krátce po podpisu dekretu byl Abdallah údajně zastřelen ve své kanceláři nespokojeným vojákem. Pozdější zprávy však uvádějí, že do jeho ložnice byla vystřelena protitanková střela, která jej zabila.^[27] Denard byl při incidentu rovněž zraněn. Předpokládá se, že Abdallaha zabil voják pod Denardovým velením.^[28]

O několik dní později byl Denard francouzskými výsadkáři evakuován do Jihoafrické republiky. Prezidentem se poté stal Said Mohamed Djohar, starší nevlastní bratr Soilihiho, který ve funkci zůstal do září 1995. Tehdy se Denard vrátil a pokusil se o další převrat. Tentokrát Francie zasáhla výsadkáři a přinutila jej ke kapitulaci.^[29][30] Francouzi odvezli Djohara na ostrov Réunion a prezidentem se po volbách stal Mohamed Taki Abdoulkarim, podporovaný Paříží. Zemi vedl od roku 1996 v době pracovních konfliktů, potlačování opozice a separatistických střetů až do své smrti v listopadu 1998. Ve funkci jej dočasně nahradil Tadjidine Ben Said Massounde.^[31]

Ostrovy Nzwani a Mwali vyhlásily v roce 1997 nezávislost na Komorách ve snaze obnovit francouzskou nadvládu. Francie však jejich žádost odmítla, což vedlo ke krvavým střetům mezi federálními jednotkami a povstalci.^[32]

V dubnu 1999 převzal moc při nekrvavém převratu plukovník Azali Assoumani, náčelník generálního štábu armády. Svrhl dočasného prezidenta Massounda a své jednání zdůvodnil neschopností vlády řešit krizi. Od získání nezávislosti v roce 1975 šlo o osmnáctý převrat nebo pokus o něj.^[33]

Assoumanimu se nepodařilo upevnit moc a obnovit kontrolu nad všemi ostrovy, což vyvolalo mezinárodní kritiku. Africká unie pod vedením jihoafrického prezidenta Thaba Mbekiho uvalila na Nzwani sankce, aby podpořila vyjednávání a usmíření.^[34][35]

Na základě dohod z Fomboni, které 17. února 2001 podepsali představitelé všech tří ostrovů,^[36] byl oficiální název země změněn na Komorský svaz. Nový stát měl být výrazně decentralizovaný a ústřední vláda měla většinu pravomocí přenést na vlády jednotlivých ostrovů, z nichž každou vedl vlastní prezident. Prezident svazu se měl volit v celostátních volbách a funkce se měla každých pět let střídavě ujímat osoba pocházející z jednoho z ostrovů.

Assoumani odstoupil v roce 2002, aby se mohl zúčastnit demokratických prezidentských voleb, které vyhrál. Pod mezinárodním tlakem, který směřoval na vojenského vládce původně nastoupivšího k moci silou, přistoupil na ústavní změny umožňující nové volby.^[37] Na počátku roku 2005 byl přijat zákon o rozdělení pravomocí (Loi des compétences), který vymezil působnost jednotlivých orgánů veřejné moci. Jeho ustanovení se následně zaváděla do praxe.

Volby v roce 2006 vyhrál Ahmed Abdallah Mohamed Sambi, sunnitský muslimský duchovní přezdívaný „ajatolláh“ kvůli studiu islámu v Íránu. Assoumani uznal výsledky voleb a umožnil tak první pokojné a demokratické předání moci v dějinách souostroví.^[38]

Plukovník Mohamed Bacar, bývalý četník vycvičený ve Francii a zvolený prezidentem Nzwani v roce 2001, odmítl na konci svého pětiletého mandátu odstoupit. V červnu 2007 uspořádal hlasování, které mělo potvrdit jeho setrvání ve funkci, komorská federální vláda a Africká unie je však označily za nezákonné. Dne 25. března 2008 obsadily stovky vojáků Africké unie a Komorského svazu Nzwani ovládaný povstalci. Zásah se setkal s převážně příznivým přijetím místního obyvatelstva. Během Bacarovy vlády však podle zpráv docházelo k mučení stovek, možná až tisíců lidí.^[39] Někteří povstalci byli zabiti nebo zraněni, oficiální údaje však nebyly zveřejněny. Zraněno bylo nejméně jedenáct civilistů a několik úředníků bylo uvězněno. Bacar uprchl na motorovém člunu na Mayotte, kde požádal o azyl. V Komorách následovaly protifrancouzské protesty. Bacarovi byl nakonec udělen azyl v Beninu.

Od získání nezávislosti na Francii zažily Komory více než dvacet převratů nebo pokusů o převrat.^[40]

Po volbách na konci roku 2010 se prezidentem stal bývalý viceprezident Ikililou Dhoinine, který se funkce ujal 26. května 2011. Byl prvním prezidentem Komor pocházejícím z ostrova Mwali. Po volbách v roce 2016 nastoupil na třetí funkční období Azali Assoumani z Ngazidji. V roce 2018 uspořádal referendum o změně ústavy, která měla prezidentovi umožnit vykonávat dvě funkční období. Změny byly schváleny, hlasování však provázely spory a bojkot opozice. V dubnu 2019 byl Assoumani navzdory rozsáhlému odporu znovu zvolen prezidentem, čímž zahájil první z možných dvou pětiletých funkčních období podle nových pravidel.^[41]

V parlamentních volbách v lednu 2020 získala drtivou většinu mandátů strana prezidenta Assoumaniho, Konvence pro obnovu Komor (CRC).^[42]

V roce 2021 Komory podepsaly a ratifikovaly Smlouvu o zákazu jaderných zbraní, čímž se zařadily mezi státy bez jaderných zbraní.^[43] V roce 2023 byly Komory pozvány na summit skupiny G7, který se konal v Hirošimě, jako hostující země mimo členskou skupinu.^[44] Dne 18. února 2023 se Komory ujaly předsednictví Africké unie.^[45]

V lednu 2024 byl Azali Assoumani v prezidentských volbách, jejichž průběh opozice zpochybnila, znovu zvolen se ziskem 63 % hlasů.^[46] V parlamentních volbách v lednu 2025 získala vládní strana prezidenta Assoumaniho 28 z celkových 33 křesel. Opoziční strany výsledky odmítly.^[47]

V roce 2026 byla historická města někdejších komorských sultanátů zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Jedná se o první památku islámského charakteru zapsanou na tomto seznamu na Komorách.^[48]

Komorská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se čtyřmi vodorovnými pruhy (žlutým, bílým, červeným a modrým), se zeleným žerďovým klínem s vrcholem ve středu listu. V klínu je bílý půlměsíc s cípy směřujícími k vlajícímu okraji, mezi nimiž jsou pod sebou čtyři bílé, pěticípé hvězdy.^[49]

Ngazidja, ve francouzštině známá jako Grande Comore, je největší z ostrovů Komorského svazu. Měří přibližně 65 km na délku a 25 km na šířku, má rozlohu 1 025 km². Jako nejmladší ze čtyř ostrovů celého souostroví má také sopečný původ. Nejvýraznějšími topografickými prvky ostrova jsou dvě sopky: Na severu ostrova se nachází vulkanický masiv La Grille, jehož nejvyšší části dosahují výšky přibližně 1 060 m. Na jihu leží aktivní sopka Kartala, vysoká 2 361 m. K jejím posledním erupcím došlo v letech 2005, 2006 a 2007. Obě sopky spojuje náhorní plošina v průměrné nadmořské výšce 600 až 700 m. Jelikož je Ngazidja geologicky relativně mladý ostrov, má tenkou a kamenitou půdu, která nedokáže zadržovat vodu. Voda z vydatných srážek na ostrově proto musí být shromažďována v záchytných nádržích. Podél pobřeží se nenacházejí žádné korálové útesy. Jeden z největších zbytků kdysi rozsáhlých deštných pralesů Komor se nachází na svazích Kartaly. Hlavním městem ostrova i celého státu je Moroni.

Nzwani, francouzsky Anjouan, leží 80 km jihovýchodně od Ngazidji. Má trojúhelníkový tvar o délce stran asi 40 km a jeho rozloha je 424 km². Ostrov je hornatý, s členitým pobřežím a úrodnými svahy. Tři hřebeny – Sima, Nioumakele a Jimilime – vycházejí z centrálního vrcholu Mtingui (1 575 m) a dodávají ostrovu jeho charakteristický tvar. Díky přírodním podmínkám se zde rozvinulo zemědělství, včetně pěstování tropických plodin.^[6] V blízkosti pobřeží se nachází korálový útes; hlavní město ostrova, Mutsamudu, je zároveň jeho hlavním přístavem.

Mwali, francouzsky Mohéli, je 30 km dlouhý a 12 km široký a jeho rozloha činí 211 km².^[50] Je tak nejmenším z hlavních ostrovů Komorského svazu i celého souostroví. Uprostřed se táhne horský hřeben, jehož nejvyšší vrchol dosahuje výšky 860 m. Vyznačuje se významnou biologickou rozmanitostí a výskytem ostrovních a mořských ekosystémů.^[51] Stejně jako na Ngazidja se i zde zachovaly porosty deštného pralesa. Mořský park Mohéli, založený v roce 2001, chrání korálové útesy, pobřežní stanoviště mořských želv a další mořské živočichy. V roce 2020 byla oblast zařazena do světové sítě biosférických rezervací UNESCO.^[51][52] Hlavním městem je Fomboni.

Na Komorách panuje vlhké tropické podnebí ovlivněné Indickým oceánem, s výrazným střídáním dvou ročních období. Od listopadu do dubna či května převládá horké a deštivé období, ovlivňované severozápadním monzunem, zatímco od května do října nastává sušší a o něco chladnější období, kdy převládají jihovýchodní pasáty. Podnebí se místně liší v závislosti na nadmořské výšce a orientaci svahů vůči převládajícím větrům.^[53]

Průměrná roční teplota na souostroví dosahuje přibližně 24 °C. Nejteplejším měsícem je leden s průměrnou teplotou kolem 25 °C, zatímco v červenci klesá průměr přibližně na 22 °C. Roční úhrn srážek činí v průměru asi 2 100 mm, mezi jednotlivými ostrovy a jejich částmi se však výrazně liší: podle nadmořské výšky a orientace vůči větrům se pohybuje přibližně od 1 000 do 5 000 mm. Nejvíce srážek spadne během období dešťů, především v lednu, kdy měsíční úhrn dosahuje v průměru kolem 310 mm.^[54]

Tropické cyklony mohou způsobovat rozsáhlé škody na obydlích, zemědělských plodinách a dopravní infrastruktuře. Mezi přírodní rizika patří také sopečná činnost na Ngazidji.

Komory se vyznačují rozmanitými tropickými ekosystémy, mezi něž patří vlhké horské lesy, pobřežní vegetace, mangrovy a korálové útesy. Vzhledem k dlouhodobé izolaci ostrovů se zde vyskytuje řada endemických druhů rostlin a živočichů. K nejvýznamnějším patří kaloň komorský (Pteropus livingstonii), který žije pouze na ostrovech Nzwani a Mwali, a kaloň zapomenutý (Rousettus obliviosus). Na Komory byl lidmi z Madagaskaru zavlečen lemur mongoz, žije na ostrovech Mwali a Anjouan.^[55] Na území státu se vyskytuje 17 ptačích endemitů, například drobná sova výreček komorský (Otus pauliani) a malý pěvec lejsek komorský (Humblotia flavirostris).^[56]

V okolních vodách žijí mořské želvy, delfíni a dugongové; oblast je také důležitým migračním stanovištěm keporkaků.^[57][58]

Významnou součástí ochrany přírody je Národní park Mwali na stejnojmenném ostrově, který chrání horské lesy, pobřežní stanoviště a mořské ekosystémy. V roce 2020 byla oblast vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO. K dalším chráněným územím patří Národní park Karthala na ostrově Njazidja, zahrnující okolí stejnojmenné aktivní sopky, a Národní park Mont Ntringui na ostrově Nzwani. U pobřeží ostrova Mwali se nachází také mořský park Mohéli, založený v roce 2001, který chrání korálové útesy, mangrovy a pláže důležité pro rozmnožování mořských želv.^[58][59][60]

Přírodní prostředí ohrožuje především odlesňování způsobené rozšiřováním zemědělské půdy a těžbou dřeva. Úbytek lesů urychluje erozi půdy, zhoršuje zadržování vody a omezuje životní prostor endemických druhů. Na pobřeží představují problémy znečištění, nadměrný rybolov a poškozování korálových útesů. Změna klimatu navíc zvyšuje rizika spojená s oteplováním oceánu, vzestupem hladiny moře a tropickými bouřemi.^[57][60] Ochrana biodiverzity se proto zaměřuje na zachování původních lesů, obnovu degradovaných stanovišť, ochranu mořských ekosystémů a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Důležitou úlohu má zapojení místních obyvatel do správy chráněných území, zejména při ochraně pobřeží a regulaci rybolovu. Biosférická rezervace Mwali spojuje ochranu přírody s podporou udržitelného rozvoje místních komunit.^[58][60]

Komory si činí územní nárok na francouzské Mayotte. Dále si Komory si rovněž činí územní nárok na Roztroušené ostrovy v Indickém oceánu (francouzsky Îles Éparses de l’océan Indien), konkrétně na souostroví Glorieuses, které tvoří ostrov Grande Glorieuse, ostrůvek Île du Lys a několik menších ostrůvků a skalních útvarů. Souostroví je součástí Francouzských jižních a antarktických území, jejichž pátý správní obvod tvoří Roztroušené ostrovy. Glorieuses jsou předmětem územního sporu mezi Francií a Komorami.^[61][62] S územním sporem souvisí také Banc du Geyser, bývalý ostrov a rozsáhlý korálový útes v Mosambickém průlivu ležící mezi Komorským souostrovím a Madagaskarem, jehož části se při odlivu mohou vynořovat nad hladinu. Útes si nárokují Komory, Francie i Madagaskar, který svůj nárok vznesl v roce 1976. Spor souvisí také s vymezením výlučných ekonomických zón těchto států; hranice jejich námořních nároků v této oblasti nebyly definitivně vyřešeny.^[61]

Komory jsou členem Organizace spojených národů, Africké unie, Ligy arabských států, Organizace islámské spolupráce a Společenství pro rozvoj jižní Afriky (SADC). Jsou rovněž členem Hnutí nezúčastněných zemí, Africké rozvojové banky, Komise Indického oceánu a Společného trhu pro východní a jižní Afriku (COMESA). Významné jsou vztahy s Francií, které však dlouhodobě ovlivňuje spor o Mayotte. Ostrov je spravován Francií, zatímco Komorský svaz na něj nadále uplatňuje územní nárok.^[71]

Ozbrojené síly Komorského svazu tvoří Národní armáda pro rozvoj (Armée nationale de développement), jejíž součástí jsou obranné síly a národní četnictvo. Mezi další bezpečnostní složky patří pobřežní stráž a federální policie. Jejich úkoly zahrnují zajišťování vnitřní bezpečnosti, ochranu státního území a námořních hranic a pátrací a záchranné operace. Podle odhadů z roku 2023 měly obranné síly přibližně 600 příslušníků a federální policie asi 500 příslušníků. Francie s Komorami spolupracuje v oblasti obrany, mimo jiné při výcviku vojenského personálu a ochraně teritoriálních vod.^[72]

Stav lidských práv na Komorách je spojován zejména s omezeními politické opozice, svobody projevu a nezávislosti médií. Ústavní změny z roku 2018 a následné upevnění moci prezidenta Azaliho Assoumaniho přispěly podle organizace Freedom House k omezení prostoru pro opozici a svobodná média. Assoumani zvítězil také v prezidentských volbách v lednu 2024. Opozice výsledky zpochybnila a po oznámení předběžných výsledků následovaly násilné protesty. Mezi další problémy patří korupce a nedostatky v nezávislosti soudnictví. Freedom House hodnotí Komory jako částečně svobodnou zemi.^[67][73]

Komory nadále zachovávají trest smrti v právním řádu.^[74] Stejnopohlavní sexuální styky mezi muži i ženami jsou na Komorách trestné. Lidé z LGBT+ komunity čelí právní diskriminaci a společenskému stigmatizování.^[75]

Komorský svaz tvoří tři hlavní ostrovy: Ngazidja (Grande Comore), Nzwani (Anjouan) a Mwali (Mohéli). Každý ostrov má vlastní samosprávné orgány v čele s guvernérem a poradní radou. Pro správní účely se území státu dále člení na prefektury a obce. Podle údajů Světové banky zahrnuje správní členění celkem 16 prefektur a 54 obcí.^[76]

Zemědělství patří k hlavním odvětvím komorské ekonomiky a zajišťuje obživu značné části obyvatelstva. V převážně samozásobitelském zemědělství se pěstují zejména banány, maniok, kokosové ořechy a batáty. Rýže, která patří k základním potravinám, se na ostrovech pěstuje v omezeném množství a značná část její spotřeby se proto pokrývá dovozem. Pro vývoz se pěstují především hřebíček, vanilka a kananga vonná, z jejíchž květů se destiluje silice využívaná při výrobě parfémů. Zemědělskou produkci omezují nízká produktivita, nedostatečné zavlažování, omezený přístup k financování a obtížná přeprava zboží mezi ostrovy a na zahraniční trhy.^[82][77]

Významným odvětvím zemědělství je také rybolov, který zásobuje domácí trh a poskytuje možnosti dalšího hospodářského rozvoje. Jeho potenciál však omezuje nedostatečné vybavení rybářů, chybějící skladovací a zpracovatelské kapacity a obtížný přístup na trhy. Světová banka proto označuje modernizaci rybolovu a rozvoj takzvané modré ekonomiky, založené na udržitelném využívání mořských zdrojů, za jednu z možností diverzifikace hospodářství.^[77]

Průmyslová výroba je soustředěna především na zpracování zemědělských produktů, například sušení hřebíčku, úpravu vanilky a destilaci silic z květů kanangy vonné. Rozvoj rozsáhlejší výroby brzdí malý domácí trh, vysoké náklady na dopravu, závislost na dovážených surovinách a strojích a nespolehlivé dodávky elektřiny.^[82]

Významnou součástí hospodářství jsou obchod, stavebnictví, doprava a další služby. Ekonomickou aktivitu podporuje také spotřeba domácností financovaná remitencemi ze zahraničí. Komory však dlouhodobě dovážejí více zboží, než vyvážejí, a jejich vývoz závisí na několika zemědělských komoditách, jejichž ceny a úroda kolísají. V roce 2025 poklesla hodnota vývozu vanilky a hřebíčku, zatímco celkový vývoz dočasně vzrostl zejména díky jednorázovým dodávkám kovového odpadu.^[5][77]

Rozvoj soukromého podnikání omezuje také obtížný přístup k financování. Komorský bankovní sektor se potýká s vysokým podílem problémových úvěrů a problémy s kapitálovou stabilitou, což omezuje ochotu bank poskytovat úvěry podnikům. Nedostatek dostupného financování komplikuje zejména investice malých a středních podniků a brzdí vznik nových pracovních míst.^[77][83]

Komorské hospodářství se potýká s nedostatečnou a nespolehlivou dodávkou elektřiny. Výroba elektřiny je z velké části závislá na dovážených fosilních palivech, což zvyšuje náklady a vystavuje zemi výkyvům světových cen. Výpadky elektřiny komplikují činnost podniků a omezují rozvoj průmyslu i služeb. Vláda proto investuje do nových výrobních kapacit a rozvoje obnovitelných zdrojů, zejména solární energie. V roce 2025 země pořídila další elektrické generátory, aby zmírnila nedostatek elektřiny.^[5][77]

Cestovní ruch má potenciál stát se významnějším zdrojem příjmů a pracovních míst. Turisty přitahují tropické pláže, korálové útesy, sopečná krajina a možnosti potápění a pozorování mořských živočichů. V roce 2023 přijelo přibližně 20 tisíc zahraničních návštěvníků a v roce 2024 asi 22 tisíc.^[84] Podle odhadů Světové rady pro cestování a turistiku dosáhly výdaje zahraničních návštěvníků v roce 2024 přibližně 97 mil. amerických dolarů, což bylo asi o 17 % více než v roce 2019. Celkový přínos cestovního ruchu, včetně jeho nepřímých dopadů na další odvětví, odpovídal v roce 2024 přibližně 10 % hrubého domácího produktu a podobnému podílu na zaměstnanosti.^[85][86]

Navzdory přírodním předpokladům zůstává komorský cestovní ruch ve srovnání s některými dalšími ostrovními státy Indického oceánu málo rozvinutý. Jeho rozvoj brzdí omezená nabídka kvalitního ubytování, nedostatečná dopravní dostupnost mezi ostrovy a slabší turistická infrastruktura. Světová banka proto doporučuje rozšiřování ubytovacích kapacit, zlepšování meziostrovního spojení a ochranu přírodního prostředí, na němž je cestovní ruch závislý.^[87]

Dopravní infrastruktura Komor je ovlivněna ostrovním charakterem státu a členitým sopečným reliéfem. Silniční síť podle starších údajů CIA z roku 2002 měřila přibližně 880 km, z toho 673 km tvořily zpevněné komunikace. Silnice vedou především podél pobřeží a spojují hlavní sídla jednotlivých ostrovů; v hornatém vnitrozemí je cestování obtížnější.^[88] Důležitou úlohu v přepravě osob i nákladu má námořní doprava. K hlavním přístavům patří Moroni na ostrově Ngazidja, Mutsamudu na ostrově Nzwani a Fomboni na ostrově Mwali. Námořní spojení zajišťuje také zahraniční obchod, neboť Komory jsou silně závislé na dovozu zboží. Mezi ostrovy se přepravují cestující i náklad loděmi a menšími plavidly. Železniční síť v zemi není vybudována.^[89]

Leteckou dopravu zajišťuje především mezinárodní letiště prince Saida Ibrahima u Moroni, které je hlavní branou pro mezinárodní cestující. Další letiště se nacházejí na ostrovech Ndzuani a Mwali a umožňují spojení mezi hlavními ostrovy souostroví. Letecká doprava doplňuje námořní spojení mezi ostrovy. Rozvoj dopravní infrastruktury, zejména přístavů, letišť a silnic, patří mezi předpoklady pro zlepšení obchodu a rozvoj cestovního ruchu.^[90]

Obyvatelstvo Komor tvoří v drtivé většině Komořané, jejichž původ odráží staletí migrace a obchodních kontaktů v západní části Indického oceánu. Na formování místní populace se podíleli zejména obyvatelé východní Afriky, arabští a perští obchodníci a přistěhovalci z dalších oblastí Indického oceánu. V důsledku tohoto vývoje se na ostrovech prolínají africké, arabské a asijské kulturní vlivy. Jednotlivé komunity se dnes zpravidla vymezují především společným jazykem, náboženstvím a příslušností ke komorské společnosti, nikoli jednoznačně oddělenými etnickými kategoriemi.^[98]

V historických a etnografických přehledech se objevují například označení Antalote, Cafre, Makoa, Oimatsaha a Sakalava. Tato pojmenování však nevystihují úplně současnou identitu obyvatel a nelze je považovat za jednotný, aktuální soupis etnických skupin. Největší menšinou ve státě jsou s 1,5 % Makuaové. Na Komorách žijí také menší komunity cizinců, zejména Francouzů a dalších obyvatel pocházejících z okolních zemí a obchodních center Indického oceánu.^[99]

Úředními jazyky Komorského svazu jsou komorština, francouzština a arabština. Komorština, místně označovaná jako shikomori, patří mezi bantuské jazyky a je nejrozšířenějším jazykem každodenní komunikace. Komorština zahrnuje několik příbuzných ostrovních variet, mezi něž patří šingazidža na ostrově Ngazidja, šindzuani na ostrově Nzwani a šimwali na ostrově Mwali. Jejich mluvčí si zpravidla vzájemně rozumějí, jednotlivé variety se však liší výslovností i slovní zásobou.^[100]

Francouzština se používá především ve státní správě, právním systému, médiích a formálním vzdělávání. Arabština má význam zejména v náboženském životě a při výuce islámu; děti se s ní setkávají například v koránských školách. Ve školství a veřejném životě se proto uplatňují všechny tři úřední jazyky, jejich praktické využití se však liší podle prostředí. Vedle nich se v menší míře používají také další jazyky, například malgaština, zejména v komunitách s vazbami na Madagaskar.^[101]

Dominantním náboženstvím Komor je islám, který ústava označuje za státní náboženství. Podle odhadu amerického ministerstva zahraničí tvořili v roce 2023 sunnitští muslimové přibližně 98 % obyvatelstva. Převládá šáfiovská právní škola sunnitského islámu, jejíž vliv se projevuje v náboženských obřadech, rodinném životě i společenských normách. Mešity a koránské školy jsou důležitou součástí života místních komunit.^[102]

Náboženské menšiny tvoří především křesťané, zejména římští katolíci a protestanti, a menší skupiny šíitských a ahmadíjských muslimů. Jejich zastoupení je malé a část křesťanských komunit tvoří cizinci. Náboženská svoboda je v praxi omezená: veřejné šíření jiných náboženství než sunnitského islámu a některé formy veřejného náboženského shromažďování podléhají zákazům. Konvertité od islámu mohou čelit společenskému tlaku a diskriminaci.^[103][104]

Zdravotní péči na Komorách zajišťují veřejná a soukromá zdravotnická zařízení, jejich dostupnost a vybavení však zůstávají omezené. Problémem je nedostatek odborného personálu, zdravotnických prostředků a finančních zdrojů. Rozdíly v dostupnosti péče se projevují zejména mezi hlavním městem a vzdálenějšími venkovskými oblastmi. Podle údajů Světové zdravotnické organizace připadalo v roce 2022 na 10 000 obyvatel přibližně 4,2 lékaře a 16,4 pracovníka ošetřovatelských a porodnických profesí.^[105]

Střední délka života při narození dosahovala v roce 2024 přibližně 67 let.^[106] Zdravotní stav obyvatelstva ovlivňují infekční onemocnění, podvýživa a nedostatečný přístup k některým základním zdravotním a hygienickým službám. Významnou výzvou zůstává péče o matky a děti a snižování dětské úmrtnosti.

Vzdělávací systém Komor zahrnuje základní a střední školy, odborné vzdělávání a vysokoškolské instituce. Vedle státního školství mají významné postavení také koránské školy, které poskytují náboženskou výuku a často představují první zkušenost dětí se vzděláváním. Výuka na státních školách probíhá především ve francouzštině, zatímco arabština se používá zejména v náboženském vzdělávání. Komorština je hlavním jazykem každodenní komunikace a hraje významnou roli v rodinném prostředí.^[107]

Přístup ke vzdělávání se postupně zlepšuje, avšak země nadále čelí problémům s kvalitou výuky a dokončováním vyšších stupňů vzdělávání. Podle údajů Světové banky a UNESCO činila gramotnost obyvatel ve věku 15 a více let v roce 2021 přibližně 76 %.^[108] Odhadovaná míra dokončení základního vzdělávání v roce 2024 činila přibližně 92 % u dívek a 90 % u chlapců, zatímco na nižším stupni středního vzdělávání byl rozdíl výraznější: školu dokončilo přibližně 79 % dívek a 62 % chlapců. Na vyšším stupni středního vzdělávání dosahovaly odhadované podíly přibližně 52 % u dívek a 36 % u chlapců.^[109] Dostupnost dalšího vzdělávání omezují náklady, nedostatek vybavení a rozdíly mezi jednotlivými ostrovy.

Největším městem a hlavním politickým, hospodářským a správním centrem Komor je Moroni, které leží na západním pobřeží ostrova Ngazidja. Dalšími významnými sídly jsou Mutsamudu na ostrově Nzwani a Fomboni na ostrově Mwali, která jsou správními centry příslušných ostrovů.^[110]

Tradiční komorské odívání odráží kulturní vlivy východní Afriky a arabského světa i místní islámské zvyklosti. Muži nosí dlouhé roucho zvané nkandu a vyšívanou čepici kofia. Při slavnostních příležitostech se oblékají také do zdobených plášťů a kabátců, jejichž podoba může vyjadřovat společenské postavení nositele. Na ostrově Ngazidja se například při tradičních obřadech nosí plášť dragla, zdobený zlatou výšivkou.^[113]

Ženský oděv zahrnuje barevné zavinovací látky, mezi něž patří shiromani a leso. Na ostrově Nzwani se shiromani tradičně nosí jako velká látka zakrývající hlavu, ramena a většinu těla, zatímco na Ngazidji má významné místo leso. Při slavnostech a rodinných obřadech se oděvy doplňují šperky a dalšími ozdobami. Typickým prvkem ženského vzhledu je také m'sindzano, přírodní kosmetická směs připravovaná z rozemletého dřeva a nanášená na obličej, ať už v podobě souvislé vrstvy, nebo ozdobných vzorů.^[114]

Rodina a širší příbuzenstvo mají v komorské společnosti významné postavení. Důležité jsou vztahy mezi generacemi, respekt ke starším lidem i vzájemná pomoc mezi příbuznými. Společenský život je propojen s náboženskými svátky, svatbami a dalšími rodinnými událostmi.^[58]

Významnou součástí společenského života na Komorách jsou tradiční svatební obřady. Na Komorách existují dvě tradiční formy sňatku: takzvaná malá svatba a velká svatba. Malá svatba (mna daho, doslova „malý dům“) je jednodušší forma sňatku uzavíraná podle islámského práva před kádim a za přítomnosti svědků.^[115][116]

Zvláštní společenský význam má velká svatba, známá na Ngazidji jako ada nebo ndola nkuu. Nejde pouze o uzavření manželství, ale také o rozsáhlou společenskou událost, při níž se upevňují vztahy mezi rodinami a širší komunitou. Oslavy zahrnují hostiny, hudbu, tanec a výměnu darů. Náklady mohou být velmi vysoké, a proto na ně rodiny často dlouhodobě šetří a využívají také finanční pomoc příbuzných žijících v zahraničí.^[117] Velká svatba tradičně zvyšuje společenskou prestiž ženicha a může posílit jeho postavení v místní komunitě. Význam tohoto obřadu a jeho společenské důsledky se však v průběhu času proměňují.^[118]

Významným žánrem komorské hudby je twarab, místní podoba hudebního stylu taarab, který se rozvinul na Zanzibaru. Na Komory se twarab rozšířil na počátku 20. století prostřednictvím kulturních a obchodních kontaktů se Zanzibarem. Zpočátku se hrál především v hlavním městě Moroni a postupně se rozšířil i do dalších sídel. Tradičně doprovázel společenské události a svatební slavnosti; písně oslavovaly novomanžele a jejich rodiny. Texty se původně zpívaly především ve svahilštině a arabštině, později se začaly tvořit také v komorštině. Od 80. let 20. století se žánr proměňoval pod vlivem moderních nástrojů a dalších hudebních stylů.^[119][120]

Mezi tradiční komorské hudební nástroje patří gabusi, drnkací strunný nástroj příbuzný loutně, a ndzendze, strunný nástroj s ozvučnou skříní. V hudbě twarab se uplatňují také úd, housle a různé druhy bubnů. Tradiční hudba a tanec doprovázejí svatby a další slavnostní příležitosti; některé hudební tradice Komor přitom vykazují vlivy východní Afriky a Madagaskaru.^[121][122]

K představitelům komorské hudby patří například skupiny Sambeco a Belle Lumière a zpěváci Chamsia Sagaf a Mohammed Hassan. K výrazným současným hudebnicím náleží také Nawal, zpěvačka, skladatelka a multiinstrumentalistka, jejíž tvorba propojuje komorské hudební tradice s arabskými a súfijskými vlivy. Mezi další známé komorské hudebníky patří Maalesh a Salim Ali Amir, kteří ve své tvorbě kombinují různé africké a mezinárodní hudební styly.^[123][124]

Architektura Komor odráží polohu souostroví na obchodních trasách Indického oceánu a dlouhodobé kulturní kontakty mezi východní Afrikou, arabským světem a dalšími oblastmi. Historická města se rozvíjela zejména v době místních sultanátů a vyznačují se úzkými uličkami, kamennými domy, mešitami, paláci a pozůstatky opevnění. Jejich urbanistická podoba spojuje vlivy svahilské kultury a arabské architektury s místními stavebními tradicemi. K tradičním stavebním materiálům patřil zejména místní vulkanický kámen a korálový vápenec.^[125]

V roce 2026 bylo na Seznam světového dědictví UNESCO zapsáno společné dědictví šesti historických měst někdejších komorských sultanátů. Jejich historická centra se rozvíjela od středověku a dodnes zachovávají původní uliční síť i řadu staveb spojených s politickým, náboženským a společenským životem souostroví. Na ostrově Ngazidja se jedná o Moroni, Ntsudjini, Itsandra a Ikoni, na ostrově Nzwani o Mutsamudu a Domoni.^[48]

V hlavním městě Moroni se nachází Stará páteční mešita (Ancienne Mosquée du Vendredi), jedna z nejvýraznějších historických staveb města. Její poloha v blízkosti přístavu připomíná význam námořního obchodu pro rozvoj souostroví. V Ikoni se dochovaly pozůstatky paláce Kapviridjohé, někdejšího sídla sultána Saida Aliho, které sloužilo také jako politické centrum a obranná stavba. Historické město Domoni na ostrově Nzwani je známé mešitou Msiri wa Shirazi, jejíž počátky jsou tradičně kladeny do 11. století; dnešní podoba stavby pochází ze 14. století. Ve městě se dochovaly také pozůstatky paláců a částí městského opevnění.^[126][127]

Významné památky se nacházejí také v Mutsamudu, historickém přístavním městě a někdejším centru sultanátu na ostrově Nzwani. Jeho staré město tvoří hustá síť uliček s kamennými domy, mešitami a paláci; nad městem se tyčí citadela, která připomíná jeho někdejší obrannou funkci.^[128]

Komorská kuchyně kombinuje vlivy východoafrické, arabské, francouzské a indické kuchyně. Mezi základní suroviny patří ryby, plody moře, rýže, plantainy, banány, maniok, kokos a kozí maso. Pokrmy se ochucují kořením, například vanilkou, muškátovým oříškem, kardamomem a skořicí.^[129][130]

K místním pokrmům patří M’tsolola, jídlo z ryb a zelených plantainů vařených v kokosovém mléce, a Mkatra foutra, druh smaženého pečiva. Langouste à la vanille je pokrm z humra připravovaného s vanilkou. Dalším jídlem je Ambrevades au curry, kari z kajanu indického. Podává se také pilaf, rýžový pokrm s kořením. Mezi další uváděné speciality patří Poutou, pálivá omáčka z chilli papriček, rajčat, cibule a citronu, a Achard de légumes, salát z nakládané zeleniny.^[129][131]

Nejpopulárnějším sportem na Komorách je fotbal, velmi rozšířený je i basketbal. Mezi další provozované sporty patří atletika, plavání, tenis a cyklistika.

Komorská fotbalová federace byla založena v roce 1979. Členem Africké fotbalové konfederace se stala v roce 2003 a členem FIFA v roce 2005.^[132] Mužská komorská fotbalová reprezentace se poprvé kvalifikovala na závěrečný turnaj Afrického poháru národů v roce 2021. Při své premiérové účasti postoupila do osmifinále, v němž podlehla domácímu Kamerunu. V listopadu 2024 si zajistila také účast na Africkém poháru národů 2025 v Maroku,^[133][134] kde nepostoupila ze základní skupiny.^[135]

Vedle fotbalu se na Komorách hraje také basketbal, jehož národní svaz je členem Mezinárodní basketbalové federace (FIBA).^[136]

• Information Please Almanac, Houghton Mifflin Company, Boston & New York, 1997
• Africa South of the Sahara 2003. 32nd Edition. London: Europa Publications, 2002. ISBN 1-85743-183-9

• Seznam ostrovů Komor
• Komorská kuchyně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Komory na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Komory ve Wikislovníku
• CIA. The World Factbook - Comoros [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-22. (anglicky) 
• CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace: Komory [online]. Businessinfo.cz. Dostupné online. 
• Comoros [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 

Státy a území v Africe
Nezávislé státy	Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská demokratická republika • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Maroko • Mauricius • Mauritánie • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Zimbabwe
Teritoria, kolonie a závislá území	Francie: (Mayotte • Réunion • Roztroušené ostrovy) Itálie: (Pantelleria • Pelagické ostrovy) Jemen: (Sokotra) Portugalsko: (Madeira) Španělsko: (Ceuta • Kanárské ostrovy • Melilla • Španělské severoafrické državy) Spojené království: (Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha) Maroko: (Západní Sahara)
Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Saharská arabská demokratická republika • Somaliland

Státy a území ležící na břehu Indického oceánu
Afrika	Džibutsko Egypt Eritrea Francie Mayotte Réunion Jihoafrická republika Keňa Komory Madagaskar Mauricius Mosambik Seychely Somálsko Somaliland Súdán Tanzanie
Asie	Bahrajn Bangladéš Britské indickooceánské území (Spojené království) Indie Indonésie Irák Izrael Írán Jemen Jordánsko Katar Kokosové ostrovy (Austrálie) Kuvajt Malajsie Maledivy Myanmar Omán Pákistán Saúdská Arábie Spojené arabské emiráty Srí Lanka Thajsko Vánoční ostrov (Austrálie) Východní Timor
Další	Antarktida Australské antarktické území Francouzská jižní a antarktická území Heardův ostrov a McDonaldovy ostrovy Austrálie